Na pražské magistrále opakovaně pochodují lidé z iniciativy Poslední generace, jejich akce se nazývá 30 pro Prahu. Téma je zřejmé a srozumitelné - zavést plošně jako nejvyšší povolenou rychlost v hlavním městě 30 km/h, plošnou třicítku. Pochody jsou řádně oznámeny, povolení k nim není potřeba, neboť právo shromažďovací je zakotveno v Listině základních práv a svobod. Stačí, aby oznámení o akci splňovalo náležitosti, aby organizátoři dodrželi lhůty a aby se jejich pochod nekřížil s jinou akcí.
Řidiče, kteří na pochod narazí a musejí čekat, ty akce pochopitelně mimořádně vytáčejí a zdržují. Zdržují je i časté zácpy, ale na ty jsou přece jen zvyklí, navíc sami sedí v autě a stávají se tak součástí problému, k zácpě sami přispívají. S protesty na magistrále je to jiné, řidiči je berou jako schválnost, zlý úmysl, válku. Aktéři a organizátoři pochodů jsou často obviňováni z nenávisti vůči autům a šoférům a zhusta jsou označováni za neomarxisty, levičáky, škůdce. I to je nesmysl. Extrémní způsob volí evidentně proto, aby na problém aut ve městě upozornili. Zároveň by si ale měli připustit, že blokování magistrály k dialogu s řidiči nepovede.
Je jim vytýkána bezohlednost a chybný úsudek, prý je nesmysl, že by auta při třicítce produkovala méně emisí. U lidí závislých na autech panuje obava "co potom", co by se následovalo, kdyby Poslední generace prosadila plošnou třicítku: zákaz aut v centru? Mýto? Prý si nedají pokoj, budou chtít víc a víc, aby se auta nakonec nezakázala úplně! To však nikdo z nich nechce. Poslední generace zákaz aut neprosazuje, zasazuje se jen o jejich zkrocení, ale hlavně jim jde o větší klid a město pro lidi.
Základní protiargumenty, které zaznívají: zpomalí se doprava a taky, že "to prostě nejde". Plošná třicítka však možná je, jak to ukazuje Paříž (2021) nebo Brusel (2021), kde byla zavedena. Tím to nekončí, loni schválil velšský parlament zákon, který od letošního září snižuje maximální povolenou rychlost v tamějších městech z 30 mil v hodině na 20 mil v hodině. O dva roky později má totéž zavést Skotsko. Samí neomarxisté? Nebo spíš moderní země a moderní úvaha, která chce, aby města sloužila víc lidem než autům?
V roce 2021 jsem psal o Peteru Bednárovi, architektovi a urbanistovi, který studoval a pracoval v USA, Nizozemsku a Číně a věnuje se plánování městských struktur, krajině a veřejnému prostoru. Pro Seznam Zprávy napsal fundovaný text Třicítka ve městech má smysl. Větší než 26 pruhů, kde se dočteme: "Místo pomalého popojíždění v zácpě na velkých silnicích za desítky miliard je možná lepší jet plynule třicítkou v menších ulicích za desítky milionů."
Jako příklad uvádí Helsinky, jež mají cca 650 tisíc obyvatel, tedy asi půl Prahy, dobré srovnání. Zavedli tam plošnou třicítku a Helsinky "skvěle ukazují dopad výměny nižší rychlosti za méně zácp, a tedy celkově průjezdnější město. Místo očekávaného dopravního kolapsu je v Helsinkách s plošnou třicítkou na většině silnic průměrná rychlost auta vyšší než v současném centru Prahy. Zatímco v Praze typický řidič stráví v zácpách přes padesát hodin ročně, v Helsinkách to je jen hodina. I podle těch nejskeptičtějších měření tráví helsinští řidiči v zácpách skoro o polovinu méně času než Pražané". Dodám, že Finové nejsou neomarxisté.
Jinak nastavené motogenerace
Osobní zkušenost. Bydlím v hustě obydlené Praze 6, konkrétně v jedné menší části, kde byla zavedena třicítka. Nikdo ji samozřejmě nekontroluje, od doby, kdy ji u nás cedulemi oznámili, jsem tu nikdy nezažil měření rychlosti. Jezdím zdrcující většinou na kole, třicítku u nás dodržuje tak polovina řidiček a řidičů, což však považuju za úspěch. Realita je ovšem taková, že uličky máme úzké, parkují v nich auta, takže se na mnoha místech jede spíš dvacítkou.
Zóna třicítky okolo mého bydliště končí u silnice, jež odděluje domy od parku Ladronka, který navštěvuje velké množství lidí, dojíždějí sem z celé Prahy obvykle auty na inline dráhu a venčit psy. Silnice už třicítku nemá, je rovná, jezdí se na ní často podstatně rychleji. Třicítka by tu smysl měla, byla by nepochybně na místě.
Stejné je to na silnici, jež vede okolo Pražského hradu. Namalovali na ní pěkně cyklopruhy, silnice je ovšem úzká, cyklopruh v jedné části vede těsně okolo kovového zábradlí s ostrými pravými úhly, kousíček od vás jede auto nebo autobus, opět by tu třicítka měla smysl, bylo by to mnohem bezpečnější, lidé by se tu nebáli jet na kole, řidiči by neměli nervy ve chvíli, kdy je míjejí.
Když budete takto postupovat, zjistíte, že třicítka zjevně nemá smysl opravdu jen na čtyř a víceproudových tazích skrz město, případně tam, kde chybí zástavba a nechodí tam pěší. Ale na těchto místech by se měl brát zřetel na cyklisty a koloběžkáře, často jsou to úzké silnice, kde není pro nemotorovou dopravu dost místa a snížení rychlosti by i tady citelně pomohlo.
Uvědomuju si, že moje generace a ta následující byly a jsou motogeneracemi, auta pro nás představovala volnost, suplovala svobodu. Aby se v Praze, stejně jako v Paříži, Bruselu, Helsinkách a jinde zavedla plošná třicítka s málo výjimkami, muselo by se změnit vnímání, pohled obyvatelé na prostor okolo sebe. Předpokládám, že mnoha lidem vadí, když nemohou nechat děti, aby si hrály na ulici, jak jsme si na ní běžně v Praze 6 před čtyřiceti lety hráli my.
Myšlení se ale pomaličku mění, nastupují mladší generace s jinými prioritami a hlavně s jinými možnostmi. Ukazuje to kupříkladu Praha 3, která se tamních občanů ptá i na některá dopravní opatření. Připravila anketu pro zónu s třicítkou v oblasti u Vinohradské nemocnice. Průzkum veřejného mínění totiž ukázal, že 54 procent obyvatel se přiklání k omezením rychlosti. Projekt má být dokončen někdy letos na podzim.
Proti třicítce budou samozřejmě lidé, kteří do Prahy dojíždějí za prací, ti budou mít pocit, že je zdržuje. K tomu je dobré si jednak přečíst text urbanisty Petera Bednára, cesty jim to spíš urychlí, a za druhé si uvědomit, že Praze stále chybí dost parkovišť na obvodu města.
Vrátím se k Poslední generaci a její akci 30 pro Prahu. Pochody po magistrále jsou provokace, brnkají na nervy, vyvolávají vztek a nenávist. To je jejich zjevná a dost podstatná slabina. Zároveň však vyvolaly debatu, třicítka se znovu stává tématem. A to je zas velmi cenné. Bohužel na magistrátu chybí odvážní politici, kteří by dokázali uvažovat stejně moderně jako ti v Paříži a Helsinkách a kteří by věděli, že nálepka "neomarxista" je nejen blbost, ale taky strach ze změny, i když by vedla k lepšímu.
