Vladimir Putin ve středu nezaútočil na Ukrajinu, a tak musí být všem jasné, že Joe Biden je lhář. Podle mluvčí ruského ministerstva zahraniční Marijy Zacharovové to vejde "do historie jako den, kdy západní válečná propaganda selhala". "Byli zostuzeni a zničeni bez jediného výstřelu," prohlásila Zacharovová na adresu Západu.
Od oficiálního hlasu Kremlu to není překvapivé. Přiznejme ovšem, že Bílý dům se vydal na tenký led, když v uplynulých týdnech zveřejňoval zpravodajské informace, které varovaly před ruskými provokacemi a před hrozbou bezprostřední ruské invaze, jejíž cílem bylo, jak minulý pátek uvedl Bidenův poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan, obsazení Kyjeva.
Nic z toho se nestalo, a za válečné štváče jsou teď podle mnohých i americká a západní média, která zmíněná varování ve svém zpravodajství citovala. Nemá smysl na tomto místě spekulovat, zda to nebylo právě americké odtajnění Putinových záměrů, co mu je překazilo. To je v tuto chvíli, než budeme vědět více, slepá ulička končící v patu.
O čem ale nelze vůbec pochybovat, je fakt, že Bidenova administrativa je v USA pod kontrolou svobodných médií, čelí jejich prověřování, pochybám, nedůvěře, rozporování a nesouhlasu. Zatímco Putinova situace je naprosto opačná. Svobodná média Putin prakticky zcela potlačil. Těm několika zbylým odvážným novinářům je vyhrožováno, jsou cenzurováni a nejspíše je jen otázkou času, kdy budou i jejich hlasy umlčeny.
Kdo je čí hlásná trouba?
V Putinově Rusku nejenže neexistuje žádná nezávislá kontrola prezidentových výroků, rozhodnutí a činů, ale státní média jsou navíc v zásadě jeho PR agenturou. "Neposlušnou" jedině v tom, že často jsou putinovštější než Putin.
Než bude řečeno další, je třeba vytknout před závorku jednu věc. Nikdo nechce válku, ani autor tohoto textu. Ale tím spíše nelze přijmout, když teď mnozí obviňují západní novináře, že prý přispívají k vyvolávání válečné atmosféry, když prý zobou krvežíznivému Bidenovi z ruky. To je neznalost nebo záměrná lež.
A teď se vraťme ke konkrétním argumentům a nejdříve se podívejme do USA. Věřit na slovo Bílému domu nelze. Americké zpravodajské služby se vícekrát mýlily nebo si Bílý dům jejich informace upravil po svém, v každém případě: co bylo předloženo médiím, nebyla pravda. Nejtragičtěji a s nejhoršími následky v roce 2003 před válkou v Iráku. A zatím naposledy loni v létě v Afghánistánu.
Ale jak to, že pravda nakonec, dříve či později, vyjde napovrch, že mlžení, překrucování či lhaní je odmaskováno a popsáno? Je to díky nezávislým médiím. Od těch "kamenných" mainstreamových přes skupinové internetové projekty až po zcela samostatně pátrající a píšící občanské aktivisty.
Díky nim, díky tomu, že v USA na rozdíl od Ruska existuje široký vějíř svobodných médií, se američtí politici ve výsledku musí zodpovídat veřejnosti.
Možná, pravděpodobně, zůstane i tak něco zakryto, "spinováno", vylháno. Jenže není pravda, jak teď v souvislosti s ukrajinskou krizí někdo tvrdí, že američtí a západní novináři automaticky, nekriticky přebírají informace Bílého domu. Opět: to je neznalost nebo lež.
New York Times, Washington Post, USA Today nebo stanice CNN (tedy vesměs média nakloněná současné demokratické administrativě) - všechny tyto velké redakce ve svém zpravodajství upozorňují, že informace, které předkládá Bílý dům, v tuto chvíli nelze nezávisle ověřit.
Ruská kritika Putina? Nula
Konkrétně ocitujme z textu New York Times, který před pár dny rozebíral postup Bidenova týmu se zveřejňováním závěrů tajných služeb o Putinových záměrech. "Historie tyto informace (od Bílého domu) komplikuje," píše deník. A připomíná už výše zmíněné fiasko s Irákem.
"Před invazí Spojených států do Iráku Bushova administrativa zveřejnila zpravodajské informace, které měly ospravedlňovat preventivní útok. Tyto materiály ale byly zcela chybné, založené na zdrojích, které lhaly, na tom, že vysocí zástupci (tajných služeb a administrativy) viděli ve zprávách z terénu, co v nich vidět chtěli."
