Zprávy z posledních dnů: Netflix přichází s novou řadou seriálu Narcos, na Letišti Václava Havla byl zadržen muž s šesti kilogramy kokainu. Oproti Polsku, kde se v banánech našlo dokonce 220 kilo bílého prášku, je to sice skoro nic, ale na trh se taková zásilka dostane nařezaná, v lepším případě pracím práškem, a to už by bylo celkem hodně plastových pytlíčků. S ekonomickým růstem také přibývá lidí, kteří nevědí, co s penězi, a tak si drogu, kterou proslavil už Hugo Haas, mohou a chtějí dovolit - navzdory netflixovým seriálům a nebezpečí, které představuje.
Kokain, na jehož počátku stojí přírodní látka z rostliny koka, měl mezi tvrdými substancemi vždycky trochu zvláštní postavení. V populární kultuře bývá spojován s bohatstvím, úspěchem a večírky, a protože se na něj neumírá tak okatě jako na heroin, "nemusíte" po něm tancovat a ani není tak nemilosrdně laciný jako podomácku vařený pervitin, podvědomě se bere jako lepší droga nebo droga pro lepší lidi, chcete-li. Příležitostné šňupání je pro leckoho sociálně akceptovatelné - nejedná se o bezdomovce ze Sherwoodu, ale často o lidi z vyšších kruhů (že mají tuto svou příslušnost potřebu stvrzovat skrze drogu, teď nechme stranou).
Oparem pozemského luxusu zahalený prášek přitom devastuje nejen své konzumenty, ale i svět jako takový. I kdybychom si odmysleli právní (kokain je, z celkem dobrých důvodů, ilegální a spojený s organizovaným zločinem) i zdravotní následky, pořád zbývá řada etických problémů. Produkce kokainu vyhlazuje deštné pralesy (podle bývalého kolumbijského viceprezidenta na jeden gram padnou čtyři metry čtvereční), láme rodiny, regiony i národy. Řadu farmářů k pěstování koky nutí armáda, vydírají je konkurenční gangy, případně trestá státní moc. Kokain ohrožuje celé státy i kontinenty - kromě Jižní Ameriky se problémy s distribucí kokainu týkají i Afriky, kudy nyní vedou pašerácké cesty.
Droga "životních vítězů" se k nám dostává přes půlku světa v trávicím traktu člověka z naprosto zoufalých sociálních poměrů. V dnešní době je to ještě větší paradox než dřív.
Od jisté sociální úrovně patří k bontonu odmítat plastová brčka i lahve. Vodu? Samozřejmě jen kohoutkovou. Umíme říct, proč je špatné kupovat oblečení, které ušily děti v jihoasijských sweatshopech. Pátráme po původu jídla a hrozíme se zpráv ze zemí, kde se potírají lidská práva. Ale taky se, podle Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost, stále snáz dostáváme ke kokainu.
Starat se o to, jestli piju fair trade kávu, a zároveň brát, byť třeba příležitostně, kokain, je minimálně pokrytecké. Dopady a následky kokainu jsou příliš velké na to, abychom jej vnímali jen jako drogu nebezpečnou pro jejího uživatele. A nejde jen o lidi, kteří otročí pro drogové mafie, ale o celou planetu.
Jenže zatímco v jiných oblastech máme alternativy - můžeme pít z bambusových brček a ze skleněných lahví, oblékat se šetrně, nakupovat u farmářů, s kokainem to nebude dobré nikdy. Nemůžeme se ze špatného svědomí vykoupit tím, že si pořídíme "bio" gram z rodinné ekofarmy. V tomto ohledu je jedinou alternativou vyhnout se droze obloukem. Máme nejvyšší čas si k udržitelnému životnímu stylu přibrat i udržitelnou zábavu. A šňupat ekologicky fakt nejde.
