Letošní Český slavík vyvolal stejně jako vloni poměrně silnou mediální bouři. Neřešilo se tentokrát jen umístění kapely Ortel a jejího zpěváka (oproti loňsku zlepšení a stříbrné místo), ale i reakce publika, respektive zejména reakce Radoslava Bangy, známého z kapely Gipsy.cz, který na protest pískal, následně spolu s několika dalšími odešel ze sálu a který se vyjádřil ve smyslu, že nebude tleskat kapele, která má na svých košilích nacistickou lebku.
Jak druhé místo v soutěži, tak i reakce části publika se staly terčem kritiky i obhajování. Následná debata přinesla řadu otázek, přičemž na některé z nich se dá poměrně věrohodně odpovědět:
Lze tvrdit, že Ortel je neonacistická kapela?
Stručná odpověď je, že nelze. Položíme-li si otázku, co přesně definuje neonacistickou kapelu, můžeme si odpovědět v zásadě trojím způsobem. Zaprvé – jde o skupinu, která má neonacistické texty, což je nejrozšířenější a také nejlogičtější definice. Zadruhé – jde o soubor, který tvoří členové neonacistických skupin. A zatřetí – jde o kapelu, která hraje pro neonacistické publikum a s neonacistickým prostředím je spjatá. Jak to vypadá s kapelou Ortel z tohoto pohledu?
Hlavní postavou Ortelu je Tomáš Hnídek alias Tomáš Ortel. Ten začal svou hudební kariéru v 19 letech v kapele Conflict88, kde hrál na bicí. Conflict88 byla ortodoxní neonacistická kapela, která v době Hnídkova angažmá zpívala například: Probuďte se válečníci/bílý Evropy/sražte konečně na kolena/ty židovský psy (…) Všude proudy krve/z nepřátelských židů/zhroutila se vláda/těchhle sionistů. Ostatně samotná číslovka 88 v názvu kapely odkazuje k neonacisty oblíbené šifře, která vychází z pořadí písmen v abecedě. Osmým písmenem v abecedě je písmeno H a 88 tak slouží jako zkratka pro „Heil Hitler!“ Kapela měla ve svém repertoáru řadu písní s jasným antisemitským či rasistickým obsahem a také písně oslavující například Rudolfa Hesse.
Z Conlifctu88 ovšem Tomáš Hnídek po čase odešel a v roce 2002 si založil novou kapelu, nazvanou Ortel, která podobné texty nemá a sám Hnídek se k neonacismu nehlásí, i když svého angažmá ve skupině Conflict88 podle svých slov nijak nelituje. Z fotografií z vystoupení Ortelu je ovšem celkem jasné, že část publika obvykle tvoří lidé spojení s prostředím rasistických skinheads. Netvoří ale veškeré publikum.
Zajímavou informaci v tomto směru přinesl publicista Vít Klusák, který uvedl, že během natáčení koncertu kapely Ortel ve Frýdku-Místku zaznamenal hajlování i rasistické výkřiky. Video z této akce dosud nezveřejnil, je ale velmi pravděpodobné, že k podobným záležitostem docházet může. Bohužel ani zveřejnění videa nemůže dokázat, zda jde o běžnou praxi, nebo o výjimku.
Existuje tedy nějaké propojení mezi Ortelem a krajní pravicí?
Ano, a to na několika úrovních.
Zaprvé, existuje stále propojení mezi kapelami Ortel a Conflict88. Písně Conflictu88 Vrať se k nám a Krásné časy hraje Tomáš Hnídek na svých koncertech dosud. A píseň Zlo zlem z desky Ortelu „Co se stalo“ z roku 2009 se původně jmenovala Kdo nastaví tvář a vyšla na desce Conflictu88 „Boj národů“.
Poměrně známá je také kauza písně Hadr skupiny Ortel, kterou používá Dělnická strana sociální spravedlnosti jako svou stranickou hymnu.
Stejně tak Tomáš Hnídek vystupuje na akcích pořádaných Národní demokracií Adama B. Bartoše. Naposledy 17. listopadu 2016 (kdy byl Národní demokracií označen za „národního barda“). Připomeňme, že Adam. B. Bartoš byl podmíněně odsouzen za protižidovské texty, které zveřejnil v souvislosti s případem Anežky Hrůzové (oběť v případu tzv. hilsneriády). Národní demokracie v roce 2015 také vyzývala svoje členy, aby podpořili svými hlasy Ortel v anketě Český slavík.
