Redakční kolega Bartoníček na Twitteru položil následující otázku: "Myslíte si, že mladí lidé ve věku třeba 17-25 let se těší na budoucnost? Často slyším, že dnešní mladí se obávají chmurné budoucnosti, a já si z pohledu staršího říkám: být mladý a mít před sebou život, je přece super! Nebo není?"
Ta otázka je zajímavá nejen pro zmiňovanou generaci, ale i pro ty starší. Protože se obrací k budoucnosti a k faktu, že jsme za ni odpovědní, že bylo a je na nás, jak bude vypadat. Je to otázka, kterou by si měli klast také politici, vládní i opoziční. Politika je vždycky taky příprava budoucnosti.
Těší se mladí na budoucnost? Neexistuje jednotná odpověď, jednotlivci mají různé šance, různé startovací podmínky, různé vzdělání. Liší se drajv, se kterým žijí, liší se jejich talenty, kreativita, vize, štěstí, zdraví, psychika, liší se jejich pohled na svět, jejich víry i naděje. Zároveň najdeme mnoho společného - podmínky, ve kterých žijeme a které naše životy, naši budoucnost nemilosrdně ovlivňují.
Existuje překvapivě nevelké množství průzkumů, které se mladými a budoucností zabývají. Jeden z roku 2019 je součástí projektu Zatracená generace Z, pro Aktuálně.cz ho zpracovala agentura Behavio a ukazuje, jak mladí Češi přemýšlejí o ekologii, politice, budoucnosti i běžném životě. "Politika není pro generaci Z tabu, 39 procent mladých se o ni zajímá celkem pravidelně, další třetina alespoň před volbami. Necelá třetina (28 procent) ale politiku vůbec neřeší."
Vztah k práci se dělí na dvě skupiny. "Pro první z nich (51 procent) je zásadní trávit v zaměstnání co nejméně času a pobírat vysoký plat. Až potom řeší, jestli je smysluplná. Je pro ně tedy důležité, aby to byl co nejlepší způsob obživy, nic víc od práce nečekají. Druhé skupině (47 procent) musí práce dávat smysl. Chtějí, aby měla pozitivní dopad na společnost, požadují kreativní, různorodou náplň a skvělé kolegy." Bydlení? Většina z generace Z doufá, že "do 20 let bude žít ve vlastním. O bydlení v nájmu uvažuje necelá pětina z ní, kvůli bytové krizi je to reálnější scénář zejména pro mladé lidi z Prahy." - Těch 47 procent, co hledají smysl, v nich máme velkou naději.
Jiný, též starší průzkum připravila Katedra environmentálních studií FSS Masarykovy univerzity v Brně a organizace Green Dock, z.s. ve spolupráci s Člověkem v tísni. Věnoval se postojům dvou nejmladších věkových skupin, 15-20 let a 21-35 let. "Za závažný problém považují změnu klimatu více než čtyři pětiny mladých lidí ve věku 15-20 let. Řada z nich prožívá ve vztahu k této problematice a vyhlídkám na budoucnost intenzivní bezmoc, strach či smutek, ale také deprese." Podle názoru nejmladší generace budou děti, které se rodí v těchto letech, žít v horším světě, než ve kterém žijeme nyní. Myslelo si to 67 procent z oslovených ve věku 15-20 let.
Šlo o průzkumy, jež byly provedeny ještě před Rusy rozpoutanou zběsilou válkou na Ukrajině, před energetickou krizí a před ukrajinskou uprchlickou vlnou. Průzkum "po" či "během" války jsem zatím neobjevil. Ale není těžké odhadnout, že válka obavy nejmladší generace jenom posílí, akceleruje.
Klima, bydlení, Ukrajina
Můžeme tedy zhruba odhadnout, jaké společné těžkosti mladí lidé vnímají: klimatickou změnu - ostatně ji naplno prožívají, válku na Ukrajině, jejíž důsledky je doslova obklopují, to jsou dvě situace obřího rozsahu, přesahující domácí poměry. Pak bytovou krizi, tedy čím dál vzdálenější možnost "bydlet ve vlastním" a čím dál dražší nájmy v Praze, Brně, ale už i jinde. K tomu se momentálně řadí inflace a energetická krize, což ukazuje, že se svět okolo nás radikálně mění, že jsme se ocitli v procesu nadmíru "tekutém", nestabilním, nejistém.
