Slovenský prezident Andrej Kiska v pondělí navštívil pražskou radnici. Pohovořil s primátorem Zdeňkem Hřibem a radními, podepsal se do starobylé knihy hlavního města Prahy a pak převzal symbolický klíč od jeho bran.
Byla by to celkem rutinní, zdvořilostní záležitost. Kdyby nepřipomněla, že prezident České republiky si na podobnou aktivitu za víc než šest let v úřadě nenašel čas. A nejspíš jen tak nenajde. I tohle zjištění podtrhla Kiskova návštěva: zatímco probíhala, Miloš Zeman s delegací se vracel z čínské mise číslo 5. Při které se ukázalo, že kvůli aktivitám primátora Hřiba (vztahy s Tchaj-wanem, revize smlouvy s Pekingem aj.) "Čína ruší vystoupení českých kulturních institucí, jejichž název je spojen s Prahou," jak s odvoláním na ministra kultury Antonína Staňka informovala ČTK.
Dalo by se to přejít mávnutím ruky, jako že teď už si v Číně nevrzne ani Pražský výběr (který o to stejně nestál). Anebo to můžeme vzít vážně.
Kdyby nic jiného, už jen tenhle příběh by měl na Čechy s jejich zkušeností zafungovat jako červená, nebo spíš pořádně rudá kontrolka: Tudy ne. Kdo s vámi jedná takhle, kdo se tímhle způsobem pokouší diktovat hranice vaší svobody, od toho se držte dál. Mějte se na pozoru, místo toho, abyste si s ním padali do náruče. Takže dělejte přesně opak toho, co Zeman a jeho lidé.
Kulturní sankce pro Prahu - možná by čínským místům stačilo, kdyby se naše tělesa přejmenovala, za bolševika na to někteří muzikanti taky přistupovali, aby mohli veřejně hrát - výmluvně ilustrují česko-čínské vztahy. Nakloněná rovina, padáme.
Ministr Staněk za těchto okolností nemá co čínskému kolegovi vysvětlovat, že pražské filharmoniky nezřizuje Praha, ale ministerstvo kultury, takže je všechno v pořádku. Má se sebrat a ponižující bilaterální rozpravu ukončit, což se bohužel nestalo.
Pro vystoupení v digitálně totalitní Číně potřebují české soubory "povolení", které, jak vidíme, může být kdykoli z politických důvodů odňato. Měli bychom se štípnout, jestli se nám to nezdá (nezdá, jsme v komunismu) a zamyslet se, jestli to neznamená, že taková vystoupení může režim užít ve své propagandě. Ale Staněk místo toho hovoří o "složitějším diplomatickém jednání". Prosím?
"Musíme důrazně odmítnout podmínky čínské strany, kdy znovu povolení k vystoupení je podmiňováno kritickým okomentováním výroků a postojů vedení Hlavního města Prahy směrem k ČLR," sdělil předseda správní rady PKF - Prague Philharmonia Martin Klimpl. "Podmiňování šíření kulturních zážitků zaujetím politických postojů považujeme za nepřípustné," dodal.
Přeloženo: Tohle už je regulérní anticharta, takový býval tlak StB na umělce. Můžete hrát, necháme vás hrát, když se zřeknete toho a toho. Tady - stejně jako u anticharty v roce 1977 - nejde jen o kulturu, ale o nastavení vzorců chování. O to, osvojit si reflex předběžné opatrnosti, o přijetí submisivní role, o zapření kusu sebe sama. To je čínská daň, viz prohlášení čtyř ústavních činitelů, viz návštěva Si Ťin-pchinga v roce 2016, viz vyhoštění tchajwanského zástupce z ministerstva průmyslu.
Že by firmy z velmoci, která se pokouší svého menšího partnera takovým způsobem koučovat, měly na jeho území stavět jadernou elektrárnu nebo digitální infrastrukturu, z toho mrazí. Právě jsme inkasovali další lekci.
