Zdá se, že okopávání mezi opozičními koalicemi konečně ustalo. Bylo načase. Příliš mnoho voličů již znejistělo, zda opravdu tato pětice stran chce vládnout dohromady, a mnozí jejich vlažní podporovatelé se proto raději odebrali zpět k ANO.
Situace tak nyní prakticky kopíruje předvečer voleb 2017: Vznik kabinetu bez hnutí ANO, které má navíc v záloze prezidenta s dvojitým právem jmenovat vybraného člověka premiérem, se zdá být nemožný. Demokratická opozice po všemožném přeskupování a utváření koalic stále dokáže oslovit jen stejné procento voličů jako minule. SPD se vrátilo nad deset procent popularity. A nikdo neví, která z menších stran se nakonec dostane do sněmovny, což je speciálně pro jednu z klíčových partají polistopadového Česka - sociální demokracii - velmi trudný, leč zasloužený závěr vládní spolupráce s Andrejem Babišem.
Je tedy zcela legitimní klást otázku, jak se zachovají demokratické strany, pokud nebudou mít sílu sestavit většinovou vládu. Kdo tvrdí, že takové ptaní je projevem poraženectví, jen potvrzuje, jak moc už je zdejší politická debata pochroumaná. V sousedním Německu je kancléřský kandidát Olaf Scholz prakticky denně tázán, zda by šel do koalice s postkomunistickou Die Linke - a nikdo se nespokojí s vyhýbavou odpovědí, že jeho prioritou je jinak poskládaná vláda.
Výběrová nulová tolerance
Premiérský kandidát uskupení Spolu Petr Fiala jasně řekl, že vše sází na spolupráci s konkurenční dvoukoalicí. Pokud nedají dohromady 101 poslanců, pak je prý hotovo a musí dle něj vzniknout vláda na půdorysu ANO a SPD. Piráti a Starostové zas vydali deklaraci, že s ANO, SPD a KSČM nikdy do vlády nevstoupí.
Zdaleka ne všichni v obou opozičních koalicích jsou si ale jisti, že je v zájmu republiky, aby část ministerstev další čtyři roky řídili Okamurovi lidé. Ondřej Kolář (TOP 09) už se nechal slyšet i veřejně, že není rozumné si zcela zavírat dveře k ANO.
V opozičních lavicích navíc všichni vidí, jak dopadly dosavadní čtyři roky údajné nulové tolerance vůči Babišovi. Z odboje toho v praxi mnoho nezůstalo. Nesvatá koalice ANO, SPD a KSČM už dlouho nepředstavuje to nejdůležitější spojenectví ve sněmovně. Rušení superhrubé mzdy a zcela zásadní změny daní proběhly ve spolupráci ANO a ODS. Stejně jako výsledná verze důležitého exekučního balíčku. Ne, opravdu nejsme na konci čtyř let promyšlené opozice vůči Babišovi - místo toho demokratické strany vyměnily nulový vliv v exekutivě za maximální poskytování svých poslaneckých služeb.
Výsledkem je, že aktuálnímu verbování proti premiérovi věří zhruba stejné množství lidí jako v roce 2017 - všem jeho skandálům navzdory. Na odchod ANO z vládních pozic to zatím nevypadá. Je tedy na místě se pěti opozičních stran ptát, jak se tentokrát postaví k možné povolební spolupráci s Babišovým hnutím, pokud by bez něj opět nebylo možné sestavit žádnou smysluplnou většinovou vládu.
Past na ODS i další
Petr Fiala opakuje, že se zachová stejně jako naposledy, kdy prý ODS nemohla s ANO vládnout, protože hnutí nenaplnilo její Vyšehradskou deklaraci. Škoda, že letos souhrn programových podmínek pro budoucí vládnutí nevydali občanští demokraté znovu. Z Vyšehradské deklarace jim totiž nakonec ANO splnilo prakticky vše, často dokonce v úzké sněmovní spolupráci: daně klesly, EET je zastavena, učitelské platy se výrazně zvýšily, Babiš odmítá euro i uprchlické kvóty.
Pro ODS tak bude velmi těžké ubránit se pasti, kterou na ni Babiš po letech půstu v opozici přichystal. A kterou si občanští demokraté sami pomáhali kopat. Ne náhodou nyní ANO na billboardech slibuje garanci nízkých daní. Ne náhodou útočí na Piráty coby eurofanatickou úderku. Vše to dělá s jasným záměrem zalíbit se konzervativní euroskeptické části ODS.
Silnému dilematu budou v případě neúspěchu vystaveny i další demokratické strany. Je vysoce pravděpodobné, že prezident - bude-li v úřadě - nechá Babiše ještě dlouho po volbách vládnout. Ale co když se po něm rozhodne pověřit sestavováním vlády někoho jiného z ANO? Bude to pro opoziční strany stále nepřijatelné, pokud všechny další varianty budou zemi nabízet jen větší mizerii?
Legitimní otázka
Je jistě v pořádku, pokud by se demokratické partaje opět rozhodly ANO odmítnout. A to i tehdy, bude-li zjevné, že bez něj žádná většinová vláda nemůže vzniknout. Neměla by se ale rozhodně opakovat situace z roku 2017, kdy opoziční strany v šoku ze své porážky zcela zapomněly přemýšlet a dovolily Babišovi nejhorší možné - připustily, aby se rozpojilo vyjednávání o tom, kdo obsadí vedení sněmovny, kdo kabinet a kdo a za jakých podmínek schválí rozpočet, což do poslaneckého čela otevřelo cestu extrémistům.
Abychom něco takového už nemuseli snášet znovu, je důležité nejen činit vše pro výhru demokratických stran, ale také se už nyní ptát na strategii, kterou zaujmou, pokud neuspějí a většinu poslaneckých křesel nezískají. Ta otázka zní: Bude pro celou opoziční pětku stále nepřijatelná vláda s ANO, pokud alternativou bude ministerstvo zahraničí vedené Tomiem Okamurou a vnitro šéfované řekněme Robertem Šlachtou?
