Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
28. 11. 2019 7:31

Opuštěné dítě pláče na ulici, český stát neslyší. Stydím se za svou vládu

Cesta z bezhodnotového systému zpět k hodnotám? Ukazuje ji 65 poslanců, 200 rodin ochotných děti přijmout, tisíce lidí, kteří se nenechali vyděsit a uprchlíkům pomáhají finančně či osobně, nevládní organizace, které jim pomáhají celé roky dnes a denně.
Řecko, září 2019: 4616 dětí bez doprovodu, sedm procent mladších 14 let, 3447 dětí našlo buď dlouhodobé, nebo alespoň přechodné ubytování, 1169 nezletilých žije ve squatech nebo přímo na ulici.
Řecko, září 2019: 4616 dětí bez doprovodu, sedm procent mladších 14 let, 3447 dětí našlo buď dlouhodobé, nebo alespoň přechodné ubytování, 1169 nezletilých žije ve squatech nebo přímo na ulici. | Foto: Reuters

Česko ohrožuje 40 dětí z Řecka. Největší riziko za poslední dobu. Nebezpečí je tak velké, že poslanci zabránili tomu, aby sněmovna ve čtvrtek byť jen debatovala o možnosti čtyřiceti dětem dočasně pomoci. V září o to dopisem požádal řecký ministr pro ochranu občanů Michalis Chryssochoidis. "Potřebujeme jednat rychle, aby o tyto děti bylo postaráno, aby se zajistilo jejich bezpečí a zabránilo se jejich možnému zneužívání," napsal ministru vnitra Janu Hamáčkovi (ČSSD).

Představme si, že někde v Malém Březnu, Koštici, Milovicích, Skuhrově nad Bělou, Široké Nivě, Jablunkově, Valašské Polance, Velké nad Veličkou, Hodonicích, Kunžaku, Horní Vltavici či třeba v Horních Kozolupech stojí na ulici dítě a brečí na celé kolo. Třeba je to holčička, má černé vlasy a černé oči, tmavou pleť a pláče a pláče a pláče. Co by se stalo? Chodili by místní obyvatelé okolo a nevšímali si jí? Nebo by se k ní sklonili, těšili ji a snažili se jí pomoct? Nepochybně platí to druhé, skoro každá obyčejná žena by jí chtěla pomoct, jistě i většina mužů či starších dětí. Jsme přece lidi.

Kdyby ovšem pět let předtím ve všech těchto místech hlásil místní rozhlas "Pozor na plačící děti tmavé pleti, ohrožují vaši existenci, hlavně si jich nevšímejte, mohou přenášet smrtelné choroby!", co by následovalo, pokud by tam pak ta tmavá holčička stála a plakala? Kolik lidí by si k ní i přes tuto propagandu kleklo a chtělo pomoci? Počet neznáme, ale bylo by jich nepochybně méně. Lidskost, základní, vypěstovaná vlastnost člověka, by byla masáží potlačena.

Přesně toto se u nás děje v posledních letech, debata ve sněmovně toho byla otřesným příkladem. Nemá smysl opakovat všechna fakta okolo prosby Řecka o pomoc dětem. Snad má smysl říct několik poznámek.

Ve sněmovní rozpravě, jež dílem působila děsivě, dílem nadějně, promluvil lídr extrémní SPD Okamura. Řekl, že navrhuje pomoci 2600 českým dětem, "které jsou mladistvé a v dětském věku, které jsou bezdomovci", a pomoci 24 tisícům českých bezdomovců. Není jasné, proč jim nepomáhá už nyní. Vraťme se však k obrazu holčičky plačící na ulici. Jde okolo ní Okamura a volá cosi jako: Navrhuju pomoci jiné řvoucí holčičce, naší, bílé. - Asi tak.

Na Okamuru reagoval místopředseda lidovců Jan Bartošek: "Vy se bojíte čtyřiceti dětí? Opravdu si myslíte, že Česká republika není schopna dát pomoc pár dětem? Opravdu jste tak slabí? Opravdu si myslíte, že Česká republika je tak slabá, že se nedokáže postarat o 40 dětí? To je bezpečnostní riziko České republiky? Kdybyste byl aspoň statečný, ale vy jste jenom zbabělý, a ještě ke všemu hrajete na strach lidí."

