Zvěrstvo, barbarství, těžko se hledají slova pro to, co se odehrála v Paříži v pátek 13. listopadu. Brutální teroristický útok, jeden z nejhorších za poslední roky. Francouzský prezident François Hollande vyhlásil výjimečný stav, který platí po celém území Francie. V hlavním městě byla zavedena mimořádná bezpečnostní opatření. Na hranicích zpřísněné kontroly.
Vrazi útočili na šesti nebo sedmi místech, stříleli z útočných pušek, z kalašnikovů, popravovali lidi. Nejhorší byl atak v koncertní síni Bataclan, kde mělo zůstat až 87 mrtvých. Celkově bylo do rána napočítáno víc jako sto obětí, přes dvě stě bylo zraněno, osmdesát těžce. Rozpoutalo se peklo a Bůh si zakryl tvář.
Podle svědků z Bataclanu teroristé stříleli ze samopalů do davu a do toho křičeli: „Alláhu Akbar“ (Bůh je veliký). Jeden z těch, kteří přežili, moderátor Peter Janaszak, řekl agentuře AFP: „Jasně jsem slyšel, jak říká rukojmím: 'Je to chyba Hollanda, je to chyba vašeho prezidenta, nemá co zasahovat v Sýrii'. Také mluvili o Iráku.“
Nevíme v tuto chvíli, nejsme s to určit, kdo tento organizovaný, předem připravený, gerilový útok provedl. Ale podle dostupných informací můžeme odhadnout, že to zřejmě byli lidé spojení s Islámským státem. (Později to potvrdil i prezident Hollande.) Že to spáchali džihádističtí teroristé.
Reakce na pařížský masakr jsou na českých sociálních sítích různé. Od vyjádření soucitu a solidarity s Francouzi, s Pařížany, se zraněnými a rodinami obětí, až po paušální označení viníků: mohou za to muslimové, islám, který do Evropy nepatří. Můžeme čekat, že se útok obrátí proti uprchlíkům z muslimských zemí. Což mohl být jeden z jeho cílů.
To zabíjení bylo nesmírně nenávistné, nelidské. Je velmi těžké se vžít do uvažování teroristů. Neměli žádný konkrétní cíl, jako tomu bylo na počátku roku, když zmasakrovali pařížskou redakci časopisu Charlie Hebdo. Vraždili masově, pálili do davu. Nešlo o cílenou mstu, vendetu, nýbrž o likvidaci kohokoli.
Jaký to má smysl? Zastrašit a vyděsit. Cílem je Francie, kde žije 4,7 milionu muslimů. Cílem je Západ s jeho představami o životě, o svobodě, o demokracii a rovnosti, s veškerými jeho hodnotami. A je tu ještě jiný cíl: válka. Tohle je válka, řádění teroristů se dá přirovnat k náletu na Paříž. Chtějí vyvolat chaos, chtějí vyvolat nenávist.
Milí Francouzi, nenecháme se přemoci
Mimochodem, po útocích spáchaných v noci na sobotu v Paříži byl založen požár v uprchlickém táboře u Calais na severu Francie, který je nazýván Džungle a kde žijí tisíce běženců z Afriky a Blízkého východu v naprosto nevyhovujících hygienických podmínkách. Nevíme, kdo požár založil. Ale může to být reakce na Paříž.
Nenávist je stejně nebezpečná jako teror. Vede k paušálnímu odsuzování lidí. V Evropské unii žije 507 milionů občanů (údaj z ledna 2014), z toho asi 4 procenta tvoří muslimové. Kdyby byli všichni džihádisté a teroristé, vypadalo by to v EU poněkud jinak. Házet muslimy do jednoho pytle s teroristy je šílené, nespravedlivé, nebezpečné, hazard.
Připomeňme, že nemalá část utečenců, kteří teď houfně přicházejí do Evropy, prchá právě před řáděním Islámského státu. Platí taky, že v pátek teroristé v Paříži masakrovali své oběti bez rozdílu, nejspíš jsou mezi mrtvými i muslimové.
Jiným aspektem útoku je bezpečnost. Odehrál se současně na několika místech Paříže. Teroristé byli ozbrojeni automatickými puškami, samopaly, měli na sobě výbušniny. Šlo nepochybně o předem připravený, koordinovaný útok, který symbolicky přišel v pátek třináctého. Proč o tak rozsáhlé akci nevěděly tajné služby? (A nemyslím jen francouzské tajné agenty, ale i další.)
Těžko to vnímat jinak než jako selhání zpravodajské ochrany země. Něco jiného je jeden útok jednoho nebo dvou lidí, ale tady se útočilo na více místech. Zabito bylo osm teroristů a další zřejmě utekli. Akce byla rozsáhlá, plánovaná. Neměla bezpečnostním složkám, tajným službám a policii, uniknout.
Prezident Hollande po útoku řekl: „Milí Francouzi, milé Francouzky, nenecháme se přemoci. Mějte důvěru v to, co dokážeme udělat pro ochranu našeho národa před teroristy. Ať žije republika, ať žije Francie.“ Ale ta důvěra byla vražděním otřesena. Nezapomeňme, že ani ne před rokem v Paříži teroristé napadli Charlie Hebdo. I tehdy se mluvilo selhání ochrany státu.
Po tom krutém, černém pátku však stále dál platí: nenechme se strhnout ke stejnému pohledu na svět, jaký mají džihádisté, teroristé, nepodlehněme nenávisti. Braňme se těm mezi námi, kteří ji rozněcují. Nenávist vede ke smrti.
