Tým premiéra Andreje Babiše slaví. Je to jen pár týdnů, co se rozhodl udělat v nadcházející volební kampani prioritu ze strašení migranty, a už to má úspěch. Oponenti a média tvrdí, že tu skoro žádní nejsou, což je ale v otevřené středoevropské ekonomice nemožné.
Jen minulý rok policie odhalila 6645 nelegálních pobytů na našem území. Babiš tak může slavně vytáhnout na zteč proti neexistující invazi islamistů, aby se voliči rozklepali natolik, že je ani nenapadne se ptát, proč tu minulý rok zbytečně umřelo na 30 tisíc lidí, co uděláme s rozvráceným rozpočtem, který se propadá do dluhů po stovkách miliard, a proč se tak zoufale nedaří Česko modernizovat.
Vrcholem Babišova úsilí je zatím jeden z nejmanipulativnějších příspěvků, jaký kdy premiérův tým na sociálních sítích vytvořil. "Fakta. V České republice je aktuálně v zařízeních pro zajištění cizinců 128 ilegálních migrantů. Vloni jsme zadrželi 486 osob, letos je to ke včerejšímu dni 493 zadržených osob, takže to stoupá. A migrace je téma příští Evropské rady 24. 6. 2021."
Takže tedy fakta, a to přímo ze státní zprávy o migraci za minulý rok, která je už hotová, ale ještě není veřejná. Asi proto, aby z ní mohl premiér manipulativně vyzobávat, co potřebuje. Například nám zapomíná prozradit, jak vypadá skladba ilegálů dle státní příslušnosti - polovina jich připadá na Ukrajinu, čímž se samozřejmě straší podstatně hůře než invazí islamistů na borůvkové knedlíky někde u Horské Kvildy.
A dopřejme si i další fakta. Vloni stát opravdu zadržel 486 osob při tranzitní nelegální migraci. Je naprosto logické, že po konci lockdownů se toto číslo musí navýšit. A zatím je toto navýšení v Česku zcela pod kontrolou. Je zvláštní, že Babiš zmiňuje meziroční nárůst z minulého roku na letošek, ale zapomíná se zmínit o tom předchozím. Tak to citujme ze zmíněné zprávy za něj: "Při meziročním srovnání došlo k vysokému nárůstu o 220 osob (tedy +82,7 procenta)."
Cože?! Minulý rok jsme tu úpěli pod přívalem migrantů a náš premiér nám nic neřekl? Neřekl, protože reálně se nic nedělo, Česko situaci zvládalo a předseda vlády se ještě nesoustředil na předvolební strašení - řešil ivermektin a další koňské masti.
A pak je tu nejzávažnější bod Babišova tweetu: Evropská rada bude skutečně řešit migraci na svém příštím setkání. Ale aby v ní jednotliví premiéři mohli říct něco kloudného, musí mít nejprve názor na chystaná nová azylová pravidla Evropské unie. Babiš jej nemá a výrazně tak poškozuje české zájmy.
Kvůli tomu nám opravdu hrozí migrační krize. Nikoli ovšem faktická, nýbrž politická: V Bruselu se pomalu rodí konsenzus, na jehož dojednání se podílejí všichni, jen český premiér neumí nic jiného než opakovat stále dokola ne.
Migrační prohra s liberály i národovci
Je smutným vtipem, že si Babiš vybral jako výtah k opětovnému posílení preferencí hnutí ANO právě migraci - téma, v němž opakovaně selhává. Pokud se v nadcházející předvolební kulturní válce podaří udržet ve hře alespoň pár fakt, Babišovi musí tato pekelná karta shořet v ruce v souboji s liberály i národovci. Z obou pohledů vychází jako loser.
Proč liberálům (ke kterým se paradoxně Babišovo hnutí v EU také hlásí) premiérovo túrování migrace vadí, není těžké určit. Jsme bezpečný stát, kde bez problémů žije a pracuje na 630 tisíc cizinců. Lidé z Ukrajiny, Slovenska a Vietnamu se zde velmi dobře integrují. Problematická nelegální migrace je jednak velmi malá, jednak tranzitní.
Paradoxně málokterá unijní země má tedy tak dobré podmínky pro humanitární akci vůči lidem z válečných oblastí jako právě Česko. Než se stal Babiš ostrým nacionalistou, bez překvapení chtěl přijmout dokonce tisíce syrských uprchlíků, aby zaplnili prázdná pracovní místa. Ale to už je dávno, lidskost je zapomenuta. Nyní už nikomu nepomáháme. Ani jižním, ani východním směrem.
Například solidarity s Bělorusy máme nyní plná ústa a politici číhají na každé selfie se Svjatlanou Cichanouskou, ale reálně český stát minulý rok lidem, které pronásleduje Lukašenkův režim, udělil jen tři víza. Veškeré padací mosty do sobecké pevnosti Česko jsou zvednuté.
Co je tragikomické, Babiš nemůže uspět ani u nacionalistů. Tedy u těch, kteří se zajímají alespoň o pár čísel. Ta jsou u nás sice z celkového pohledu mizivá, přesto nejvyšší za dlouhou dobu. Za Babiše jsme pokořili metu šesti procent cizinců v obyvatelstvu, spolupráce na vyhošťování do afrických zemí se nedaří.
Budou-li to nacionalisté potřebovat, mělo by tak pro ně být snadné vykreslit premiéra jako nebezpečného muslimsko-neomarxistického sluníčkáře, kterému není radno věřit, a už vůbec ne nic o migraci.
Čas hájit národní zájmy
Kdyby šlo jen o předvolební verbování, asi by se to nakonec nějak dalo přežít. Ale ono se opravdu v Bruselu znovu začíná debatovat o nové migrační politice, a proto je Babišova populistická pozice pro zemi extrémně škodlivá.
Zatímco se uprostřed pandemie minulý rok migraci ještě vůbec nevěnoval, tato rubrika už tehdy upozorňovala, že je třeba rychle vyladit českou reakci na nový azylový plán Evropské komise. Ten už neopakuje nesmysl s povinnými kvótami, ale ty země, které nechtějí dočasně přijmout uprchlíky během migrační krize, musí být solidární jinak - prostřednictvím takzvaného návratového sponzorství.
Jde o mechanismus, v jehož rámci uprchlík zůstává uvězněn kdesi v řeckém či italském táboře, ale Česko se jej v případě zamítnutí žádosti o azyl musí rychle pokusit vyexpedovat za hranice unie. Pokud by se to nepodařilo - a je to mimořádně obtížný úkol -, otevírá se pro dotyčného cesta k přesunu do země, jež ve svém úkolu selhala. Raději si ani nepředstavujme emoce, které by to ve zdejší věčně nasrděné společnosti probouzelo.
Předchozí snaha o jednotná unijní migrační pravidla skončila tak velkou havárií, že nyní je možné navrhnout prakticky cokoliv a dostane se to k jednacímu stolu. Jednotlivé země se o to také snaží, jenom Česko si vybralo naprosto zoufalou pozici. Doma premiér bojuje proti neexistující invazi islamistů, v Bruselu však není schopen nic kloudného říci. Ba dokonce ani netuší, co vlastně za debatu mezi evropskými státy právě běží.
Čeká nás nejen horké léto, ale i žhavý podzim. Pokud Česko přežije úplně zbytečnou smrt z migračního vystrašení, bude muset rychle dohnat manko v bruselských jednáních. A při tvorbě příští unijní migrační politiky obhájit české zájmy - což mimochodem znamená myslet i na ty, kteří naši pomoc zoufale potřebují. Současný premiér nezvládá ani jedno.
