Svět se pokrývá plastem, svět se pomalu mění v plast. Za chvíli ho budeme mít obsažený i v genech. Přehnané? Ne tak docela. Stanice BBC minulý týden zveřejnila text, který tvrdí, že znečištění plasty přerostlo v "celosvětovou nouzovou situaci" a její vyřešení vyžaduje silnou smlouvu OSN. Vychází ze zprávy Enviromentální vyšetřovací agentury (Environmental Investigation Agency, EIA), jež varuje: hrozba znečištění plasty je téměř rovnocenná změně klimatu.
My jsme už několik let zvyklí na hrozbu CO2, na skleníkový efekt. Ne že bychom se ho nějak překotně a se skutečným nasazením snažili zastavit, proti antiskleníkovým opatřením mnozí brojíme, jakmile vyžadují, abychom se vzdali kusu svého pohodlí. V Česku kupříkladu zuby nehty hájíme jádro a spalovací motory, na těch visíme. Ale CO2 už vnímáme, připouštíme. Úbytek biodiverzity (rozmanitost živých organismů na Zemi zahrnující rozmanitost druhů i diverzitu ekosystémů) vnímáme podstatně méně. Není divu, když se stěhujeme do měst.
Podle zprávy EIA je to s plasty hodně zlé. Nacházejí se ve vzduchu, který vdechujeme, ale zrovna tak v arktickém sněhu, kam byly přiváty, v půdě i v jídle, které požíváme. Samo sebou se masově vyskytují v mořích - celé obří ostrovy, v mořských živočiších, najdeme je v loužích, potocích, řekách a rybnících. Proto se experti domnívají, že změna - velmi frekventované slovo, slovo dneška - vyžaduje přísnou a drsnou smlouvu, k níž by mělo přistoupit co nejvíce zemí a která výrobu plastů omezí a zpřísní pravidla jejich recyklace.
Domysleme to - vedle skleníkového efektu a prudce klesající biodiverzity nad námi visí další hrozba, která vyžaduje to nejtěžší - změnu životního stylu, změnu přístupu k okolí, přírodě, produkci, změnu, která by měla vést nikoli k dalšímu vyrábění, plýtvání, zaplavování světa megatunami blbostí, ale k uskromnění, k šetrnosti, jak ji znaly naposledy ještě naše babičky. S tímhle se teď setkáváme čím dál častěji, protože jsme svět natolik zničili, že mu hrozí kolaps.
Tom Gammage z EIA varuje, že se nám rychle krátí čas, abychom se záplavou plastů něco udělali. Říká: "Pokud bude tato přílivová vlna znečištění pokračovat nekontrolovaně, očekávané množství plastů v mořích by do roku 2040 mohlo překročit celkovou hmotnost všech ryb v oceánu." Zapamatujme si to: hmotnost plastů v mořích může během necelých dvaceti let překročit hmotnost všech ryb v oceánu - zřejmě míněno současnou, bez zápočtu smutného faktu, že i ryby mizí a hynou, mimo jiné taky právě kvůli našim plastům.
Proto EIA volá po závazné smlouvě, kterou samozřejmě některé země nechtějí, ale na druhou dnes už více než sto států "podporuje návrh smlouvy na příštím shromáždění OSN pro životní prostředí v únoru a březnu". Síla opozice prý poslední dobou slábne. Debaty se zatím neúčastní arabské státy Perského zálivu a Čína, což je zlé, neboť produkuje nejvíce původních, "panenských" plastů.
Tom Gammage při představení zprávy EIA řekl, že "znečištění plasty, které je vidět, u veřejnosti vyvolalo obrovské obavy, ale drtivá většina dopadů plastového znečištění viditelná není" a škody způsobené nekontrolovanou nadprodukcí původních plastů a jejich životního cyklu jsou už nevratné. Vidí to jako hrozbu pro lidskou civilizaci a pro schopnost planety poskytovat "obyvatelné prostředí".
Co má společného Škodovka a Coca-Cola?
Profesor chemie na Norské univerzitě vědy a technologie Hans Peter Arp zase upozorňuje, že znečištění plasty již dnes porušuje "planetární hranici", práh, který by se kvůli riziku pro lidstvo rozhodně neměl překročit: "… plastové znečištění splňuje tři kritéria planetární hraniční hrozby: 1) rostoucí ohrožení, 2) nevratná přítomnost v globálním ekosystému, 3) důkaz, že způsobuje ekologické škody a že toto poškození se bude s emisemi plastů zvyšovat." Jak z toho ven? Co nejrychleji snížit obrovskou spotřebu plastů a přijmout mezinárodně koordinované postupy pro nakládání s odpady. - Bude to ovšem drahé, dodávám, a spousta zemí na to nebude mít peníze.
