Němečtí křesťanští demokraté (CDU), nejsilnější strana v zemi, mají po covidových odkladech volby konečně nového šéfa, který je povede do zářijových parlamentních voleb. Devětapadesátiletý Armin Laschet, premiér nejlidnatější spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko, je mužem, jehož si do čela vlastně zvolila Angela Merkelová. Chtěla ho - podobně jako předtím rezignující Annegret Krampovou-Karrenbauerovou - a jejímu přání partaj vyšla vstříc. I když tentokrát poměrně těsně, Laschet zvítězil o pouhých pár procent.
Ta nejdůležitější bitva ale Merkelovou i Lascheta teprve čeká: musejí přesvědčit spolustraníky i partnerské křesťanské sociály (CSU), že Laschet je vhodným kandidátem také na úřad příštího spolkového kancléře.
Radikální střed
Dosluhující Merkelová si Lascheta vybrala, protože více méně kopíruje její pozici. Vždy byl vůči ní loajální, a to i době migrační krize, kdy čelila tvrdým útokům v médiích i ve vlastní straně. Laschet Merkelovou replikuje jen s malými mutačními odchylkami, proto také na prvním digitálním sjezdu CDU v historii zopakoval, že strana musí zůstat v širokém středu. A nejen proto, aby vyhrála volby a vládla, ale i kvůli tomu, aby mohla dál plnit roli společenského svorníku.
Laschet je pragmatik, "bodrý katolík z Cách", který skoro za vším vidí byznys a jeho společenské přínosy. Preferuje obchodní propojení před ideologickou politikou, takže by se rád dohodl s Čínou, Rusy i Američany.
Proti rozdělení společnosti, s nímž se dnes potýkají všechny moderní evropské státy, nabízí Laschet starý recept: sociálně-tržní hospodářství. Spolu s tím ale ubezpečuje, že za podobně důležitou považuje také digitalizaci i ekologickou politiku a stranou nenechává ani úsilí o dosažení genderové rovnováhy.
Ekonomika a ekologie nejsou a nesmí být protiklady, nýbrž dvě strany jedné mince, které je třeba smířit, zopakoval na sjezdu Laschet. Jako by citoval z dávných vystoupení bývalého předsedy českých zelených a ministra životního prostředí Martina Bursíka. Jenže usmiřování neoliberální ekonomické strategie se zelenou politikou je už patnáct let starou agendou - tedy něčím jako samozřejmostí. V ekologicky silně založeném Německu proto dnes nemusí stačit.
I z toho důvodu se Zelení, momentálně největší političtí soupeři CDU/CSU, nechali po Laschetově zvolení slyšet, že doufají v koalici se sociální demokracií a Levicí. Samozřejmě dobře vědí, jak je to vzhledem k dlouhodobě nízkým volebním preferencím těchto stran nerealistické. Ale jinou možnost, jak před volbami získat ještě pár procent navíc, aby měli v budoucí vládě lepší pozici, momentálně nemají.
Nejpravděpodobnější černo-zelenou koalici (tedy jejich vládu s CDU/CSU) to nijak neohrožuje. Podobně jako ji neohrožuje Laschetovo povinné tvrzení, že by chtěl koalici s liberály z FDP, kteří už dva roky setrvale tančí na hranici nutné pro vstup do parlamentu.
Vizionář na prahu šedesátky
Leccos ale ještě může změnit Marcus Söder, předseda bavorské vlády a šéf CSU, který by rád na podzim nahradil v berlínském kancléřství Merkelovou místo Lascheta. I díky ráznému vystupování během koronakrize je nepoměrně populárnější, a to nejen mezi voliči jiných stran, ale především mezi voliči CDU/CSU. Kdyby o kandidátovi na kancléře měli rozhodovat oni, stal by se jím nejspíše právě Söder.
Jenže, jak se říká, Bavorsko je stát ve státě. Bavorsko není Německo, a bavorského kancléře v CDU až příliš mnoho vlivných lidí nechce. Včetně Angely Merkelové. Rozhodnutí by mělo padnout do Velikonoc. Pokud do té doby Laschet zvládne vyhrát dvoje zemské volby, kancléřské nominace se asi dočká. Větší ztráty CDU by ale přihrály plusové body Söderovi.
Česku i Evropě může být nakonec asi jedno, jak tento souboj o nástupnictví po kancléřce dopadne. Ať už bude Německu vládnout Laschet, nebo Söder, zůstane Berlín podobně pragmatický jako dosud - revoluce není na obzoru. A tu zelenou, která se teď v umírněné verzi připravuje na vstup do vlády, jsou připraveni velmi podobným způsobem tlumit oba.
Blok CDU/CSU je asi poslední klasickou konzervativní platformou z minulého století, která doufá, že se jí podaří i v době globálních krizí udržet výhody starého řádu. A to navzdory posunům, které je působením okolností nucena nabízet. Jsou to totiž spíše posuny vnější, jež proměňují především formu, nikoli obsah prosazované politiky.
Armin Laschet ve svém nominačním projevu mimo jiné prohlásil, že němečtí křesťanští demokraté musí být stranou, která pomáhá překonávat rozdíly mezi názory i generacemi. A spolu s tím také "továrnou na ideje" (Ideenschmiede) - institucí, která nabízí vize.
Příslib je to zajímavý, o tom, že ho Armin Laschet bude schopen naplnit, lze ale zatím spíše pochybovat. Když do boje o kancléřské křeslo dnes vstupuje hlavně s ambicí protáhnout úspěchy staré CDU co nejdál, nedá se očekávat, že by později chtěl vehementně prosazovat něco nového. Musel by se totiž nejdřív změnit sám. Což se už na prahu šedesátky, již oslaví v únoru, nestává úplně často.
Armin Laschet na karnevalu v Cáchách v únoru 2020
