Pětikoalice zvítězila. Formace Spolu porazila hnutí ANO a spojenectví Pirátů se STAN dokázalo přidat dost na to, aby ve sněmovně mohla vzniknout jasná většina. Vše by tedy mělo za normálních okolností běžet hladce - Petr Fiala si vysloužil právo na pokus o sestavení vlády a na klíče od Strakovy akademie.
Otázkou je, zda takový scénář opravdu nastane. Dokud ještě prezident Miloš Zeman komunikoval s veřejností, dával jasně najevo, že šanci jako první nedostane lídr nové sněmovní většiny, nýbrž předseda nejúspěšnější strany.
V této logice, která odporuje ústavě, by tedy příležitost znovu dostal dosluhující premiér. Ačkoli je zjevné, že momentálně nemá šanci získat důvěru nově zvolené sněmovny, je třeba brát v úvahu fakt, že prezident se tímto limitem v minulosti nenechal příliš omezovat. Pokud by se v tom rozhodl pokračovat, může tu Andrej Babiš klidně vládnout v demisi až hluboko do roku 2022. Navzdory tomu, že centrum moci se v Česku podle konstituce nenachází u lůžka v Lánech, ale v lavicích Poslanecké sněmovny.
Vraťte nám Paroubka
Když v roce 2010 předseda ČSSD Jiří Paroubek vyhrál volby, leč ani s komunistickými mandáty nedosáhl na poslaneckou většinu, bez zaváhání pochopil, co to znamená - pokus o sestavení vlády postoupil druhému v pořadí, arcirivalovi z ODS: "Prohráli jsme jako strana, ale co je nejdůležitější, prohrály zájmy obyčejných lidí. Nicméně tak to v demokracii bývá, že si lidé vybrali směr, kterým má republika jít. Osobně to respektuji. Pro mě osobně z toho vyplývá závěr odejít z funkce předsedy." Toho ovšem nyní Andrej Babiš už není schopen a chce se pokusit o sestavování vlády, ač početně nemá šanci. Ví moc dobře, proč to dělá.
V letech imperiálního panování Miloše Zemana jsme se totiž bohužel posunuli mimo ústavní šachovnici. Když nastoupil na Pražský hrad, uvedl se úvahou, že může o své vůli odvolat premiéra. Pak po pádu Nečasova kabinetu ignoroval sněmovní většinu a předsedou vlády jmenoval svého přítele Jiřího Rusnoka. Následně celé měsíce držel v sedle Babišův menšinový kabinet, dokud se šéfovi hnutí ANO nepodařilo získat většinu.
Co přesně se bude dít tentokrát, nevíme, protože aktuální zdravotní stav Miloše Zemana nám ani neumožňuje se to dozvědět. Zkušenost ale radí připravit se na nejhorší, respektive pro stávajícího premiéra to nejlepší.
Babiš proti křehké pětici
Andrej Babiš tak nemá důvod hned položit celou povolební partii. Pokud mu prezident dopřeje další měsíce vlády, může zkusit vyjednávat nemožné. Do karet mu hraje programová roztříštěnost koaliční pětice. Ta nyní sice po zásluze slaví, ale nemáme jistotu, jak dlouho jí euforie vydrží. Už teď jsou viditelně zklamaní Piráti. Ještě před pár měsíci si mysleli na premiérské křeslo, nyní lze jejich poslanecké mandáty spočítat na prstech jedné ruky, protože voliči masivně vykroužkovali nahoru starosty…
Historicky je navíc tato země zvyklá na polistopadové trojkoalice, nikoliv prvorepublikové pětice. Přičemž je třeba počítat s tím, že je-li v něčem Babiš dobrý, pak právě ve schopnosti rozbíjet vratké pozice.
Má-li demokratická opozice dotáhnout své velké vítězství do konce, bude muset postupovat ve velkorysé shodě a usilovat o co nejrychlejší ustavení nové sněmovny, jejíž vedení by Hradu důrazně připomínalo, jak voliči rozdali karty.
Pětikoalice před sebou má přetěžké úkoly. Až povolební nadšení vyprchá, bude muset přeskákat všechny klacky i léčky, které jí Andrej Babiš a Miloš Zeman nyní nastraží pod nohy. Za své aktuální vítězství vděčí voličskému protestu proti minulým rokům a také shodě okolností, jejichž vlivem propadlo skoro 700 tisíc hlasů pro Přísahu, ČSSD a KSČM. Teď bude muset Česko přesvědčit, že mu dokáže krom konce něčeho starého nabídnout i počátek nové, úspěšné éry.