Do toho se řadí - a průzkumy to reflektují - řada dalších komplikací a nebezpečí, jako jsou dezinformace šířené nejvíc ve "světě jediné zbývající svobody", tedy na internetu, na sociálních sítích. Šíření zhoubné nenávisti, které často musí čelit i úplně mladé dívky a kluci. Není pak divu, že přibývá depresí, že mnoho mladých navštěvuje psychology a že poněkud otupělé starší generaci připadají "neodolní" a kouká na ně svrchu, což je obrovský omyl a mimořádně hloupý postoj.
Mladí zároveň žijí v situaci, kdy se zásadně mění přístup k výchově, kdy na ně rodiče velmi často nemají čas a věnují se mnohem víc kariéře a sobě a "výchovu" čím dál víc nechávají na školce, základní a střední škole, na světě okolo. Startovací podmínky generace 17 až 25 jsou prostě úplně proměněné a mimořádně nejisté. Jinak nejisté než před 40 lety, kdy jste měli naprosto zaručenou jistotu, že žijete v kleci.
A jistě, typický boomer, tedy člověk narozený někdy před rokem 1965, ale i člověk narozený o deset či dvacet let později, mladým řekne: "Máte mnohem a mnohem lepší podmínky, než do jakých jsme se narodili my, nestěžujte si." - Nesmysl. Nestabilita, kterou prožíváme, je mimořádně vyčerpávající, vede k dezorientaci, čelit jí vyžaduje zkušenost, víru a sílu. A to jsem raději vůbec nepsal o tom, jak vypadá česká politika, jaké orgie nezodpovědnosti a lhostejnosti k budoucnosti a k mladým lidem tu předváděla minulá vláda.
A upřímně, raději tady v tom textu nepíšu o tom, jak nízká je úroveň některých dnešních ministrů. Jak šla kvůli populismu a nacionalismu dolů úroveň politiky celkově. Kdo je dnes ochoten se do ní zapojit a jak minimální v ní mají mladí lidé šance. Viděli jsme to třeba na výprasku Pirátů v loňských sněmovních volbách.
Čumíme do telefonu v obejváku a donekonečna vybíráme nic…
Zřejmě platí, že i mladí stále žijí v zemi, kde se žije nejlíp za desítky let. K tomuto tvrzení je ale potřeba osobní zkušenost, možnost srovnávat. Ale hned dodám, že nejde jen o ukazatele ekonomické, nejmladší generace jistě vnímá i společenskou atmosféru. Ta v Česku po revoluci, v 90. letech, byla naprosto výjimečná, nadějná, lepší než dnes. Tohle "se změnilo" k horšímu, přesněji starší generace to změnily, zkazily.
Jeden "twittér" v debatě pod Bartoníčkovou otázkou píše, jak jsou na tom dnes mladí líp: "O tom všem se nám, šedesátníkům, v jejich věku ani nezdálo." Další namítá: "Jenže vy jste neměli možnosti, a přesto jste si nějak něco urvali, měli jste touhy. My máme milion možností, a čumíme do telefonu v obejváku a donekonečna vybíráme nic…" Ne, "čuměním do telefonu" to nebude. Mobil je jen komunikační prostředek. K tomu "urvání" - někdo si urval, někdo neurval, zdrcující většina si neurvala nic. K touhám - proboha, mladí mají vždycky touhy, i když drží v dlani iPhone. Touha je zplodila a touha je nese.
Další tweet drsně popisuje realitu: "Je mi 24. Od doby, kdy mi bylo 18, tak: - ø cena nájmů vzrostla o víc jak 71 % - ø kupní cena bytů vzrostla o víc jak 300 % - cena elektřiny vzrostla o 600 % - míříme ke klimatickému kolapsu - procházíme už druhou uprchlickou krizí kvůli nedalekýmu válečnýmu konfliktu. Už chápete?" - Jasně, kdo by z toho neměl obavy, ceny energií, nájmů doslova děsí - kam se vyšplhají? Atd. Chápu.
