Američané sklízejí nobelovská vědecká ocenění (tedy ceny za medicínu, fyziku a chemii) prakticky každý rok. Nezvyklé je tedy pouze to, že tentokrát se o ně nemuseli dělit s nikým jiným. Naposledy se jim to takto povedlo v roce 1983. Tehdy se stali laureáty Nobelovy ceny také pouze občané USA.

Od té doby byli opět mezi vítězi i Neameričané. Ovšem občané USA si vždy udrželi své zastoupení. Jedinou výjimkou za celou tuto dobu byl pouze rok 1991 - tehdy se Američané vůbec neobjevili mezi vítězi Nobelových cen. Při bližším pohledu se však ukáže, že to stejně není úplná pravda. Cenu za fyziku tehdy získal Francouz Pierre-Giles de Gennes, který nějakou dobu působil na Kalifornské univerzitě v Berkeley. A ocenění za chemii získal Švýcar Richard Robert Ernst, který předtím rovněž pracoval v Kalifornii. Neboli: americký vliv byl i ten rok neopominutelný.

Třetinu světových peněz na vědu platí USA

Vysvětlení ukáží další statistiky. Dnešní špičková věda se nedá provozovat v zastrčené laboratoři, potřebné je špičkové a náležitě drahé vybavení. Jak před časem spočítal francouzský deník Le Monde, když se podíváme na to, kolik peněz se ve světě platí na výzkum, zjistíme, že největší podíl mají USA: připadá na ně 34 procent z celosvětových prostředků na vědu. Původních patnáct zemí Evropské unie dává na výzkum 21 procent. Na Japonsko pak připadá 13 procent. Ostatní peníze platí zbytek světa; například celá Afrika má podíl jen 0,7 procenta.

Americké univerzity a výzkumné instituce mají k dispozici peníze z federálního rozpočtu a z rozpočtu jednotlivých států. A k tomu se přidávají prostředky z různých dobrovolných nadací, a především od gigantických i malých firem, které pak nejnovější objevy pohotově zavádějí do výroby a vydělávají na nich. Mají tedy důvod výzkumníky podporovat. V žádné jiné zemi nedostávají badatelé takové množství peněz ze soukromé sféry. Což si ostatně smutně připomínají výzkumníci i v České republice.

Výsledkem pak je, že se do amerických laboratoří stahují vynikající mozky z celého světa. Prakticky v každé vědecké instituci v USA najdete badatele, kteří mluví s cizím přízvukem.

Uzavřený kruh

Svou roli při udělování Nobelových cen dále hraje fakt, že je dostávají jen ti nejznámější vědci. Známým se vědec stane nejsnáze tehdy, když působí na uznávané univerzitě nebo v prestižním výzkumném ústavu. A těch je už z finančních důvodů v USA podstatně více, než kdekoli jinde.

Badatele z významné instituce bere zbytek vědeckého světa velmi vážně, jejich objevy snáze přitáhnou následovníky, kteří je dále rozvinou a přiblíží praktickému využití. A tím i přitáhnou pozornost švédských akademiků, kteří o Nobelově ceně rozhodují.

Udělení Nobelovy ceny pak zvyšuje prestiž instituce, kde odměněný vědec působil, takže ústav snáze získá peníze na další bádání a přiláká další schopné vědce, kteří zase na něco přijdou a získají za to uznání. Kolečko se uzavírá.

Takže si tipněme: která země, myslíte, získá nejvíc Nobelových cen příští rok?