reklama
 
 

Německý voják chystal teroristický útok a Bundeswehr znovu řeší, jak se vypořádat s neonacismem

11. 5. 2017
Co ještě právem patří do armádních tradic a co do temné nacistické minulosti? Skandál se stal součástí německého předvolebního boje.

Svedeme to na Araby

Případ začal jednotlivostí, a přesto bude mít na německé politické scéně značné důsledky a rozděluje před podzimními volbami i vládní koalici. V jedné společné francouzsko-německé jednotce v alsaském Illkirchu sloužil Franco A., který, jak vyšlo najevo později, je neonacistou. Již v roce 2015 začal Franco A. vystupovat paralelně v Německu jako Syřan David Benjamin a před rokem zažádal o azyl. Plánoval atentáty, které měly být svedeny na syrské uprchlíky. Objevil se i pomocník, který je také již zatčen. Skandální na celém dění je hlavně to, že německé úřady, které disponují nezanedbatelným počtem jazykových odborníků, v tomto případě nezjistily, že Franco A. vůbec neumí arabsky. Chyby v armádě a jejich reflexe se staly horkým tématem německých médií.

Příliš rychlý úsudek

V politický skandál se událost proměnila po projevu ministryně obrany Ursuly von der Leyenové. Vyslovila domněnku, že v armádě existuje síť osob, které činnost Bundeswehru spojují s tradicí wehrmachtu a s neonacismem. Ministryně ovšem neměla žádné detailní informace a zatím je jen známo, že na několika málo místech v kasárnách existují místnosti, ve kterých jsou vystaveny předměty z výzbroje a vybavení wehrmachtu, tedy armády, která byla do roku 1945 podstatnou součástí agresivní mašinérie nacistického Německa. O jejím podílu na válečných zločinech se periodicky zhruba od roku 1970 vynořuje debata hodnotící nové dokumenty, fotografie masových vražd na východní frontě a dalších zločinů. Původní vyprávění vojáků o tom, že za válečné zločiny může jen SS, je historickou prací již dávno vyvrácené a o tomto aspektu historie existuje obsáhlá literatura.

Občan v uniformě

Živá debata doprovázela i znovuzaložení armády v západním Německu v letech 1955-6 a vstup Spolkové republiky do NATO. Tehdy se vytvořila koncepce "občana v uniformě", tedy vojáka, který má své politické názory a zachází s nimi otevřeně. Problematika vojenských tradic z doby nacismu tím ale nebyla uzavřena. V šedesátých letech se mimo jiné změnila reflexe atentátu na Hitlera v roce 1944 a z "atentátníků a zrádců" kolem hraběte Stauffenberga se právem stali hrdinové, na jejichž občanském přístupu k diktátorovi dnes staví vojsko, ale také princip občanské výchovy na školách. V roce 1982 se sociálnědemokratický ministr obrany Hans Apel vyjádřil k rozporům ve vnímání tradic a stanovil nová pravidla. A konečně v roce 1995 ministr Volker Rühe hovořil o podílu wehrmachtu na nacistických zločinech a o tom, že celkové zahrnutí této armády do německé vojenské tradice není možné.

K čemu je armáda?

Nyní tedy ministryně von der Leyenová nejprve kritizovala tradici vzpomínek armády, která je ovšem do jisté míry tradicí kodifikovanou, s hlubšími kořeny, a nejedná se o nějaký bleší trh s hákovými kříži. Dvě místa, kde tato péče o historii byla mimo přípustnou normu, jsou známá a v příštích dnech se dozvíme o výsledcích celoplošné kontroly kasáren. Ale ministryně se současně musela ihned po prvním sdělení omlouvat. Sezvala německou generalitu a sdělila generálům pokorně, že samozřejmě měla začít pochvalou armádě, která dnes plní po celém světě stabilizující funkci a jedná v kontextu struktur NATO či Evropské unie. Teprve potom měla, podle této omluvy, jmenovat kritické body. Německá politická scéna pak dostala ještě jeden impuls k debatě. Začalo se totiž diskutovat o tom, zda nebyla lepší vojenská služba jako občanská povinnost, před šesti lety zrušená. Nevznikl tak uzavřený okruh osob profesionální armády, jehož politická kontrola se zdá být problematičtější?

Debata nekončí

Do diskuse ovšem zasáhli i historici a sociologové, kteří tvrdí, že prohřešků proti koncepci armády v demokratickém státě po profesionalizaci vojska ubylo. Spory stále probíhají a ministryně, která byla dlouho považována za možnou následnici Angely Merkelové, je v riskantní situaci. Další vývoj konfliktu závisí na výsledku kontroly, ovšem zároveň bude pokračovat také hromobití volebního boje. Koaličním partnerem křesťansko-demokratických političek, kancléřky a ministryně, je sociální demokracie. A ta je vůči zacházení s armádou a historií kritická.

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama