Skandál kolem německého prezidenta Christiana Wulffa už dávno žije vlastním životem. A prezident ho stále přiživuje vlastními chybami. Možná odstoupí hlavně kvůli tomu, jak neohrabaně si počíná vůči médiím, píše pro Aktuálně.cz analytik Milan Kruml.
Aféra německého prezidenta Christiana Wulffa nemá konce. Sotva se podaří hlavě státu jakžtakž vysvětlit jedno obvinění, už se objeví další. Nejnověji v tomto týdnu byl jeho mluvčí (dnes již bývalý) a spin doktor Olaf Glaeseker obviněn z korupce. A to znovu vrhá stín i na Wulffa.
Ten na konci loňského roku přislíbil veřejnosti transparentnost a poskytl veřejnoprávním stanicím ARD a ZDF velký rozhovor. Možná si měl lépe promyslet, co bude před kamerami říkat. O tom, nakolik veřejnost jeho „transparentnosti" uvěřila, vypovídá i množství vtipů, satirických skečů a kritických komentářů na toto téma, včetně reklamy firmy blush, vyrábějící spodní prádlo. Foto modelky, oblečené v průhledném trikotu, je doplněno nápisem: Christiane, takhle vypadá transparentnost.
Zřejmě největší chybou, které se Wulff v rozhovoru dopustil, bylo obvinění bulvárního deníku Bild z neetického jednání. V první polovině prosince, v době, kdy byl prezident na zahraniční státní návštěvě, připravovali v Bildu materiál, obsahující další podrobnosti k jeho aféře - ta začala informacemi o půjčce, kterou mu na koupi domu poskytl v době, kdy byl předsedou vlády Dolního Saska, spřátelený manželský pár, bohatí podnikatelé. Které, jak Wulffovi vyčítají kritici, posléze preferoval například při výběru podnikatelů pro zahraniční cesty.
Redaktor, který prováděl k článku rešerše, sestavil katalog otázek, na které chtěl od Wulffa odpovědi, a zaslal je jeho tehdejšímu mluvčímu Glaesekerovi. Zdůraznil, že potřebuje odpovědi ještě ten den - do uzávěrky listu. Prezident ovšem požádal o odklad s tím, že je na státní návštěvě a nemá příliš času. Redaktor souhlasil s posunutím vydání článku o jeden den. Nazítří do redakce skutečně odpovědi dorazily. Ovšem večer volal prezident osobně šéfredaktorovi a žádal, aby nebyly zveřejněny.
Tady se ovšem tvrzení obou stran zásadně rozcházejí. Jde totiž o vzkaz, který nechal Wulff na záznamníku šéfredaktora Kaie Diekmanna. Podle Bildu to byl výhrůžný vzkaz s jednoznačným požadavkem článek o něm stáhnout a nezveřejňovat. Wulff tvrdí, že jen žádal o další odklad.
Český čtenář si možná řekne - a v čem je problém? Stačí vzkaz zveřejnit a bude jasno. Jenže to v Německu není tak jednoduché. I kdyby v Bildu dospěli k názoru, že zveřejnění soukromého vzkazu prezidenta šéfredaktorovi je v zájmu veřejnosti, stále ještě je tu právní aspekt - je to možné jen se souhlasem zúčastněných osob, tedy šéfredaktora i prezidenta.
Podle německých komentátorů Wulff nepříliš šťastně použil polopravdu a doufal, že se s tím v Bildu spokojí a nebudou věc dál rozmazávat. Uznal, že vzkaz v mailboxu, v němž údajně použil ostřejší výrazy, byla těžká chyba. „Neslučitelná s mým úřadem," řekl. „Osobně jsem se za to omluvil. Omluvu přijali a tím byla věc mezi námi vyřízená. A u toho by z mého pohledu mělo zůstat," prohlásil Wulff v rozhovoru a podivil se, že se informace o jeho vzkazu objevily v jiných médiích. Má za to, že je to výsledek nepříliš zodpovědného přístupu v redakci bulvárního listu.
Pokud ale prezident podával vysvětlení veřejnosti po opravdu malých dávkách a v podstatě z donucení, proč by měla veřejnost právě v tomto případě věřit, že je správná jeho verze?
Šéfredaktor Diekmann napsal Wulffovi otevřený dopis, v němž ho požádal o svolení vzkaz zveřejnit, ať jej posoudí čtenáři, neboť až dosud jej považoval za způsob, jakým se prezident domáhá zastavení článku. To Wulff odmítl.
Mezitím se ale objevilo i další obvinění, v zásadě podobného ražení. Před několika měsíci poskytl prezident rozhovor redaktorovi jiného Springerova listu - nedělníku Welt am Sonntag. Krátce před uzávěrkou mu ale zavolal a požádal jej, aby rozhovor zatím nevydával a ještě jednou se s ním sešel. Což Wulff vysvětlil tím, že je celkem normální, když se u takového tématu žádá o další setkání a upřesnění některých odpovědí. Jenže novinář tvrdí, že mu prezident při druhém setkání mezi čtyřma očima hrozil, že v případě, že rozhovor vydá, svolá okamžitě tiskovou konferenci a na ní prohlásí, že Welt am Sonntag porušil etické principy žurnalistiky.
V Německu, na rozdíl od nás, je takové obvinění pro seriózní médium nejen nepříjemné, ale může mít negativní vliv na prodej a zadávání inzerce.
Podle šéfredaktora Jan-Erica Peterse navíc Wulff osobně intervenoval u několika vysokých manažerů Springerova koncernu včetně předsedy představenstva Mathiase Döpfnera. Všichni mu slušně, ale rozhodně sdělili, že nebudou zasahovat do práce redakce. Rozhovor vyšel v termínu, žádná tisková konference se nekonala.
Christian Wulff se dopustil řady chyb, které by se odděleně od sebe daly vysvětlit, omluvit - a co by pro něj bylo nejlepší, také zapomenout. Možná by se mu podařilo i aféru s úvěrem takzvaně vysedět - tedy vyčkat, až se překryje nějakými závažnějšími událostmi, až se na ní pozapomene. To už dnes ovšem není možné - právě proto, že se na ní nabalilo množství pochybení naznačujích, že v krizové situaci prezident ztrácí schopnost rozpoznat hranice mezi ještě přijatelným a nepřípustným.
Pokud se potvrdí, že skutečně vyhrožoval šéfredaktorovi, aby se pokusil zastavit vydání článku, který mu byl nepříjemný, bude to obří skok na cestě, která má jediný cíl - Wulffovu demisi. A možná, že důvěra veřejnosti je už tak otřesená, že ani žádného potvrzování nebude potřeba.
Autor pracuje pro společnost Media Pro Pictures
