Ohlášená milost pro nájemného vraha Jiřího Kajínka je nejhorším a nejsmutnějším rozhodnutím prezidenta Miloše Zemana. Silná slova jsou namístě.
Právo udělit milost je užitečná a cenná, jakkoli archaická prezidentská pravomoc. Ale Zeman ho použil způsobem, který toto právo zesměšňuje. Devastuje nejen smysl milostí, ale především důvěru v justici a právní stát.
Milost je definitivní rozhodnutí, kterým se zaklapnou desky a případ končí. Málokterý přitom česká spravedlnost zkoumala tak důkladně a tak dlouho jako kauzu Jiřího Kajínka, obžalovaného z dvojnásobné vraždy z roku 1993 a odsouzeného na doživotí.
Neznáme zatím zdůvodnění milosti, a prezident ji ani zdůvodňovat nemusí. Ale v tomto případě těžko může signalizovat něco jiného, než že Kajínek neměl být odsouzen. Že se stal justiční omyl. To je neslýchané. Tím spíš, o jak vážný zločin šlo.
Milost prezidenta republiky není další soudní instancí, která přezkoumává předchozí rozsudky. Milost je "milosrdenství", "slitování", "soucit", proto se uděluje těžce nemocným, lidem v obtížné osobní situaci, matkám s malými dětmi a podobně.
Tak mimochodem v roce 2002 dnešní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský vysvětloval, proč jako ministr spravedlnosti milost Kajínkovi nedoporučuje. - Smyslem institutu milostí není posuzovat otázku viny, ale zmírnit následky těch skutečností a okolností, které nastaly až po spáchání trestného činu a které vedou k tomu, proč by trest neměl být vykonáván.
Po patnácti letech Rychetský - kterému Zeman nepochybně naslouchá - jako by popíral sama sebe a v souvislosti s milostí pro Kajínka mluví o samotné vině a nevině, o podstatě případu, o kterém x krát rozhodovaly a rozhodly soudy.
Když teď prezident jinými slovy oznámí, že se spletly, podkopá tím věrohodnost justice. Nebude jí věřeno, že rozhoduje správně. Bude zpochybňována s odvoláním na to, že takových Kajínků bylo, je a bude mnohem víc.
Že si Miloš Zeman protiřečí a nedrží své slovo, je neodmyslitelnou součástí jeho prezidentství. Když teď totálně porušuje svůj závazek, že milost od něj dostanou jen nevyléčitelně nemocní, kteří mají dobré rodinné zázemí a nebyli odsouzeni za závažný trestný čin (například vraždu), byl by to jen další z jeho nedodržených slibů, byť velmi vážný. Ale tady jde ještě o mnohem víc než o Zemanův rozpadající se kredit: o stovky lidí, kteří o milost žádali a žádají a nedostanou ji.
Protože se nejmenují Kajínek, nejsou celebritami, neuprchli z Mírova (to snad má být pro udělení milosti přitěžující, ne polehčující okolnost!) a nenatočili o nich film. Tisíce lidí si do nich neprojektují své romantické nebo zbojnické představy jako do Kajínka. "Lidového hrdiny." Pěkně děkuju.
Takové milosti by se - a Zeman s nimi - nedostaly na první stránky novin.
Milost pro Kajínka bude teprve osmá, kterou Miloš Zeman udělí. To je v porovnání s předchozími prezidenty zlomek. Měl na ni víc než čtyři roky: žádosti o milost pro Jiřího Kajínka se přece na Hradě vrší už léta. Přesto rozhodl až teď, blízko před prezidentskými volbami. Milost je součástí Zemanovy volební kampaně a mediální strategie. Čerstvé fotografie první dámy s dvojnásobným vrahem hovoří za vše. Tohle jsme neměli vidět, to se nemělo stát.
Miloš Zeman pošlapal institut prezidentských milostí. Milost pro Kajínka nemá opodstatnění a její prezentace - show - je pobuřující. Nejhorší je ale křivda na jiných, kteří by si milost třeba zasloužili, ale nemají statut V. I. P. obviněných nebo odsouzených, a na jejich blízkých. Milost není hračka, respektive v rukou Miloše Zemana bohužel je.
