Miloš Zeman si během svého prezidentování postupně prosadil úplně všechno, co chtěl. Současného premiéra Andreje Babiše drží tak zkrátka, že mu v rozporu s ústavou zvládá diktovat členy vlády i agendu. Jen jedna věc dosud prezidentovi chyběla ke štěstí - a to bylo kompletní ovládnutí sociální demokracie - strany, jíž kdysi předsedal.
Je to notně osobní spor a táhne se už od roku 2003, kdy ho vlastní lidé nepodpořili v prezidentské kandidatuře. Od té doby se usilovně snaží stranu si opět ochočit. Generace Zemanových odpůrců i příznivců se v ČSSD střídají, prezidentova zášť však zůstává. Někdy je z toho však fiasko jako v roce 2013 při lánském puči proti Bohuslavu Sobotkovi. Jindy to dopadne zas tak napůl. Jako v roce 2018, kdy nový lídr Jan Hamáček sice dovedl dle prezidentova přání ČSSD do vlády Andreje Babiše, ale i po vnitrostranickém referendu v nejstarší české demokratické straně přetrval hlasitý odpor vůči spoluvládnutí s ANO.
Až v roce 2021 má prezident konečně posekáno. Jan Hamáček obhájil post předsedy už v prvním kole, Tomáš Petříček zcela vyhořel. Proprezidentský Hamáček má ve vedení kompletně svůj tým a Zemanův rukopis bude brzo vidět i na vládním složení oranžových ministrů.
Lubomír Zaorálek dokončí svůj přerod z poraženého volebního lídra antibabišovské ČSSD v ministra zahraničí Babišovy vlády a kulturu bude mít pod palcem strojař a hradní čínská spojka Jan Birke, kterého už prezident tlačil po pádu Antonína Staňka před dvěma lety. Miloš Zeman si tak konečně může na svém seznamu reálných i smyšlených křivd odškrtnout položku, kterou si tam napsal jako první a kterou se dlouho nepodařilo splnit: Opět ovládnout ČSSD, i kdyby ji to mělo zničit.
Co to znamená v krátkodobém horizontu? Padá možnost, že by ČSSD odešla z vlády, případně donutila Babiše se nechat vyhodit. Plány opozice na předčasné volby také padají, protože i kdyby je prezident nebojkotoval, bez ČSSD se neposkládá 120 hlasů na rozpuštění sněmovny.
Mnohem důležitější je však dlouhodobý horizont. Sociální demokraté slibují nejlepší volební program. Zatím to ale vypadá, že se chystají nabídnout jen více toho starého, co už roky nefunguje. Pokud strana nepřijde se zcela novými myšlenkami, pak úspěchem nebude ani setrvání ve sněmovně. Bez vize tam totiž jen dál bude směňovat principy za vládní křesla.
Politische Gespräche verboten
Jan Hamáček se právem obával, že po mizerných výsledcích ve vládě Andreje Babiše mu vyvstane na předvolebním sjezdu nějaký konkurent, který zavelí pryč od Babiše i Zemana k radikální opoziční politice. Jakmile se v únoru dozvěděl, že tuto rukavici zvedl ministr zahraničí Tomáš Petříček, věděl, že je zachráněný.
Petříček ještě na podzim chtěl všeho všudy kandidovat na post šéfa pražské stranické buňky, což tak zhruba odpovídalo jeho předchozím volebním úspěchům. Jenže pak se Zeman definitivně rozhodl, že Petříček svou misi v Černínském paláci nedokončí a ministr tak věděl, že už nemá co ztratit. Dokázal vzbudit mediální pozornost, která jej pasovala na vážnějšího uchazeče o předsednický post, než jakým kdy reálně byl.
Dopadlo to tak, jak muselo. Hamáček zvítězil. A třetí do počtu Kateřina Valachová straníkům připomněla, že pokud ČSSD skončí ve volbách špatně a Hamáček rezignuje, vedle Petříčka se o svůj podíl na moci přihlásí i výrazné sociálnědemokratické političky.