Marketing strachu

Lidovec Bartošek kladl logické otázky, a přece mířil vedle. Každý ví, že se Tomio Okamura čtyřiceti dětí nebojí, jsou mu zjevně lhostejné. Šéf SPD je však ten, kdo vyvolává strach z těch dětí a z uprchlíků obecně. Spolu s mnoha dalšími politiky a v čele s prezidentem Zemanem patří mezi výrobce českého strachu. Nebojí se jich, není blázen, povzbuzuje však masy lidí, aby se bály ony.

Vyvolávání strachu funguje. Chytají se jej populističtí i nacionalističtí či obojí politici - i oni stojí o vystrašené voliče. Příklad. Je září 2015, Andrej Babiš, tehdy ministr financí, promluvil v Lucemburku po jednání ministrů financí zemí EU. Evropská komise tehdy žádala, aby Česko přijalo víc než 4000 běženců. Babiš kvóty odmítal, ale řekl, že by uprchlíci ze Sýrie a dalších zemí mohli v Česku obsadit tisíce pracovních míst, o která místní nemají zájem: "Máme 18 tisíc volných míst pro pomocné dělníky. Pokud naši občané nechtějí obsazovat tyto pozice, tak ano, proč ne."

Tehdy dodal, že je však "nejdříve potřeba udělat principiálně nějaký systém, kde nebudou rozhodovat pašeráci, protože je jich 30 tisíc, a ti dneska rozhodují, který uprchlík přichází…" Rozumné.

Dnešní, diametrálně odlišný postoj Babiše známe - nepřijmout ani nohu, ať jde o děti, či dospělé, pomáhat jedině v zemích původu a ne moc. (V Sýrii Babišovy představy o hurá pomoci beznadějně zkrachovaly.) Stačilo, aby populisté a náckové rozpoutali vlnu strašení a Babiš, sám ukázkový marketingový populista, bleskově otočil o 180 stupňů. S otáčením on nemá problém. Odmítavý k pomoci dětem je i Jan Hamáček, politik ČSSD. Paradox? Dnes už rozhodně ne.

Tak se z České republiky stala třicetiletá žena, která jde okolo usedavě plačícího dítěte na ulici, a nejen že se k němu ani neskloní, ale dokonce se o nějaké pomoci na úřadě (či v jeho zastupitelstvu) odmítá bavit. Říká: Nechte tu holku brečet, nás se to netýká.

Čtyřicet let jsme žili v komunismu, po 40 letech "na poušti" jsme zázračně získali svobodu. A teď jako stát odmítáme pomoci 40 dětem. Naprostá ztráta základních lidských hodnot, ty vystřídal jediný "národní" zájem: starat se jen o sebe a žádat, ať se o nás starají i druzí.

Odmítnout pomoc dětem v Řecku na ulici znamená zlom v českých kulturních dějinách. Tentokrát ho nevynutily německé či ruské tanky, nejednáme pod hrozbou smrti. Jednáme jen a jen pod politiky uměle vyvolaným strachem.

Tak vypadá postoj státu, vlády, jejích poslanců. Vyvolává stud. Stydím se za svůj stát. Ve sněmovně chtělo o přijetí 40 dětí debatovat 65 poslanců z KDU-ČSL, ODS, STAN a TOP 09. Děkuju jim. Byli v menšině, nestačilo to. Přitom stát by se o ty děti nemusel ani příliš starat, už teď je k dispozici 200 rodin nabízejících, že si jejich dočasnou ochranu vezmou za svou, nabízejí se i různá zařízení (pro starší děti). Tím padá hojně používaný argument tvůrců strachu a nesebevědomí vtělený do otázky: "Kolik jich máte doma vy?"

Cesta z bezhodnotového systému zpět k hodnotám? Ukazuje ji 65 poslanců, 200 rodin ochotných děti přijmout, tisíce lidí u nás, nevěřících i křesťanů, kteří se nenechali vyděsit a uprchlíkům pomáhají finančně či osobně, myslí na ně, nevládní organizace, které jim pomáhají u nás i venku celé roky dnes a denně.

 

Právě se děje

Další zprávy