...a tudíž nepotřebuji potvrzení od nějaké nesmyslné instituce, popřípadě funebráka. Jiné změny jsem neseznal.

To, jak je české součastné umění vnímáno a vítáno ve zbytku západnějších států, je stále podmíněno tím, jak je o něj pečováno doma. Nutno říct, že velmi mizerně. A i to je možná eufemistické tvrzení; pravdou je, že spíše nijak.

Pár jednotlivců, kteří se objevili na větších výstavách v západní Evropě, se dá spočítat na prstech jedné ruky. A to se stalo samozřejmě ze zájmu tamních kurátorů.

Soukromé iniciativy vyplňuje Jiří Švestka, toho času souzený několika lidmi včetně mě za finanční zpronevěry. Účastní se komerčních uměleckých veletrhů, na které občas dostane podporu od ministerstva kultury, zejména když je předsedou grantové komise.

Na mezinárodní scéně se chtěla etablovat galerie Futura, bohužel jí však minulý rok nebyl dán žádný grant. V té situaci jsou majitelé rádi, že snad přežije na domácí půdě.

Oficiální akce jsou fiaskem - viz naprosto promarněná akce typu Praha v Paříži, stále odkládaná výstava laureátů Chalupeckého ceny. Trochu se snaží některá česká kulturní centra, ale jejich rozpočty jsou tak limitované, že si mohou dovolit většinou leda výstavku kreseb na chodbě ke kanceláři.#reklama

Na druhé straně jsem nikdy nezaznamenal jediný moment přehlížení ze strany organizátorů jakékoliv akce na Západ od hranic. Rozhodně ne v Evropě. Možná v Americe jsme na začátku devadesátých let byli jistým způsobem exoti - ale nikdy ne přezíraní.

Naopak jsem mnohokrát narazil na technickou neschopnost mnohých zápaďáckých umělců, kteří nechápali, že umím vyměnit vadnou součástku na plošném spoji s procesorem a vedle toho svařovat. Bída komunismu naučila leccos.

Autor je výtvarník