Nastupující demokratický prezident Joe Biden pokračuje v sestavování svého kabinetu. V uplynulém týdnu oznámil několik dalších jmen. Ministrem dopravy bude osmatřicetiletý Pete Buttigieg. Bývalý starosta města South Bend v Indianě, který byl na jaře jedním z Bidenových soupeřů v demokratických primárkách, se tak stane historicky prvním veřejně známým homosexuálem v americké vládě.
Už minulý týden nominoval Biden také prvního černocha (generála Lloyda Austina) do čela ministerstva obrany. Janet Yellenová se zase má stát první ženou, která bude spravovat americkou státní kasu. Ministerstvo pro vnitřní bezpečnost pak povede syn imigrantů z Castrovy Kuby, ministerstvo zdravotnictví syn imigrantů z Mexika a černoška povede ministerstvo výstavby a městského rozvoje. Další žena tmavé pleti pak bude americkou velvyslankyní při OSN, a poprvé v dějinách míří žena i do čela amerických tajných služeb (Národní bezpečnostní agentury NSA). A abychom nezapomněli - Kamala Harrisová bude jako Bidenova viceprezidentka první ženou a zároveň první černoškou (a po matce navíc první ženou indického původu), která bude zastávat druhý nejvyšší úřad země.
Bílá tvář už nemá nárok
Už jste z toho až trochu unaveni? A to ten impozantní výčet ještě není ani zdaleka kompletní. Biden si dal v kampani předsevzetí, že jeho kabinet bude nejrůznorodějším prezidentským týmem americké historie, že bude odrážet "diverzitu" americké společnosti. A teď se ten slib skutečně snaží dodržet.
I'm mindful of the history of this appointment, knowing this is the first time an American president has ever sent an openly LGBTQ cabinet appointee to the Senate for confirmation. pic.twitter.com/txVuqO4o59
— Pete Buttigieg (@PeteButtigieg) December 16, 2020
Jenže progresivní demokraté, zástupci menšin a skupiny reprezentující různé další zájmy, nejsou unaveni ani náhodou. Chtějí naopak víc. Biden je uprostřed mlýnice požadavků, jakou "identitu" by měl ještě v kabinetu mít, nebo jsou naopak vznášena veta, koho si k sobě rozhodně vzít nesmí.
Celkem pochopitelný a oprávněný je požadavek, aby měl Biden v kabinetu zástupkyni původních obyvatel Ameriky. A nastupující prezident teď oznámil, že jeho ministryní vnitra bude kongresmanka Deb Hallandová z Nového Mexika, která je příslušnicí indiánského kmene Laguna Pueblo.
Ale na pováženou byla argumentace, s níž vystoupilo několik progresivních skupin, když v médiích v minulých týdnech už před tím proskočilo, že zvolený prezident na toto místo uvažoval o senátorovi Tomu Udallovi z Nového Mexika.
Progresivisté v otevřeném dopise senátora vyzvali, aby případnou nabídku odmítl. Upozornili, že by zastával stejný úřad, jaký už vykonával kdysi jeho otec v administrativě J. F. Kennedyho, a podle nich by "nebylo správné, aby už druhý Udall vedl ministerstvo vnitra, když v jeho čele nestál ještě jediný původní Američan".
Vadí tedy, že Udall je něčí syn, nebo že je běloch? Původní Američan nebo Američanka by v Bidenově kabinetu jistě neměli chybět. Ale postavit to jako souboj bílého muže proti indiánům, je hloupé. Stejně jako je podivná výzva, aby si nový šéf Bílého domu do vlády vybral ještě "nejméně dvě 'latinas'", tedy hispánské ženy, což požaduje skupina kongresmanek. Proč nestačí dosavadní dva hispánští ministři?
Podle kongresmanek by 'latinas' přinesli unikátní "vhled a perspektivu". Což evidentně vychází z přesvědčení, že je zde jednolitá skupina amerických hispánců, v tomto případě žen, které mají i jednu společnou identitu, názory, vidění světa, potřeby. Jenže, jestli něco ukázaly letošní volby, pak to, že jde o mýtus.