Ale zároveň, a nechci znít jako idiotský optimista, se tu otvírají možnosti. Možnost pro zásadní energetickou změnu. Staré generace k ní mají asi tak stejnou chuť jako k tomu, aby nechali po silnicích jezdit i kola. Mladí ale vědí, že to jinak nepůjde, jejich světem se stala energetická změna vázaná i na nutnost zastavit klimatickou změnu.
Byty? Neumím odpovědět, napadají mě jen výkřiky typu "tiny house" a změna pohledu radnic velkých měst na bydlení… Válka? Doufám a vidím, že mladé lidi aktivuje, že jim ukazuje, jak nebezpečný je nacionalismus, jak cenná jsou společenství jako EU a NATO, jak jsme na sobě na Západě závislí a jak zrádné je Rusko pod Putinem. Možná i bez něj.
K šancím nejmladší generace jedna twittérka píše: "Tahle země není pro mladý. Liší se to podle soc-ekom původu. Ti, co vystudují dobrý školy, mají otevřený svět. Na zbytek čeká shit job za 30 a 20k nájem. V lepších pozicích zabetonovaný Husákovy děti nebo jejich úspěšnější vrstevníci." - O.K., pokud jde o studium, to jistě platilo a platí a vazba na sociálně ekonomický původ je důležitá. Velká práce pro politiky.
Planetu jste do**dali. Ekonomiku jste do**dali
Jistá ředkvička vidí roli starých generací jasně: "Planetu jste do**dali. Ekonomiku jste do**dali. Realitní trh jste do**dali. Nedáváte mé generaci nic než bordel, který máme uklízet, zatímco vy si popíjíte šáníčko a uchechtáváte se nad tím, že jsou lidi mýho věku moc 'líní' na to, aby dosáhli toho, co vám nechali rodiče. Dík."
Ředkvička hází vinu na staré a má kus velmi surové pravdy. Jen dodám, že většina starých se cítí zřejmě stejně bezmocná, zrazená, zoufalá jako ti mladí. A navíc dodám, že jako velké riziko pro společnost vidím živení mezigenerační nenávisti. Počítám, že s tímhle chytlavým tématem brzy přijdou dezinformátoři. - A to se ke slovu ještě nedostalo zvyšování průměrného věku a stárnutí populace…
Zajímavé je, jak se z debaty o budoucnosti vytrácí pojmy jako "svoboda". Protože ať je to, jak chce, ať řešíme sebekomplikovanější situace, řešíme je ve svobodné zemi. Svobodu jsme přijali jako levnou, naprostou samozřejmost, základ, o kterém už se nepřemýšlí. Když se podíváme do Ruska a na Ukrajinu, najednou snad obří cenu svobody znovu chápeme. Přitom fakt, že žijeme svobodně, znamená, že všecky domácí maléry můžeme nějak řešit, podílet se na tom. Mladí lidé by se měli víc věnovat komunální i velké politice, mít svoje strany, které budou hájit jejich zájmy, nenechávat to na často sobeckých starých politicích.
Obavy z budoucnosti a o budoucnost chápu jako samozřejmost. Je normální je mít, kdo přemýšlí, vnímá svět okolo sebe, musí mít i obavy. Ale ty obavy by logicky měly vést k aktivitě, mladí mají stokrát víc nutit staré, aby šetřili životní prostředí, měli by jej sami maximálně šetřit, nenechat se starými odradit, nenechat "z Gréty udělat magora". - A byty? Mají přijít s vlastními nápady, řešeními, bouřemi.
Vnímám ještě jeden prvek, totiž víru. Člověk musí věřit, musí mít nějaký smysl ve svém životě, aby byl s to dobře žít, žít do hloubky, těšit se na budoucnost a měnit věci k lepšímu. Aby měl naději a nabízel ji.
Přemýšlím, jestli jsem se ve věku mezi 17 a 25 "těšil na budoucnost". A teď nejde o to, že jsem ten čas prožíval za bolševika. Vlastně jsem na budoucnost nijak silně nemyslel, žil jsem tím, co se dělo, bydlel jsem ve vlhkém suterénu, oženil se, neměl vůbec žádné vyhlídky, žádnou "kariéru", ale žil jsem naprosto naplno, intenzivně, ve vztazích a v sevřené komunitě. Možná i dneska o tohle hodně jde.
Zatracená generace Z: Má to jednodušší? A kdo do ní patří? Sledujte debatu Aktuálně.cz (video z 22. října 2019)
