Kéž by Česko mělo aspoň tolik expertů na tuzemskou politiku, jako se jich v posledních dnech náhle vyrojilo na tu americkou. Snad už se ale všechno to hledání falešných analogií mezi zdejší a americkou realitou vyčerpalo a my se budeme moci konečně soustředit na vlastní volební obtíže. Není jich málo.
Po letech bezčasí na tuzemské politické scéně vznikají dvě relativně silné koalice stran, které chtějí získat právo sestavovat vládu. Ta liberálnější má sdružovat Piráty a starosty, přičemž ti první už rozjíždí i klíčové vnitrostranické hlasování o spolupráci. Ta konzervativnější sestává z ODS, lidovců a TOP 09. Lídři už podepsali memorandum a přetahují se nyní o vedení kandidátek v jednotlivých krajích.
Spolupráce je tedy už docela daleko. Ale vzhledem k tomu, kolik předchozích koaličních spoluprací skončilo neúspěchem, nesmí si opoziční námluvy od počátku dovolit žádná slabá místa. A těch je zatím pořád hodně.
Ameriku nechme Američanům a zaměřme pozornost na to, co je pro budoucnost Česka opravdu podstatné - zda tu příští rok ve sněmovních volbách bude alespoň jedna souměřitelná alternativa vůči hnutí ANO.
Koalice, kde má každý jinak upito
Jedna dobrá věc už se povedla. Nejpoptávanější strana současné české politiky, která nemá žádný program, a proto nikomu nevadí - Starostové a nezávislí -, se rozhodla pro spolupráci s Piráty, a nikoliv s ODS. Předseda občanských demokratů Petr Fiala se přitom hodně snažil začlenit starosty do své konzervativní koalice, aby měl co možná největší šanci na premiérský post. Voličské nálady starostenských příznivců ale po ničem takovém netoužily.
Voliči STAN se podle sociologických šetření primárně překrývají s Piráty a také ANO. I když má tedy část vedení starostů blízko k ODS a KDU-ČSL, bylo by chybou od nesourodé antibabišovské koalice odehnat příznivce starostů ke konkurenci, již představuje v jejich případě i hnutí ANO.
Vše zlé je však pro něco dobré - pro Petra Fialu by mělo být nyní o to snazší najít silný konzervativní program pro zbývající seskupení ODS, KDU-ČSL a TOP 09.
Momentálně ale není k dispozici žádný. Je tu pouze obecná shoda, že ODS a TOP 09 na sebe nebudou útočit ohledně postoje k unii, k euru či daním - tedy skoro ke všemu podstatnému. A že lidovci si prosadí své z rodinné a zemědělské politiky.
To je ovšem zoufale málo, aby slepenec tří stran, které mezi sebou navíc mají historicky velké pře a naschvály, vydržel až do sněmovních voleb.
Lídři tří stran se snaží program zatím hodit za hlavu a rozdělit si hned vedení v krajích - dva pro TOP 09, tři pro lidovce a devět pro ODS. Již u tohoto mariáše o posty se ale ukazuje, že bez společné programové shody to prostě nejde. Je možné předsedkyni TOP 09 Markétě Pekarové Adamové nechat vedení Prahy, aby slibovala jménem ODS užší spolupráci v Bruselu či odmítala zásadní snížení daně z příjmů prosazované ANO a ODS? Je možné naopak ve vedlejším Středočeském kraji nechat vést koaliční kandidátku ostrým euroskeptikem z ODS Janem Skopečkem, což skončí přechodem topkařských a lidoveckých voličů ke konkurenční kandidátce Ivana Bartoše?
Fotka usměvavých lídrů Petra Fialy, Markéty Pekarové Adamové a Mariana Jurečky u piva je nyní často reprodukovaným obrázkem, ale rozdílná hladinka piva v jejich sklenicích docela dobře ilustruje, že má na chystanou spolupráci každý jinak upito. Aby se všichni dostali na stejnou míru, potřebuje konzervativní koalice ještě dohodnout dvě zásadní věci.
