Končí rok a vyhlížíme další. S obavami, s nejistotou, často se strachem. Svět se prudce mění, změny se nám nevyhnuly a máme zhusta pocit, že jde o změny k horšímu: měnící se klima, válka na Ukrajině, jež hrozí, že se rozlije dál, křeče české společnosti, která je denně živena nenávistí, ačkoliv se jí většinou nedaří zle.
Na Štěpána přednesl svůj již čtvrtý vánoční projev premiér Petr Fiala (ODS). A o den dřív nabídl na síti X svůj pohled na současnost David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny. Politik Fiala mluvil o naději, ekonom Navrátil o optimismu jako nezbytné investiční strategii. Obojí, naději i optimismus, nutně potřebujeme k životu.
Navrátil poukázal na známý, denně zažívaný fakt, že "pesimismus má v debatách často navrch. Je intelektuálně svůdný, snadno se opírá o tvrdá data a jeho argumenty znějí přesvědčivě, zvláště když rezonují s našimi obavami". Naopak optimismus jako by byl pro hloupé, "působí naivně, jako by ignoroval rizika a složitosti reality". Působí vágně, pokrok je pomalý a nenápadný, média ho často pomíjejí, ale "data ukazují, že lidstvo se dlouhodobě posouvá kupředu". Podle Navrátila právě optimisté, ti naivové, mění svět.
Pesimisté jsou sexy, dodám, ale s optimisty raději trávíme čas, jen jich je na první pohled málo, nejsou sexy a nedostává se jim nejen v médiích, ale ani v běžném hovoru, dost prostoru. Navrátil však argumentuje: "Historie ukazuje, že ti, kteří se odvážili investovat do budoucnosti navzdory pochybnostem, byli těmi, kdo nakonec formovali svět." Podle něj to platí v makroekonomických souvislostech i v osobním životě.
Když tuto poučku převedeme do politické reality, vidíme obří skepsi, pesimismus, často nereálnou kritiku na straně tuzemské opozice a mnohem méně výraznou snahu vlády a jejích politiků ukázat, že věci nejsou zdaleka jen špatné.
Specifickou roli hrají média, mám na mysli nezávislá zpravodajská média. Jejich úlohou je hlídat lidi u moci, hlídat naše práva a svobody, ale zároveň kontrolovat opozici, její (ne)ochotu popisovat věci pravdivě a věrně. Politici celkem pochopitelně kontrolní roli médií nemilují, často ji nechápou, mnozí jak ve vládě, tak v opozici považují média, opakuji ta nezávislá, za nepřátele. Je to omyl, který o poctivost usilující novináři musí snést, stejně jako by měli o poctivost usilující politici snést kritiku.
Vraťme se k Navrátilovi. Říká, že optimismus je racionální volba, "být optimistou neznamená ignorovat problémy. Znamená to věřit v řešení". Dodává, že pesimismus není tvůrčí, nic z něj nevyroste ani v ekonomice, ani v životě. "Největším přínosem optimismu je jeho schopnost inspirovat k akci. Pesimismus paralyzuje, optimismus pohání." Když to aplikuji na dnešní politiku, nemohu nevidět, jak se opozice usilovně snaží společnost paralyzovat. Nejenže vybírá pouze to špatné, ale v to údajně špatné překrucuje realitu především tam, kde špatná není. Obrací společnost k negaci a pesimismu.
Věřit v pokrok není naivní
Ještě jedna poznámka. Žijeme v době, kdy je nově a intenzivně zavrhován pokrok, kdy se konzervativismus podává jako návrat kamsi dozadu, jako couvání. Navrátil ale připomíná, že "věřit v pokrok není naivní. Je to závěr podložený daty". Dodal bych, že pokrok společnost mimo jiné osvobozuje od jejích mylných, zakonzervovaných, zaťatých postojů. Jako ideální příklad vidím často kritizovanou inkluzi, návrat dětí se specifickými vzdělávacími potřebami do běžných základních škol.
Dobrou, nadějnou vánoční řeč pronesl Petr Fiala. Připomněl to, co mylně považujeme za samozřejmé, tedy fakt, že žijeme v míru, svátky zažíváme v pohodě. Přitom "ne všichni mají takové štěstí, mnoho lidí ve světě trápí násilné konflikty a nejistota, co bude zítra".
Fiala vypočítal, s čím vším jsme se museli v posledních letech vyrovnat, s pandemií covidu, rekordní inflací, důsledky války na Ukrajině, která vedla k energetické krizi v Evropě, s ničivými povodněmi. "Všechno se nám to ale podařilo překonat. Naši občané navíc na každém kroku neváhali pomoct těm, kdo se ocitli ve složité situaci - ať už jim do života zasáhla stoletá voda, anebo dokonce absurdní brutalita války."
Premiér krátce připomněl hlavní úspěchy dosavadního období své vlády: důchodovou reformu, překonání obrovské inflace, zvyšování mezd, investice do železnic a silnic, energetiky, chytré ekonomiky. Lidé si těchto posunů málo všímají, slyší spíš na opakované tvrzení opozice, že Fialova vláda nedělá nic, že u nás vládne "Fialova bída".
K tomu snad jen dodatek. Podle prosincového průzkumu Provident Financial se finanční situace českých domácností třetím rokem zlepšuje. Letošní rok hodnotí 32 procent Čechů jako finančně úspěšný, v roce 2022 to bylo 25 procent. Pětina se musela letos v utrácení omezovat, loni to byla čtvrtina Čechů. Méně lidí se omezuje v běžných výdajích a výdajích na zábavu, sport a dovolenou. A jistě, stále máme dost lidí na pokraji chudoby, na které nesmíme zapomínat.
Premiér Fiala připomněl, jak denně čteme v médiích či na sociálních sítích, že Česká republika není dobré místo k životu a že se nemá smysl o nic snažit. Upozornil, že když si nebudeme věřit, nikdy se nezbavíme blbé nálady, "která vždy byla naší největší překážkou".
Vyzval, ať lidé nevěří "různým prodavačům strachu, kteří tuto náladu schválně šíří. Šíří ji, aby v lidech vzbudili závist, nenávist a pochyby. Jejich cílem je, aby lidé nevěřili sobě a nevěřili ani druhým". Za nebezpečnou cestu Fiala považuje stav, "kdy se lidé vzdají odpovědnosti za svůj život a předají ji nějakému vůdci. Tak, jak to dnes bohužel opět vidíme v některých evropských zemích". Příznačné bylo, jak se politici ANO ihned přihlásili k oněm prodavačům strachu, jak snadno se v nich našli a jak se rozzlobili.
Je dobré si připomenout, že se Fialova nedokonalá vláda usilovně snaží a že žijeme ve velmi dobrých podmínkách, ač to opozice popírá. Stačí se podívat na Slovensko, kde část společnosti musí znovu bojovat o svobodu a kde se premiér paktuje s masovým vrahem Putinem. David Navrátil i Petr Fiala nás vracejí do pozitivní, optimistické reality. Cenné.
Video: Děláme to dobře, ale lidé nám nerozumí? Politická výmluva, říká marketérka
