Žijeme ve zvláštním rozporu. Hnutí Andreje Babiše, tedy Babišovi, rostou preference. ANO je stále nejsilnějším českým politickým uskupením. Pomohl mu koronavirus a epidemiolog Roman Prymula, přijetí rychlých kroků, které zabránily nekontrolovanému šíření nemoci covid-19. Zároveň však předseda hnutí ANO a vlády a příjemce peněz ze svěřenského fondu, kde je ukryt Agrofert, hasí jeden malér za druhým. Některé se týkají jen jeho hnutí (odchod exprimátora Brna Petra Vokřála z ANO), jiné se velmi silně týkají nás, Česka. Sem patří třeba podivné nákupy v době koronakrize a znovu a znovu a znovu premiérův titánský střet zájmů.
Na konci minulého týdne přijal Evropský parlament rezoluci, která ostře kritizuje střet zájmů našeho předsedy vlády. Drtivá většina europoslanců ho považuje za jistý. Dokument jde tak daleko, že Babiše vyzývá ke třem variantám řešení: vzdát se Agrofertu, nebo přestat čerpat dotace z EU, nebo skončit jako premiér. Pro rezoluci zmáčklo tlačítko 510 europoslanců, proti 53, 101 se nezúčastnilo.
Babišova reakce na rezoluci nepřekvapila, byla očekávaná, pro Česko nešťastná. Nechce ji prý moc komentovat, ale "jak každý ví, stojí za ní čeští europoslanci, kteří dělají vše jen pro to, aby Českou republiku v Bruselu poškodili," sdělil v prohlášení. Je to prý "politický boj přenesený některými českými politiky a stranami z České republiky do Evropského parlamentu". Kritizoval znovu misi CONT (důležitého Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu, který vede Monika Hohlmeierová) atd.
V sobotu se na Twitteru objevil e-mail, který přišel z premiérovy adresy Pavle Němcové, ženě, jež ho vyzvala, aby vyřešil svůj střet zájmů a ukončil tu ostudu. V odpovědi, která jí přišla, je Monika Hohlmeierová opět označena za pomatenou (tak o ní Babiš mluvil už v době, kdy vedla misi výboru do Česka), je o ní psáno jako o "zkorumpovaném parazitu, který se živí politikou". A schytal to celý europarlament: "Na ty lži zbytečné evropské instituce, která nás stojí ročně 55 miliard korun a je plná líných parazitů a zelených fanatiků, kteří ohrožují náš průmysl, je zbytečné reagovat."
Nevíme jistě, zda to psal přímo Andrej Babiš, ale je to jeho adresa, jeho slovník a, jak víme, jeho myšlení.
Víc netřeba dodávat. Střet zájmů považuje 501 europoslanců za prokázaný. Lítá v něm náš předseda vlády. On reaguje tak, že několik českých, jeho kritizujících europoslanců ovlivnilo těch asi pět set kolegů z celkových 705. Úžasný výkon. Takové lidi by si měl premiér pěstovat, ne je prohlašovat za vlastizrádce. Útočí na váženou europolitičku Hohlmeierovou, členku CSU, dceru Franze Josefa Strausse. Jeho účet útočí na europoslance, uráží je. Škodí nám, až se z něj kouří.
Je EU něco jako SSSR?
Zjevně mu po koronakrizi a posledních průzkumech veřejného mínění narostl hřebínek. Cítí se silný, doma je zvyklý vysmívat se českým poslancům, sněmovna je pro něj žvanírna, neváží si ani europoslanců. Ale hlavně: jde mu na prvním místě o sebe, o jeho dítě Agrofert, o jeho zisky.
A tak kolem sebe mlátí hlava nehlava, dokud to jde. Důsledky pro Česko? Místo na špici míříme na dno. Babiš tuhle zemi vnímá jako svoji firmu, tedy jako zdroj peněz. Nekouká na dobu za pět let, ale na teď a zítra, udržet dotace co nejdéle. Udržet se v křesle premiéra co nejdéle.
Opakujme si základní český politický údaj: konsolidovaný zisk Agrofertu loni meziročně vzrostl na 4,48 miliardy korun oproti 1,67 miliardy Kč předloni. Konsolidované tržby loni rostly o 4,54 miliardy na 162 miliard korun. Babiš hraje o miliardy.
A má teď pro své voliče punc zachránce před covidem a punc eurobijce, jakéhosi Janošíka, který se staví na zadní proti té veliké Evropské unii, jež nám sem chtěla cpát uprchlíky, a on nás zase před nimi, i před uprchlickými dětmi, ochránil.
Dost strašné pomyšlení, že to takhle stále dál funguje, že doma Babiš posiluje u svých příznivců díky útokům na EU, tedy na nás samé, to my jsme unie. V tomto se naprosto shoduje s prezidentem Zemanem. Oba předstírají, že EU je něco jako bývalý Sovětský svaz, jakýsi uzurpátor, diktátor. A proč? Tohle je strašně důležité vědět: protože je unie nechce nechat, ať si dělají, co chtějí. Protože to není společenství, které podporuje autoritáře. To, že nesmějí sami diktovat, prohlašují za diktát.
Vzpomeňme na nedávné koronatýdny, jak byl Babiš ve své kůži, jak si vychutnával to spasitelské diktování. A teď mu nějaký Brusel chce zarazit čerpání dotací pro firmu, z níž čerpá peníze?
Má vůbec smysl tohle psát? Není to tak, že pravda o Babišovi přináší opačný efekt? Pomáhá mu dál "čerpat", dál držet preference, dál vyhrávat volby? Není směšný ten Petr Vokřál, když z hnutí zklamán odchází a tvrdí, že se spojilo s podsvětím? Není směšná německá poslankyně Hohlmeierová, když dokazuje Babišův premiérský střet zájmů?
Odpověď je jednoduchá. Má to smysl, pokud chceme žít v zemi, kde mají všichni rovné šance. Má to smysl, pokud chceme znát pravdu, realitu. Má to smysl, pokud nechceme žít v autoritativním, marketingovém, nakašírovaném systému, kde se korumpuje jak v Brně. Kde "všeci kradnú, jen já čerpám".