Bez ohledu na toto nepřehledné osobní politikaření delegáti jako celek asi správně rozhodli, že na odchod z Babišovy vlády už je příliš pozdě. Sociální demokraté mohli odejít středem několikrát - při obvinění Babiše, při Zemanově diktátu ministrů, naprosto nevyhnutelné to bylo po schválení daňového balíčku trojicí ANO, ODS, SPD. Protože ale zůstali sedět v ministerských křeslech jako zařezaní, nezbývá jim nic jiného, než tam zůstat. I kdyby se totiž nyní na poslední chvíli zvedli, budou těžko voliči smýšlet jinak, než podle vzoru "spolu chyceni, spolu oběšeni". A prezident tomu bude tleskat.
Čím je na tom ČSSD hůře, tím pravděpodobnějšími se stávají populistické návrhy a štěpná hesla. Ať už ale sociální demokraté vymyslí sebevyšší daně a uspořádají sebevíce pochodů proti levné práci, ČSSD až do voleb asi nejlépe charakterizuje starý c. k. nápis, který měl Hamáček při on-line sjezdu za sebou: Politische Gespräche verboten. Politické hovory zakázány.
Znovu a lépe
Progresivní zdanění příjmu, přijetí eura a mnohé další věci, které na sjezdu zazněly, jsou jen nekonečným opakováním programové nabídky, která již několikrát selhala. Uvidíme, zda to nakonec zase skončí vypnutím předvolební daňové kalkulačky, aby se ČSSD uchránila posměchu. Všem ve straně je ale jasné, že ta pravá debata začne až po sněmovních volbách.
Stalo se již komentátorským klišé věštit ČSSD vypadnutí ze sněmovny. Vůbec to ale není jisté. Pokud volby budou až v říjnovém termínu, Česko bude proočkováno a rozeběhne se ekonomika, několik málo procent přízně může pro svou stranu odloupnout i Jan Hamáček. Ministr vnitra sice nevyhnutelně udělal během pandemie řadu chyb, ale proti premiérovi stále působí jako esence racionality.
A i kdyby ČSSD ze sněmovny přece jen vypadla, nebyla by to žádná tragédie. Nejstarší česká partaj by jistě nezanikla. Když v roce 2010 vypadla jiná tradiční partaj - lidovci -, vrátili se po čtyřech letech rovnou do vicepremiérského křesla.
ČSSD by takový mimosněmovní sebezpyt jen prospěl. Levice má obecně problém v celé Evropě najít nová témata i voliče na tekutém trhu práce, ale vyprazdňování české sociální demokracie je přece jen příběh sám pro sebe.
Zeman ji v 90. letech slepil svým vůdcovským stylem z intelektuální levice, starých kádrů i republikánských voličů, jen aby se dostal ke 30 procentům a vyhrál. Jenže to už nefunguje a strana správně cítí, že Petříčkova cesta k oranžové TOP 09 rozhodně není tou správnou náhražkou. Tou musí být nákladná, leč promyšlená rekonstrukce sociálního státu, ať už jde o dostupné zdravotnictví, lepší regionální školství a v případě penzí i o bolestivou, leč solidární reformu. To vše je pro potenciální voliče ČSSD podstatnější než 120procentní daň pro pár bohatých.
Je velmi nepravděpodobné, že si otřesení sociální demokraté utopení ve vládním politikaření toto vše budou schopni vyříkat do hlasování o podobě příští Poslanecké sněmovny. Ale skončí-li po prohraných volbách Hamáčkova éra a uspokojený Zeman pokořenou stranu konečně pustí ze svého ničivého sevření, bude dost času na vymyšlení levicového programu pro 21. století, který má nepochybně v české politice i nadále své místo.
Tisková konference po znovuzvolení Jana Hamáčka předsedou ČSSD. Jak stranu zachrání?
