Klíčovým fenoménem eurovoleb se stal protest. Střetl se s poměrně vlažnou, neochotnou podporou vládní pětikoalice. A protestu se zjevně dlouhodobě daří na sociálních sítích, doslova tam kvete. Stát proti má jednu výhodu, není to zdaleka jen záležitost mladých lidí. Pokud se sáhne na to "jejich", protestují všechny generace včetně důchodců. Mnozí z nich se přirozeně zlobí, když jim stát sáhne na důchody, a je jim fuk, jestli vláda na penze má, nebo nemá.
Protestní hnutí bylo a kupodivu stále je Babišovo ANO. Jako protestní přežilo i svoje vlastní vládnutí, ve kterém se ovšem protestu zdatně drželo. Protestovalo zhusta proti Evropské unii, jako by to byla nějaká cizí entita. Protestovalo proti migraci, migrantům a muslimům. Protestovalo proti opozici a samozřejmě protestovalo proti stíhání Andreje Babiše. Z předsedy vlády se mu podařilo vyrobit oběť a věčně pronásledovaného ublížence.
Protestní hnutí je i SPD Tomia Okamury. Jeho monotónnímu protestování silně ubližuje jednak fakt, že je v tom Babiš a jeho suita lepší, ale taky to, že se objevují noví "protestanti". Třeba Motoristé sobě, které založil člověk z neustále protestujícího a proruského (i to je druh protestu) Institutu Václava Klause.
Dříve protestovali Piráti. Pamatujete na jejich "Pusťte nás na ně!", že. Ale ti se po posledních sněmovních volbách, v nichž jim hlasy "ukradli", ukroužkovali Starostové, stali slaboučkou součástí establishmentu. Protestovat přestali, ač by jistě i v pětikoalici měli dost důvodů být proti. Třeba při napadání Green Dealu a Evropské unie obecně.
Piráti začali pracovat. Takový Ivan Bartoš intenzivně pracuje na svých úkolech, jen o tom málokdo ví. Jan Lipavský taky maká, a dobře maká, ale jeho pozice šéfdiplomata je jaksi nadstranická. Plus fakt, že "pracovat" u nás není moc sexy, víc sexy je třeba stávkovat (protestovat).
Další potíž, Piráti, na tom se zjevně mnozí shodují, přestali být stranou viditelně vztaženou k mladé generaci, establishmentu to u nás nějak nejde. A opakuji, dělají a podílejí se na dobrých věcech i pro mladé. Přitom nejde o to, že i oni stárnou; připomenu mimořádnou oblibu mnohem staršího, bohužel již zesnulého, vysoce originálního a autentického Karla Schwarzenberga mezi dvacátníky a třicátníky.
Tím se dostáváme k mladým lidem. Začali měnit Evropu, avšak poněkud jinou cestou, než jak si představovali staří vlci a vlčice. Stále se u nás i jinde opakovalo, že přijde mladá krev a všecko bude lepší, demokracie rozkvete. Teď to předvedli ve Francii, a nakonec i u nás, jak lepší a jak kvetoucí to bude. Nezájem o klimatickou změnu, strach z migrace, z progrese. Vědění mnozí čerpají ze sociálních sítí, na kterých tráví mnoho hodin denně.
U nás o zotročení sítěmi svědčí průzkum agentury NMS Market Research pro Nadaci O2, jež nechala zkoumat bezpečné a zdravé chování na internetu. Testovala 1900 mužů a žen různých věkových kategorií a zjistila, že nízký nebo velmi nízký index digitálního zdraví má v Česku jeden milion sedm set tisíc lidí. Obří číslo. Lidé s nízkým indexem digitálního zdraví tráví na mobilu víc než 6 hodin denně, téměř o 3,5 hodiny déle, než sami chtějí. Kdepak televize, noviny, rádio. TikTok a Instagram.
Síťový bůžek TikTokTurek
Sítě mají obrovský vliv na volby. Mnoha jejich uživateli jsou považovány za "jediný svobodný prostor", kde si každý může dělat, co chce, a družit se, s kým mu libo, vytvářet si tu malé nárůdky a státečky a bojůvky a "disidenty". Logicky zde protest bují a kvete. Jak pro mladé, tak pro střední generaci a rovněž pro staré, pokud jsou na sítích.
Sílu internetu a sítí dávno pochopil Donald Trump i další podobní politici. U nás ovšem třeba koalice Spolu, ale ani Piráti, kteří by tam měli být doma, ani STAN sílu sociálních sítí neumějí využít a nedokázali Antibabiše proměnit v protest proti Babišově populistické, bezhodnotové politice. Protest proti lhostejnosti ke klimatické změně. Protest proti ochotě omlouvat Putina.
Dodejme, že je to z pozice vládnoucí síly, síly u moci, těžké, nikoli však nemožné, jak úspěšně předváděl "ublížený" miliardář, když tu ministroval a premiéroval.
Typickým síťovým bůžkem se u nás jaksi přes noc stal motorista sobě Filip Turek. Jak píše na síti X Petros Michopulos (Kecy a politika): "Jeho videa sleduje v průměru sto tisíc plus lidí. Některá videa s ním v jiných podcastech vidělo přes půl milionu lidí." Tak to už představuje nějakou sílu. Jak známo, obří výhodou TikToku, Instagramu atd. je, že vám nikdo nemůže přímo oponovat a vy si tam de facto můžete plácat absolutně cokoliv. Bez kontroly.