I u nás se zabýváme nadprodukcí plastů, i když ji zřejmě nevnímáme jako hrozbu rovnocennou skleníkovému efektu. Proč? Je to jednoduché, změna klimatu se projevuje letními vedry, suchem, nedostatkem vody, kterou jsme zvyklí neskutečně plýtvat a zároveň ji necháváme odtéct ze země. Na tohle si můžeme jakoby "sáhnout", "zažíváme to", kdežto na plasty jsme zvyklí, jejich poškozování přírody, světa tolik vidět není, pokud nepitváte racky, ryby či divoká zvířata. Navíc máme pocit, že v tom "hodně děláme", vždyť byly třeba omezeny igelitové nákupní tašky a občas se objeví i nějaká ta zálohovaná PET lahev, "petka".
Podobně jako automobilky začínají samy, bez státu, vyrábět elektroauta, chápou to jako trend, nutnost, protože jsou nadnárodní, nemají zájem bojovat s Evropskou unií, tak i velké nápojové firmy reagují na problém s plasty "zeleně". Coca-Cola HBC Česko a Slovensko, Heineken Česká republika, Kofola ČeskoSlovensko, Mattoni 1873 a Plzeňský Prazdroj založily Iniciativu pro zálohování. Jejím cílem je, aby byl v Česku zaveden plošný zálohový systém všech nápojových PET lahví a plechovek. Pak by se jich jistě méně válelo všude po republice, méně by se jich spálilo a skládkovalo. - Pro menší firmy to zřejmě není tak jednoduché.
Aby si člověk víc uvědomil, jak na tom u nás jsme, stačí chodit pěšky. Najednou vidíte spoustu věcí, které z okna auta, vlaku, autobusu, tramvaje nevnímáte. Plastové lahve, plechovky, krabičky, pytlíky a další bordel se válí doslova všude, v křovích, parcích, pangejtech, na zastávkách, parkovištích, polích, v lesích, okolo domů, na cestách, plavou v potocích, řekách, jezerech, rybnících, nádržích, všude. Opravdu nejsme tak čistotní jako Němci. Naopak, jsme bordeláři, co není naše, to se smí znečišťovat, "někdo to uklidí" nebo to spíš odhazujícího prostě nezajímá. - Zkuste jít po kraji silnice, budete mít dojem, že jdete podél dlouhatánské skládky.
Třídíme a milujeme bordel
Přitom většinově asi máme celkem čisté svědomí. Sice z okýnka auta nebo na pikniku vyhodíme petky, krabičky od cigaret, plastové nádobí, kelímky, cokoliv, ale taky třídíme. Jsme v tom dobří, jak by řekl jistý dotyčný, "jedničky", jedni z nejlepších v Evropě. Do žlutých kontejnerů prý odneseme sedmdesát procent prodaných plastových obalů. Petek vracíme až osmdesát procent. Jenomže z těch se u nás recykluje už jen asi šedesát procent. Zbytek míří na skládky a do spaloven. S plechovkami je to ještě horší.
Nějaký čas už je velmi dobře známo, proč recyklujeme tak málo. Problém se ukrývá v nedokonalém ručním třídění na "dotřiďovacích" linkách. Pracovníci rozlišují petky, fólie, tvrdé plasty, ale zbytek jde do "výmětu", který se pro recyklaci dále nepoužívá. I u nás už se však někde, občas, staví chytré třídicí linky. Obsluhují je stroje, které dokážou třídit mnohem jemněji a přesněji než lidé…
Naštěstí nám stejně nezbývá nic jiného než se zlepšit. Každý členský stát Evropské unie bude brzy muset splnit tvrdá kritéria. Devadesát procent všech PET lahví v oběhu musí být do roku 2029 - za sedm let - vytříděných a recyklovaných. Plechovky mají nižší normu, pouze šedesát procent do roku 2030. Každá nově vyrobená petka má být v roce 2025 minimálně z jedné čtvrtiny tvořena z recyklátu.
Je to podobné jako s CO2. Víme dobře, co máme dělat, ale děláme to málo, pokud vůbec. Je nezbytné omezit výrobu plastů, u nichž se dopředu nepočítá s recyklací. Výrobci by měli za recyklaci obalů, které používají, platit podle toho, jak ovlivňují životní prostředí. Čím složitější je jejich recyklace, tím by výrobci měli platit víc. Opatření se nazývá ekomodulace a ministerstvo životního prostředí ji u plastových obalů zavedlo loni v červenci. Efekt se dostavil, část výrobců už začala vyrábět ekologičtější varianty obalů.
Dobrou cestu jistě nabízí i placení záloh za lahve, aby byli uživatelé motivováni je nevyhodit do křoví, ale vrátit. Jsme po desítky let vychováváni tak, že za co se neplatí, to je bezcenné.
Stejně jako u CO2 a biodiverzity jde taky o nás, o to, jak vnímáme svoje okolí, jak o něj pečujeme, jak se chováme k tomu, co "není naše". Ten všudypřítomný bordel, na který narazíte kdekoli, ve městech i mimo města, bychom měli vnímat, přestat ho tolerovat a zastavit to. Nezůstávat lhostejní.
