reklama
 
 

Miloš Zeman slezl z plotu, přešel na stranu temna. Na Putinův dvorek, proti Spojeným státům

9. 3. 2018 10:25
Od pasivní uraženosti "s Američany jsem skončil" Zeman přikročil k aktivní práci ve prospěch Moskvy.

Miloš Zeman do svého druhého prezidentského období vykročil rázně. Už nemůže, jak řekl hned ve svém vítězném povolebním projevu, nic prohrát, a tak se už ani nemusí snažit jakkoli přetvařovat. Roli smířlivého strýce, kterou sehrál těsně před volbami, už nikdy nebude muset oprášit.

Budiž nyní zcela jasno, že čas debat skončil, oponenti už nebudou tolerováni ani jako pokleslá verbež, ale budou zničeni. Obrazně řečeno, i když ani to už není v Zemanově případě jisté. Jak prezident předvedl ve své inaugurační řeči, kdy ve svých důsledcích volá po umlčení jemu nepohodlných médií.

V zahraniční politice a v jeho názorech na mezinárodní dění uvidíme obdobnou radikalizaci, už bez jakýchkoli brzd. Připravme se, že Zemanovy negativní pohledy na imigraci, na islám, na Evropskou unii, na škodlivost politické korektnosti a tak dále budou ještě více zlé, urážlivé a bezohledné k tomu, co to znamená pro dobré jméno a životní zájmy České republiky.

Putinův "užitečný idiot"

A jak to víme, když Miloš Zeman je teprve na samém začátku svého druhého období? Protože už to přinejmenším v jednom, ale zcela zásadním, a proto i velmi výmluvném případě předvedl. V jednom z nejdůležitějších zahraničních vztahů, které může každá evropská demokratické země mít, totiž ve vztahu k USA, Miloš Zeman přestoupil na druhou stranu barikády. Už nebude "jen" oním příslovečným užitečným idiotem Vladimira Putina, ale vědomě se rozhodl stát se aktivním nepřítelem Spojených států.

Silnou vazbu na Moskvu si Zeman s sebou přivedl na Hrad hned po svém prvním zvolení. Přesněji řečeno, měl ji ještě předtím, přinejmenším v podobě ruských kontaktů a možná i ruských peněz Martina Nejedlého. Který nemá Putinův portrét na zadní straně svého mobilu jako vtip nebo provokaci. Ale jako podobiznu politika, ke kterému vzhlíží, a nevadilo by mu, kdyby i v Česku fungovaly Putinovy ruské pořádky.

Zemanova prezidentská zahraniční politika od počátku rozporovala západní spojenecký postoj. Zeman věřil spíše Sergeji Lavrovovi než zpravodajským informacím NATO, místo do New Yorku na Valné shromáždění OSN jel za Vladimirem Jakuninem na Rhodos, válku na Ukrajině nazval chřipkou. Putinovi opakovaně osobně přitakával, že protiruské sankce budou zrušeny, zatímco Kyjevu nejdříve doporučil dobrovolnou "finlandizaci" země, aby Ukrajincům nakonec poradil, ať se nechají Moskvou z Krymu vyplatit.

Nebezpečné hry 

Ve Washingtonu to samozřejmě nezůstalo bez povšimnutí, ale vzhledem k tomu, že za českou zahraniční politiku je primárně zodpovědná vláda, byl Zeman brán jako znepokojivý, ale pro česko-americký vztah nikoli jako zásadně problematický úkaz.

Vážnější už sice bylo, když obvinil americkou ambasádu v Praze z organizace občanských protestů proti jeho osobě a když se následně dostal i do osobního sporu s americkým velvyslancem. Nicméně ani tak Američané ještě nemuseli mít pocit, že Zeman se jim aktivně snaží škodit.

Byli si vědomi, že pro něj to je jen jeden z jeho hracích kamenů na vnitropolitické scéně, jako když se třeba postavil s militantním islamofobem Martinem Konvičkou na diskusní pódium. Účel světí prostředky, a tak jako Zeman dokázal části zdejší veřejnosti prodat svoji vzpouru proti Washingtonu jako odvážný čin sebevědomého českého politika, dokázal by svým fanouškům následně prodat - jako důkaz své mezinárodní státnické důležitosti - svoji návštěvu v Bílém domě.

Po které také stále, i když zde v Praze demonstrativně zavřel americkému velvyslanci dveře Hrad, nesmírně toužil. Tak moc, že hovorovou hlášku z telefonátu s čerstvě zvoleným Donaldem Trumpem, nezávaznou poznámku ve smyslu "tak se uvidíme, až tu budete", Zeman a jeho kancelář českému národu okamžitě oznámili jako Trumpovo oficiální pozvání do oválné pracovny.

Zakletá oválná pracovna

Návštěva se však neuskutečnila a už asi neuskuteční. Pragmatický Donald Trump, pro kterého je zahraniční politika výměnným obchodem, neměl jediný konkrétní důvod, proč by měl přijmout právě českého prezidenta. A navíc, obklíčen ruskou kauzou, kdy americká média monitorují každé sebemenší ruské zašustnutí v Trumpově okolí, stal by se Zeman na návštěvě v Bílém domě pro Trumpa přitěžující okolností.

Nevíme přesně, kdy Zeman pochopil, že on se do Bílého domu - přinejmenším když tam bude Trump - prostě nepodívá. Ale víme, co si z toho vyvodil. Na konci března přijede do Prahy Paul Ryan, republikánský předseda Sněmovny reprezentantů Kongresu, třetí nejvyšší ústavní činitel Spojených států. Miloš Zeman se s ním ale podle českých diplomatů, přes nabídku z americké strany, setkat nehodlá.

Samozřejmě nemusí, a kdyby také zůstalo jen u uraženého odmítnutí, tak by to zase tak nic nového nebylo. Jeho vztah s Washingtonem by zůstal nijaký a jen by se znovu potvrdilo, co už o Zemanovi víme, že i třiasedmdesátiletý člověk se může chovat jako malé, trucovité dítě.

Jenže je to daleko horší, český prezident už "nesedí na plotě", jak říkají Američané, s jednou nohou ještě tady a s druhou přehozenou do Putinova dvorku. Zeman z toho plotu slezl na ruskou stranu.

Jeho aktivní lobbování, tlak na českého ministra spravedlnosti kvůli předání ruského hackera Jevgenije Nikulina - který tady byl zadržen na žádost Američanů - do Moskvy, je vědomým nepřátelským krokem proti Spojeným státům.

O to větší zodpovědnost teď bude mít nejen ve vztahu k Moskvě, ale obecně v české zahraniční politice vláda. V tuto chvíli nelze říct, jestli je to uklidňující, nebo spíše zlověstné konstatování. Ale Zeman si v každém případě už vybral. Od pasivního postoje "s Američany jsem skončil" přešel k aktivní práci proti jejich zájmům, a naopak ve prospěch Rusů. Přešel na stranu temna.

autor: Daniel Anýž | 9. 3. 2018 10:25

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama