Mají si Češi více než dnes pořizovat zbraně? Mají se ozbrojovat? Mělo by to smysl? Vyzval k tomu Miloš Zeman. Mimochodem v době, kdy se Pražský hrad opevňuje. Dostane 100 milionů na protiteroristická opatření. A v době, kdy jsme hodnoceni jako šestá nejbezpečnější země na světě.
V úterý se objevila zpráva, že v americkém Texasu povolili studentům, aby chodili na veřejné univerzity ozbrojeni. Prý se pak lépe ubrání masovým vrahům. (Neplatí to na soukromých univerzitách a komunitních vysokých školách. Veřejné univerzity mají právo určit, kam zbraň nesmí.)
Česko není ani Texas, ani Spojené státy. V průměru se na některé z amerických škol střílí takřka jednou týdně, 160 útoků mezi lety 2013 až 2015. Usmrceno přitom bylo 54 lidí. To my neznáme.
U nás máme za sebou v poslední době jeden útok. Nikoli na vysoké škole, ale v restauraci. V únoru 2015 třiašedesátiletý obyvatel Uherského Brodu zastřelil osm lidí. Poté spáchal sebevraždu. Měl zbraň legálně. Tragédie tehdy vedla k úvahám o zpřísnění pravidel pro držení či nošení zbraní.
Výzva k ozbrojování českých občanů souvisí s džihádem. Prezident Zeman pro Blesk.cz řekl: "Opravdu si myslím, že by se občané měli ozbrojovat proti teroristům... Moje žena už si vyřídila zbrojní pas a má řádný revolver, no tak doufám, že mě bude chránit před teroristy, ale před nimi mě bude chránit především ochranka."
Podivuhodné je, že u nás má zbrojní pas srovnatelné množství lidí jako má právo nosit krátkou zbraň v americkém Texasu. Tento stát USA měl v roce 2014 skoro 27 milionů obyvatel a asi 900 tisíc z nich mohlo nosit krátkou zbraň. (V Texasu je právo na zbraň omezeno pouze věkem; regulováno je však nošení krátkých zbraní.) My máme deset milionů obyvatel a zhruba 300 tisíc zbrojních průkazů. Podobné procento, které ovšem v Česku zahrnuje všechny možné zbraně. Podle jiných dat je u nás 16 zbraní na 100 obyvatel. Nemálo. Otázka tedy zní, zda se máme ještě víc ozbrojovat.
Kromě šílené vraždy v Uherském Brodě u nás žádný takový útok neproběhl. Máme velké štěstí, terorismus se nám vyhýbá. Nemáme s ním žádné zkušenosti. O vraždění jinde v Evropě jen čteme a slyšíme v televizi. Nejsme Izrael, tedy stát, který od svého založení žije v permanentním nebezpečí a kde většina obyvatel projde ostrým vojenským výcvikem. (V Česku byla povinná vojenská služba zrušena.)
Ale dejme tomu, že by k nám teror přišel. Že by se třeba na koncertě nějaké kapely střílelo jako v pařížském rockovém klubu Bataclan, kde teroristi zabili 89 přítomných. Bylo by možné tam pustit lidi s pistolemi, nebo dokonce s puškami či samopaly? Naprosto absurdní.
Roste napětí. Pistole to zhorší
Nebo jiná situace, teror na nějaké velké venkovní akci. V Česku zákon zakazuje nosit zbraně na veřejná shromáždění, slavnosti, sportovní podniky, lidové zábavy. Takže zase vedle. Tak útok v metru. Jak dokonalý výcvik by český pistolník musel mít, aby ho odvrátil? Jak chladnou hlavu, pevné nervy, jakou jistotu, aby atak nezhoršil? Kolik takových lidí (mimo speciální policejní nebo vojenské jednotky) napočítáme? Desítky? Stovky?
I profesionálové, kteří se zbraněmi nakládají denně (kupříkladu policisté), se nevyhnou jejich nezákonnému použití, nebo nějakému mylnému výstřelu. A to je zbraň jejich denní chleba.
Nejen to. V české společnosti poslední dva roky roste napětí, nenávist mezi obyvateli. Více ozbrojených občanů může přinést tragické důsledky. Omylem, nebo úmyslně. Víc zbraní logicky znamená, že budou více užívány. A to v době, opakuji, kdy u nás žádný terorismus nemáme.
Ozbrojování je velké téma. Lépe se teď vyzbrojuje policie, armáda, celníci. Ministerstvo vnitra žádá tři miliardy korun navíc, aby zaručilo bezpečnost. Pokud by volání po ozbrojení českých občanů bylo vyslyšeno, vznikly by tu dvě silné opistolované a opuškované skupiny, jedna státní, druhá občanská. Dosud nepříliš silná tuzemská domobrana by se změnila v jakési neorganizované lidové milice.
Nebezpečná představa. Chtít, aby lidé u sebe nosili víc zbraní, to je návrat někam na Divoký západ. Nežijeme v době husitských válek, nejsme husité. Ti měli jasný cíl, pevnou víru (a cepy a sudlice). Dnes je společnost totálně atomizovaná, nesdílí skoro žádné společné ideje, a kvůli tomu se s ní dá snadno manipulovat. Manipulovat s ozbrojenými je ale riskantnější.
Sílí neonacistické tendence i nevraživost vůči lidem, kteří prostě jen mají jiný názor. V této rozkmitané době žádat, aby měl občan pistoli u boku nebo v záňadří? Hrubě nezodpovědné a nepromyšlené.
Prezident, aniž by měl důvod, zpochybňuje stát. V podstatě říká: Policie a armáda vás neochrání. Ale my nežijeme v patnáctém století. Náš život je organizován jinak, moderně. Moc svěřujeme do rukou státu. Platíme tajné služby, speciální policejní jednotky, aby nás chránily.
Nápad na masivní ozbrojování je hloupý, nebo spíš šílený. Vede zem někam do minulosti, do nestátu. Do rizika.