Tou první je společný program, kterým mohou jednotlivé strany ručit před svými voliči, aby ji volili i v kraji, který vede vyhraněný lídr z jiné partaje. Tou druhou je slib, že i po volbách celá trojice bude postupovat společně. Nemálo topkařů a lidovců se bojí, že ODS si po spočítání hlasů sebere svůj hezký poslanecký výdělek z koaliční spolupráce a odcestuje se dohodnout s ANO. Něčemu takovému by TOP 09 a KDU-ČSL jen těžko mohly dělat statisty.
Hlavně šifrovat podle ústavy
Liberální koalice Pirátů a starostů se peče úplně jinak. Mnohem podrobněji a velmi technokraticky. Lídři nechodí na pivo, naopak se přou o každý detail.
Výhodou, ale zároveň i prokletím je pirátská umanutost v naprosté transparentnosti až do sebezničení. Vedení Pirátů sice navrhlo nějaký promyšlený design spolupráce, na který by snad mohli kývnout i starostové. Nyní však na internetovém fóru strany probíhá urputná snaha vše torpédovat, takže nikdo neví, co se za týden nakonec odsouhlasí. Už nyní je ale jisté, že Piráti budou hlasovat třeba i o tom, zda musí být mezi prioritami pro koaliční spolupráci se STAN například "ukotvení práva na šifrování v ústavě", "regulace samopěstování konopí i konopné komerce" či "zákon o obecném referendu". Předseda Pirátů Ivan Bartoš musí doufat, že nic z toho neprojde a lídr starostů Vít Rakušan se ani nedozví, co se z vyjednávání mohlo stát za dům hrůzy.
I kdyby však prošel uměřený návrh celostátního vedení Pirátů, není rozhodně vše hned dořešeno. Hypertrofovaná transparentnost už nyní donutila vedení strany dát ven i soupisku regionů, které se spoluprací nesouhlasí. Bez překvapení je to například Liberecký kraj, kde totálně dominují Starostové pro Liberecký kraj. Nebo Zlínský kraj, kde dlouho jako libero hejtmana Jiřího Čunka fungoval zakladatel starostů Petr Gazdík a s místními Piráty je na nože natolik, že po neúspěšném vyjednávání o nové krajské vládě chtěl spolupráci přerušit.
Kritika Pirátů je v krajích vůči starostům hodně silná i kvůli jejich nedostatečné finanční průhlednosti (starostenské hnutí sponzoruje kdekdo od solárníků po někdejší až příliš šikovné ódéesáky, jako je třeba starosta Prahy 1 Petr Hejma). Většina pirátských krajů pak svorně kritizuje STAN za mizernou předvídatelnost, což je docela komické v případě uskupení, jehož vlastní předvídatelnost se limitně blíží nule.
Ač tedy spolupráce v liberální koalici je o světelný rok dále než v té konzervativní, nášlapných min mezi oběma stranami je ještě celá řada.
Lepší příští je stále v mlze
Jaké je řešení? K fungující koalici není možné přistupovat v roli profesora politologie a už přepočítávat dodatečně získané mandáty vyválčené na d'Hondtově metodě. Stejně tak ale není možné vše převést na dílčí technokratické problémy a řešit je, jako by šlo o architekturu nové IT sítě.
Ani jedno není politika.
Ta si žádá program. Ten si samozřejmě voliči nikdy dopodrobna nepamatují, ale velmi dobře v předvolební kampani postřehnou, pokud úplně absentuje, lidé na kandidátce se nemohou ani cítit a lepší příští se ztrácí v neprostupné mlze.
Společný obsah projektu pak efektivně řeší i do velké míry neřešitelné formální problémy, jako je volba lídra krajské kandidátky či strach ambiciózních kandidátů z překroužkování.
Protiváhou vůči ANO v příštích sněmovních volbách nemohou být jen dvě slepené opoziční volební koalice, které pojí pouze kritika premiéra. To je pouhá základní forma. Protiváhou vůči ANO musí být především dvě promyšlené a ucelené programové alternativy, jak spravovat Česko. A to se stoprocentním souhlasem všech zúčastněných.
Nabízí liberální či konzervativní koalice takové alternativy? Zatím ne.