Po této retrospektivě pak New York Times už k aktuálnímu informování Bílého domu o Putinových cílech upozorní: "Pro žádné z těchto zveřejněných informací Bidenova administrativa neposkytla žádné důkazy."
Teď se podívejme do Ruska. A pro všechny ty rozhořčené, kteří nyní ukazují na americká a západní média, která prý jen papouškují propagandu USA a prý tlučou na bubny války - mohli byste, prosím, v ruských médiích najít jediný obdobný text, obdobné zpochybnění Putinových slov, která jsou v amerických médiích ve vztahu k Bidenovi a jeho vládě dnes a denně?
Když mluvčí amerického ministerstva zahraničí Ned Price na tiskovce prezentoval zjištění amerických zpravodajců, že Rusko chystá provokaci, nahraný ukrajinský útok proti ruským vojákům, dožadoval se novinář agentury AP Matthew Lee, aby mluvčí tato tvrzení doložil.
Ned Price reagoval: "Pokud zpochybňujete důvěryhodnost americké vlády (…) a nacházíte uspokojení v informacích, které zveřejňují Rusové, tak je to vaše věc." Ale to si naběhl, od americké novinářské obce za to Price dostal tvrdě přes prsty. Ještě společně s mluvčí Bílého domu Jen Psakiovou, která ve stejný den obdobně arogantně odpověděla novinářce stanice NPR ohledně akce, při níž Američané v Sýrii zabili vůdce ISIS Kurajšího.
"Věřte nám!" v USA nefunguje
"Jako že oni (Pentagon) neposkytují správné informace a ISIS poskytuje správné informace," ohradila se Psakiová vůči skepsi novinářky, proč Pentagon nezveřejní o akci více detailů.
Jenže takto, "věřte nám a basta", to ve Spojených státech mezi vládou a médii opravdu nefunguje. Velké redakce se ozvaly, protože, jak mezi jinými napsala na Twitter reportérka Washington Post Felicia Sonmezová: "Je prací reportérů požadovat důkazy k prohlášením vlády. A neznamená to, že byste proto věřili propagandě protivníků USA."
Chris Hayes z televize MSNBC k tomu za sebe dodal: "Sorry, ale žádná americká administrativa si od nás nezaslouží 'věřte nám' ohledně zpravodajských informací ve vztahu k válce a míru." A jak Ned Price, tak Jen Psakiová se za své odpovědi novinářům následně omluvili.
Sorry but no US administration has earned a "trust us" on matters of foreign intelligence with regards to war and peace.
— Chris Hayes (@chrislhayes) February 3, 2022
Což by šlo označit za trik, který je nic moc nestojí, ale celé to ukazuje, s jakou základní, nezbytnou, správnou a oprávněnou nedůvěrou američtí novináři přistupují k informacím, jež od administrativy dostávají. A pokud někdo přesto tvrdí, že americká mediální scéna je zmanipulovaná, sešikovaná za války lačným prezidentem, tak to prostě není pravda. To je, ještě jednou a naposledy, neznalost nebo lež.
Velké americké redakce otiskují polemické texty. Které zpochybňují zahraniční politiku USA, argumentují ruským pohledem, případně vyzývají k tomu, aby si Amerika hleděla svého a nepálila si ve sporu s Ruskem prsty kvůli vzdálené zemi kdesi na východě Evropy. A elitní komentátor Thomas Friedman ani tentokrát neopomene v New York Times upozornit (pokolikáté už?), že on vždy věděl, že NATO se nemělo rozšiřovat…
Hlídače umlčíme, odstraníme
Kde v ruských médiích najdete obdobné, proti Kremlu jdoucí polemiky? A už jen pro pořádek, když zde byl vícekrát zmíněn Irák. Tehdejší zbraně hromadného ničení neexistovaly, Bílý dům si je vymyslel. Tentokrát ale máme přímo před očima na satelitních snímcích shromážděná ruská vojska na hranicích s Ukrajinou a sám Putin vyhlašuje, že je odhodlán k "technologicko-vojenskému" řešení.
Bílý dům, američtí politici by možná rádi lhali a někdy to i udělají. Ale zhusta jim to pak neprojde, a to právě zásluhou médií. Zatímco Kreml může bezstarostně vyhlašovat, co chce, protože toho, kdo by se mu chtěl dívat pod prsty, prostě umlčí. Kontrola moci ze strany médií ve Spojených státech není ani zdaleka dokonalá, ale v Rusku není žádná. Tam Putin "hlídacím psům" demokracie nasadil náhubek, pokud je nenechal odstranit.
