Kdo se narodil v roce českého referenda o vstupu do Evropské unie, teprve letos dostane občanku. V červnu to bude teprve patnáct let, co 77 procent hlasujících Čechů rozhodlo, že si přeje republiku v EU. Že máme zase být součástí většího celku, jako byly Svatá říše Římská nebo Rakousko-Uhersko.
Protože pojem suverenity je při našem počtu obyvatel a geografické poloze relativní, jak jsme se přesvědčili mnohokrát. Osmičkový rok je ideální pro takové rozjímání.
Patnáct let, a má se hlasovat znovu o Evropské unii, které jsme tehdy řekli ano? Zastánci referenda tvrdí, že odmítat ho není demokratické. Ale je demokratické hlasovat o vystoupení z něčeho pouhých patnáct let poté, co jsme hlasovali o vstoupení do téhož?
Ano, téhož, protože v EU jde stále především o volný obchod a hladkou ekonomickou spolupráci členských zemí. Pokud někdo považuje EU za přeregulovanou a socialistickou: tak ve srovnání s čím? S jakou částí světa?
Především však: Velká Británie si vystoupení z Evropské unie odhlasovala jedenačtyřicet let poté, co schválila svůj vstup do Evropského hospodářského společenství. Poprvé se hlasovalo v roce 1975, podruhé v roce 2016. To už je legitimní časový rozdíl pro civilizovanou zemi.
Švédové odmítli v referendu euro v roce 2003. A prudí teď někdo z těch Švédů, kteří euro chtějí, s dalším referendem? Ne, samozřejmě, protože Švédsko je normální demokratický stát. Přestože řada českých médií dělá zavádějícími zprávami o problémech s migrací a přistěhovalci ze Švédů hlupáky, kteří likvidují vlastní zemi.
Chybu udělala Kanada, když připustila dvě referenda o nezávislosti Quebecu v letech 1980 a 1995. Ale další nejspíš ještě dlouho nebude. Nemělo by být ani u nás. Minimálně dalších pětadvacet let, pokud někdo chce, že zrovna Velká Británie pro nás má být vzorem.
Když pomineme KSČM a SPD, je největším zastáncem českého odchodu z Evropské unie bývalý prezident Václav Klaus. Po britském referendu řekl Českému Rozhlasu-Radiožurnálu: "Celý odchod je vítězstvím evropských demokratů a Anglie hrdinkou, která zachránila Evropu před Napoleonem, Hitlerem i bruselským monstrem." Budiž ale připomenuto, že v roce 1992 nemohli Češi ani Slováci rozhodnout v referendu o zániku nebo zachování Československa. Velkým odpůrcem referenda byl právě Václav Klaus, neboť prý ani nebylo možné otázku jasně položit. Navíc se prý tehdy občané jasně vyslovili tím, koho volili v parlamentních volbách.
Podle takového mustru je vlastně nyní jasno: pro opuštění EU jsou jen KSČM a SPD, takže voliči v říjnu rozhodli o setrvání Česka v Unii.
Ponechme právo učinit rozhodnutí referendem té nastupující a pak té další generaci. Dnešní třicátníci, čtyřicátníci, padesátníci, šedesátníci, sedmdesátníci, osmdesátníci a devadesátníci už tohle právo jednou měli a to by jim mělo stačit.
