Ostrava udělala revoluční rozhodnutí. Jako první město v republice se rozhodla řešit menstruační chudobu dívek na vlastní pěst a od ledna rozmístí vložky v dřevěných zásobnících na všech 55 tamních veřejných základních školách. Toto rozhodnutí následuje po půlročním experimentu, kdy byly vložky k dispozici pro dívky na 37 z nich. V této zkušební fázi nebyly volně k dispozici na toaletách; bylo nutné si je vyzvednout u pracovníka pověřeného tou kterou školou.
Nyní přišlo vyhodnocení; ředitelé a ředitelky vnímají experiment pozitivně, a tak se zavede do praxe naostro s tím, že už dívky nebudou muset o vložky žádat. Například ředitel základní školy Pěší v ostravském Muglinově Kamil Tabášek se rozhodl vložky žákyním předávat sám, aby měl o zájmu o ně detailní přehled.
"Projekt pomáhá hlavně dívkám ze sociálně slabých rodin. U těchto školaček jsem zaznamenal nejen změnu chování k lepšímu, jsou klidnější a víc v pohodě, ale také to, že ubyla jejich absence ve škole. Většinou v době menstruace prostě zůstaly doma s omluvenkou, že je třeba bolí břicho, nebo pro nevolnost. Tím hlavním důvodem ale bylo i to, že se bály, že nemají dostatek vložek, že se jim ve škole stane nějaká nehoda. Bylo by to pro ně trauma," popsal ředitel změnu.
Menstruační matematika
Přesto, že to celé zní jako bohulibá věc, reakce nejsou jen pozitivní. Kdykoliv se otevře debata o menstruační chudobě, přicházejí zpravidla dva typy reakcí. První odkazuje k tomu, že by v tom případě měli dostávat něco zdarma i muži, třeba žiletky. Tímto argumentem se nebudeme zabývat do hloubky; mnoho odborníků a odbornic již popsalo, že je přiléhavější srovnání s toaletním papírem, který dostupný na veřejných toaletách již je. A pokud se vám náhodou stane, že se ocitnete bez toaletního papíru ve chvíli, kdy jej potřebujete, reakce, že jste si měli donést vlastní nebo mít po ruce kapesníky a že to zas tolik nestojí, vám moc nepomůže. Všichni tak nějak chápeme, že jde hlavně o akutní potřebu a je jedno, co tomu předcházelo.
Druhý argument směřuje k tomu, že menstruační chudoba je smyšlená věc a že i pokud má někdo napjatý rozpočet, měl by si umět vyčlenit sto nebo dvě stě korun za měsíc na menstruační potřeby. A že dívky, které jich nemají dostatek, zřejmě pocházejí z rodin, kde se místo toho rozhazuje za alkohol a cigarety, a takovým beztak nechceme pomáhat a něco jim hradit z našich daní.
Menstruační chudoba ale bohužel není jen záležitost rozvojových zemí. Své o tom ví Skotsko, které se stalo první zemí na světě poskytující menstruační produkty na veřejných místech zdarma. V Česku chybí spolehlivá data, ale například podle Člověka v tísni se týká 38 tisíc dívek ve věku dvanáct až osmnáct let. Nejde jen o to, že je to stresující a ponižující situace. Případné náhrady třeba v podobě toaletního papíru mohou způsobit záněty a infekce, stejně jako záměrné prodlužování doby, po kterou je vhodné pomůcku používat, zvlášť pokud mluvíme o tamponech.
Bezpředmětné je také přepočítávání ceny nejlevnějších vložek na jeden kus a násobení této ceny jejich počtem na den a menstruačních dní, což je oblíbená disciplína diskutujících na sociálních sítích nebo pod články. Každá žena má odlišnou sílu menstruace, a tedy jiné potřeby. Některé krvácejí tak silně, že přes noc nebo první dny cyklu musí používat dvě různé pomůcky naráz - třeba tampon společně se speciálními kalhotkami.