Enviromentální rasismus je, když…
V různých místech USA - na Floridě, v Mexiku, v Kalifornii -, volili hispánci různě. A z různých důvodů také dali Donaldu Trumpovi více hlasů než ve volbách v roce 2016. Což platí i o černoších ve velkých městech, jako jsou Filadelfie, Detroit či Millwaukee, od nichž Trump také získal o něco větší podporu než před čtyřmi lety.
Rozsah a důraz, s jakými teď progresivní demokraté prosazují svou politiku identit, začíná očividně narážet v Americe dnešních dnů na hranice reálně možného. Jenže jak se ukazuje právě na rozruchu kolem Bidenovy personální politiky, nevypadá to, že by z toho aktivisté chtěli cokoli vyvozovat. Když se proslechlo, že příští prezident by chtěl do čela Agentury životního prostředí (EPA) jmenovat Mary D. Nicholsovou, která už od 70. let úspěšně prosazuje v Kalifornii "zelené" energetické regulace, přišel od progresivních demokratů tvrdý odpor.
"Chtěli bychom upozornit, jak málo se Ms. Nicholsová věnovala problému environmentálního rasismu," píší v otevřeném dopise. A vyčítají jí, že systém obchodování s emisemi "cap-and-trade" prosadila v rámci celé Kalifornie na úkor lokálních znečišťovatelů, což mělo neúměrný negativní dopad na "menšinové komunity".
Je to možné. Stejně jako je možné, že Nicholsová (ročník 1945), která se už v roce 1975 v Kalifornii jako předsedkyně statní komise čistého ovzduší zasloužila o důležité ekologické zákony, už není "cool" odbornicí do nové progresivní doby. Ale nazývat to hned "rasismem"?
Progresivní demokraté ovšem nevidí, neslyší, jdou vpřed, protože budoucnost je jejich. Budoucnost možná, ale přítomnost určitě ne. Joe Biden v letošních volbách přesvědčivě zvítězil, ale Donald Trump získal o 11 milionů hlasů více než v roce 2016. A ve volbách do Kongresu, od kterých si slibovali zisk, demokraté neuspěli - ve Sněmovně reprezentantů se jejich většina smrskla o polovinu.
Konzervativní Kalifornie?
Když voliči v tradičně demokratické Kalifornii, kde Biden porazil Trumpa o 30 procentních bodů, dostali letos v referendu možnost vyslovit se k "afirmativní akci" (tedy k pozitivní diskriminaci), odmítli ji přesvědčivěji než při předchozím hlasování v roce 1996. K čemuž i liberální časopis The Atlantic poznamenal, že "rasová neutralita je nyní populárnější, než byla tehdy".
Levicoví demokraté ovšem evidentně zcela ignorují zprávu, kterou američtí voliči letos vyslali. Sice jasně odmítli Trumpa, ale mandát k budování společnosti rozdělené podle "identit" politikům rozhodně nedali. Rádi by proti tomu naopak dostali pojistku.
Joe Biden je v mnohem složitější situaci, než byl při svém nástupu do Bílého domu v roce 2009 předchozí demokratický prezident Barack Obama. Ten byl tehdy autentickým zástupcem demokratické strany, její tehdejší politiky. Byl prvním černošským prezidentem a jeho zdravotní reforma, kterou prosadil bez jediného republikánského hlasu, byla tehdejší "progresivní" výspou strany.
Byl vrcholným predátorem, koncem politického potravního řetězce. Biden je ovšem z hlediska dnešních progresivních demokratů lovnou zvěří, politicky překonaným druhem. A pokud by se stal skutečně jejich kořistí, měl by Donald Trump případný návrat do Bílého domu v roce 2024 jen snadnější. Američané ve své většině zatím zjevně nejsou připraveni na budoucnost, kterou si progresivní demokraté už malují coby přítomnost.