Jistou zajímavostí je, že v roce 2015 zval Tomáše Hnídka na vystoupení na demonstraci hnutí Islám v ČR nechceme v Teplicích i Martin Konvička, tehdy ještě lídr spolku. Podle Konvičky Ortel odmítl se odůvodněním, že nevystoupí, pokud by na akci měl hrát i romský raper (se kterým IvČRN jednal).
Vzývají texty Ortelu k násilí, propagují rasovou nesnášenlivost?
Tato otázka nemá zcela jasnou odpověď, respektive záleží na míře citlivosti. Texty písní, jako je například Cizinec z alba „Defenestrace“ (2014): Tak si k větvím zaskočím pro cigaret pár/kousek vedle jehněčím/voní kebaby stán/Černoch mi pak za rohem slevu vnucuje/v bordelu kde Asiatka gatě stahuje nebo patrně nejslavnější písně Ortelu Mešita ze stejnojmenného alba z roku 2013: Cítím se podveden, když ti, co vedou zem/diskutovat chtěj s arabským vrahem/Xenofobní strach bije na poplach/Řeknu jen pár vět/"Nechci multi-kulti svět!", případně song Marnost z téhož alba: Koláče bez práce nejsou/to přeci ví každej z vás/Jsou však ti co dostanou prachy i když nevstanou/A u prdele mají nás... by mohly být vnímány jako xenofobní nebo rasově zabarvené. O otevřený rasismus ovšem nejde.
Stejně tak texty písní, jako je například již zmiňovaný song Hadr z alba „Nevinnej“ z roku 2007: Jsou to jen páni, co bez přestání z dělníčka hadr dělaj na vytírání/zkoušej ho mačkat, dokud z něj kape, já budu ten, co na krk jim šlápne/těm nadutým volům, synáčkům prasat nebo píseň Do země klasů za alba „Mešita“: Vrátit se tam do starejch časů/kde bičem se hnala pohanská zvěř/Vrátit se tam do země klasů/a vyrvat i s kořeny zlověstnej keř, případně text písně Absurdistán z alba „Defenestrace“ z roku 2014: Z toho dna se zvedneme a najdeme tu sílu/kopancema v prdelích vám zvětšíme díru/Dochází mi dech a chce se mi tak křičet/v podhradí zbraně začínají řinčet/Proberte se na radnici bude to fakt bolet, z vokna na tu dlažbu tvrdej bude dolet anebo píseň s lakonickým názvem Sviním z alba „Problém“ z roku 2012, hovoří poměrně jasným jazykem: Hodiny chci posunout a ukončit váš čas/na trojzubec nabodnout a ať vás vezme ďas by se asi daly interpretovat jako výzva k násilí, ovšem opět ne v explicitní podobě.
Je lebka na košilích Ortelu nacistická?
Tady je odpověď nejjednodušší. Není. I když lze pochopit rozhořčení Radoslava Bangy, nacistický totenkopf (umrlčí hlava) vypadá výrazně jinak. Obecně platí, že lebka a hnáty je poměrně starý symbol spojený s ochotou zemřít při plnění úkolu (obvykle se s tímto symbolem setkáváme u vojáků, zdaleka ne jen u jednotek SS). Stejně tak si tento symbol asociujeme s pirátskou vlajkou (přestože reálně řada vlajek pirátských lodí vypadla velmi odlišně) a také s prostředím rockových koncertů. Pro kapelu, která hraje tvrdší rock, je tedy spojení s lebkou poměrně logické a není třeba v tom vidět zástupný symbol.
Existuje tedy nějaký závěr? O textech kapely Ortel se dá říci, že jsou vysoce schematické a paušalizující, což jsou věci, které nejsou protizákonné. Ve svém nastavení se pohybují na hraně zákona a řada fanoušků si je může interpretovat různým způsobem, není ale možné a ani žádoucí, aby byly zakazovány. To ale neznamená, že je musí zbytek společnosti přijímat. Kouzelné je na svobodě slova to, že může každý říci, co chce, ale musí úplně stejně počítat i s reakcí. A reakce společnosti nemusí spočívat pouze v bipolárním souhlasím-zakazuji. Na koncert kapely Ortel nemusíte chodit, v rádiu ho můžete vypnout a ze sálu můžete odejít.