Dobře to ilustrovalo jedno vlákno na sociální sítí Threads. Uživatelka tam vznesla ženám dotaz, co dělají, když začnou menstruovat uprostřed noci, zda jdou problém ihned řešit, nebo si dají mezi nohy přikrývku a počkají do rána. Některé ženy vyjadřovaly vděčnost za to, jak slabě krvácejí, protože vědí, že protečou maximálně přes pyžamo. Jiné popisovaly, jak krev prosákla přes dvě deky a matraci. Ušetřeme si proto výpočty.
Data Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení ukázala, že v Česku žije skoro tři miliony lidí těsně nad hranicí chudoby a milion lidí pod ní. Nejohroženější skupinou jsou přitom samoživitelky a seniorky. Dá se navíc předpokládat, že ve strukturálně zatížených regionech, jako je právě Moravskoslezský, ale i Ústecký nebo Karlovarský kraj, bude procento lidí v této situaci vyšší. Pokud balancujete na hranici chudoby, může být i jednorázový výdaj v řádu stovek korun příliš. A záleží taky, kolik lidí v domácnosti menstruuje.
A pojďme se teď vážně zamyslet. Opravdu by si šla dospívající dívka pro vložku za ředitelem školy nebo jiným pověřeným pedagogem, pokud by ji nepotřebovala? Třeba z legrace nebo aby si s nimi vytapetovala dětský pokojíček? "Samozřejmě že se holky červenaly, když za mnou, za chlapem, poprvé pro vložku přišly. Řekl bych, že až rudly a oči klopily do země. Ostýchaly se. Ale když pak zjistily, že je všechno v pořádku a jde o běžnou věc, tak už začaly chodit bez problémů a komunikovaly. Vědí, že vše zůstává jen mezi námi," popsal zmíněný ředitel Tabášek.
Úleva pro všechny
Ale i pokud odmítáme připustit, že existuje něco jako menstruační chudoba, nebo nám chybí představivost či zkušenost proto, abychom se vžili do situace někoho s napjatým rozpočtem, existují minimálně další tři argumenty, proč jde Ostrava správným směrem. První je, že věk menarché, první menstrauce, se posouvá stále do nižšího věku. Podle knihy chirurga Duchoslava Panýrka z roku 1937 je běžný věk jejího nástupu přelom 14. a 15. roku, dnes je to o dva roky dříve. Zahraniční studie přitom ukazují, že pokles průměrného věku menarché dále pokračuje. Výjimkou už není první perioda v 11, ale ani v 10 či 9 letech, přesouvá se tedy na první stupeň.
Pokud dívka začne menstruovat například v 10 letech, může to být překvapení pro ni i pro její rodiče. Čím je žákyně mladší, tím je vyšší pravděpodobnost, že si s danou situací nedokáže dobře poradit a že ji psychicky rozhodí. Dostupné vložky na toaletách jsou vstřícným krokem, který může dodat více jistoty dětem, rodičům i pedagogům.
Druhá věc je, že v mladém věku je naprosto běžný nepravidelný cyklus; některé zdroje hovoří o tom, že s pravidelnou menstruací se dá počítat až zhruba od 21 let. Nehledě na to, že některé ženy mají více či méně nepravidelný cyklus po celý život. Hraběcí rady o tom, že má přece každá žena vědět, kdy perioda přijde, jsou tedy mimo. Tím spíš u mladých dívek.
Třetí důležitý význam ostravského počinu je symbolický. To, že budou na toaletách volně k dispozici vložky, s sebou nese několik signálů: ve škole se můžete cítit bezpečně, menstruace zde není tabu, věříme vám a záleží nám na vašem reprodukčním zdraví. Můžeme jen doufat, že se postupně tento laskavý přístup rozšíří napříč společností.
Ostatně, změna už teď začíná odspodu. Menstruační potřeby pro případ nouze poskytuje řada restaurací nebo pracovišť. Dívky ze škol, které mají zájem o volně dostupné vložky, se zase mohou obrátit na projekt AcceCycle, za nímž stojí studentka gymnázia Marika Mlčková. Ta zajišťuje vložky zdarma pro školy, které projeví zájem. Vycházela mimo jiné ze svého průzkumu, podle nějž 20 procent dívek řeší nečekaný příchod periody během vyučování tím, že použijí toaletní papír. Mlčková byla se svým projektem vybrána mezi mladé talenty z celého světa oceněné jako Rise Global Winner 2024.
