Po 20 měsících ve Sněmovně by měl být návrh zákona už důkladně uleželý, nicméně poslanci se vydali cestou bojového hlasování a experimentů na poslední chvíli. Výsledkem je toto: obchody s plochou nad 200 metrů musí mít až na výjimky zavřeno 25. a 26. prosince a 1. ledna.
Je to trochu, jako by zákonodárné shromáždění schválilo, že voda poteče shora dolů, protože i supermarkety na Boží hod a na Nový rok zavírají už teď. Takže máme zákon o povinném svatoštěpánském volnu v malo- a velkoobchodě. Hm.
Spokojen nebude víceméně nikdo. Vlk se nenažral a koza běhá někde po lese.
Někteří zaměstnanci řetězců, odbory a navrhující senátoři žádali mnohem víc, původně mělo být zavřeno o sedmi státních svátcích, a i to bylo prezentováno jako ústupek. Obchodní lobby může být ráda, že se zatím skoro nic nemění; na druhou stranu o jeden den, kdy stažení nebo vytažení rolet závisí pouze na rozhodnutí majitelů, přece jen přichází. Principialisti lkají, že se zase jednou nepodařilo uhájit svobodu podnikání a právo nakupovat před knutou státního sociálního inženýrství.
Určujícím dojmem ze zákona ale není pošlapání svobod zákazníků a podnikatelů, ani zlepšení postavení zaměstnanců, ale zbytečnost. Jde o zákon navíc, s nezbytnou dávkou byrokracie: muselo by se ověřovat, jestli se dodržuje, a trestat ty, kdo to nedělají.
Nešlo tu o principiální střet liberálních a socialistických idejí. Stát klidně do otevírací doby mluvit může, nebyli bychom zdaleka první a nebyl by to důkaz, že je společnost svobodná víc nebo míň.
Ale takové nařízení, které přímo organizuje a mění všední, respektive sváteční život lidí, musí vyrůstat ze srozumitelné společenské objednávky a vykazovat známky vnitřní logiky a soudržnosti. Po něčem takovém nebylo od začátku ani památky. Výběr státních svátků byl nahodilý, pravidla pro otevření nebo zavření obchodů svévolná, nedomyšlená. Důvodová zpráva se nenamáhala dešifrovat, proč má být obchod o 190 metrech otevřený, a ten o metr širší už zavřený. Zákon by možná zrušil Ústavní soud.
Že zaměstnanci velkých obchodů mají právo na rodinný život a sváteční volno, je nezpochybnitelné. Kdo ho nemá? Ale argumenty, proč je nutné se toho dobrat zrovna tímto zákonem, který třídí práva zaměstnanců podle rozměrů jejich pracoviště, byly vetché. Finální hlasování ve Sněmovně slabiny návrhu ještě zvýraznilo.
Rozhodnutí není definitivní. Zákon se teď vrací do Senátu, dá se čekat, že ten ho přepinkne zpátky do Sněmovny, protože se mu nebude líbit, jak s ním v pátek poslanci naložili. Legislativní proces se každopádně konečně trochu zrychlí, protože horní komora má na rozhodnutí 30 dní, a když Sněmovně zákon vrátí, ta ho nemůže založit do šuplíku, ale musí o něm hlasovat znovu na následující schůzi. Takže pod stůl už otevírací doba jen tak nespadne. Ještě si užijeme.