Podle Michala Kormaňáka (Ipsos Czech Republic) velká část výsledku Přísahy a Motoristů, asi 35 až 40 procent, přišla "od těch, kteří v roce 2021 do PS nevolili vůbec, nebo ještě neměli volební právo. Koneckonců Přísaha a Motoristé měli v těchto volbách nejmladší elektorát s průměrem 38 let."
Pro Piráty toto musí být trpké zjištění. Důležité však je, že Turka zřejmě volili lidé, kteří se cítí nejen naštvaní, ale i opuštění a zapomenutí a které dráždí a vytáčí každá modernita a progrese, ať už je to ten "cizácký" Green Deal (co to vůbec jako je?), nebo nedej bůh zákaz spalovacích motorů, který jim nikdo nikdy pořádně nevysvětlil, ani na sítích, ani ve škole, ani doma, prostě nikde. Natožpak představa, že žena je rovna muži.
Hned dodejme, že u Turka jde taky o to, jak vypadá, jak suverénně svoje mnohdy snadno vyvratitelné "pravdy" třeba o oteplení vyslovuje, jak je přesvědčivý. Čím je společnost rozkolísanější a nejistější, tím víc prahne po "hranatém" lídrovi, který za ni vyřeší ty velké, nebezpečné problémy jako migrace a právo na vyšší platy a ponechá jim tu jejich domácí, hospodskou, nadávací, osobní, naštvanou, klidně i nenávistnou svobodičku. Která bují na "sockách".
Malá odbočka. Vít Rakušan před časem vyrazil na Debaty bez cenzury, strhl pozornost i na sítích, bylo to jedno velké, úspěšné haló. Piráti mohli leda závidět, o Spolu ani nemluvě. Ale pak předal štafetu Danuši Nerudové a přestalo to fungovat. Nerudová slušně bodovala jako protest-žena proti macho Babišovi v přímé volbě. Jenže v eurovolbě se ukázala jako mnohem slabší, ne dost připravená, ne dost protřelá. Pro problematiky znalé jí často chyběly argumenty. Pro lidi volící Turka či Kateřinu Stačilo! Konečnou pak dryáčnictví a ochota říkat cokoli.
Vzpoura mladých mužů
Zpět k mladým. Francie. Předseda krajně pravicového Národního sdružení Jordan Bardella, kterému je 28 let, suverénně vyhrál volby do Evropského parlamentu. Mohl by se stát francouzským premiérem. Na síti TikTok ho sleduje přes milion a půl lidí, na Instagramu půl milionu. Patří mezi nejoblíbenější, nejvlivnější a nejvíce dokumentované francouzské politiky. Národní sdružení volilo 32 procent voličů do 34 let, vládní kandidátku jen 5 procent mladých Francouzů.
Aleš Michal z Institutu politologických studií FSV UK mluví o evropském "povstání mladého muže". Přidává další informaci o Francii: třetina mladých pod 25 let tam volí krajní pravici, vzestup krajní pravice se netýká nutně starších věkových kategorií, jde o mladou generaci.
Michal říká, že nejen volby ve Francii, ale i "výsledek radikálně pravicových stran jinde v západní Evropě, do jisté míry také v prostoru střední a východní Evropy, je takovým povstáním mladého muže, který se politicky vzdělává skrz sociální sítě, nikoliv tradičními cestami".
Michal popisuje Bardellu jako velmi významnou postavu francouzského TikToku. Nabízí i další zajímavou informaci: i z dat jiných evropských zemí "vidíme propast mezi tím, jak volí mladí muži, a tím, jak volí mladé ženy. Dlouho jsme předpokládali, že dominantní arénou, která reprezentuje názory mladých lidí, je levice, respektive progresivní levice. Tyto volby do značné míry ukázaly, že to tak být nutně nemusí, a že pokud jsme toto předpokládali, tak nám spousta věcí stále unikala". Dodám k tomu znovu, že mezi klasickou progresi patří rovná práva žen a mužů…
Když tyto informace zasadíme do našich domácích poměrů, je celkem jasné, že koalice Spolu nemohla vyhrát a nemůže přitahovat masy mladých lidí. Ztrácí je především v sociálně slabších oblastech a mezi méně vzdělanými, méně se vzdělávajícími lidmi. Jistě, je tu dříve velmi aktivní Milion chvilek pro demokracii, mladí lidé se zájmem o průhlednou, co možná pravdivou politiku.
Ale to je zase jen část mladých, navíc i Milion chvilek se po volbách 2021 stal tak trochu "establishmentem", byl brán jako jakási divize Fialovy vlády. Když "chvilkaři" dosáhli svého, najednou jako by nevěděli, co dělat, jak dál. A nechali dost věcí prostě být.
Výsledek? Mladí nejsou jen aktivní, nelhostejní chvilkaři, ale také lidé, na které nezabírá Petr Fiala, nýbrž momentálně Filip Turek a zřejmě i Kateřina Konečná, která si k sobě přitáhla Ondřeje Dostála, extrémního levičáka. Od Pirátů dokázal přeplachtit ke komunistce. A dost možná za sebou strhl i část nejlevicovějších voličů Pirátské strany.
Co chybí vládním stranám? Neumějí to na sítích, nemají dobré marketéry, neoslovují mladé, nerozumí jim a nejdou do těžkých, sociálně slabých oblastí. Chybí jim přesvědčivé osobnosti, které se dokážou tvrdě, nekompromisně postavit lidem jako Turek či Konečná. Chybí jim někdo jako Miroslav Kalousek nebo někdo jako exšéf Milionu chvilek Mikuláš Minář. Především ale neumějí prodat, a to zdaleka nejen Piráti, to dobré, co dělají. A ještě něco, bojí se a nedrží sliby.
