Miroslav Kalousek nazval svého času odcházejícího ministra obrany Vlastimila Picka "zbabělým sráčem" (za což se mu krátce poté omluvil). Někdejší náčelník generálního štábu Jiří Šedivý považuje naopak generála za slušného člověka. Má k němu jedinou výhradu: když se utkal s protivníky, měl prý častěji bouchat do stolu a nejednat s nimi v rukavičkách.
Diplomatickým manýrům přivykl Picek na Hradě, když tam byl šéfem Vojenské kanceláře prezidenta republiky, a jako generálovi mu nebyly proti mysli. Možná proto se teď do sídla českých králů i vrací.
Bývalý velitel armády, náměstek a posléze ministr obrany dvou vlád ve čtvrtek odpoledne "zhodnotil své působení ve funkci ministra obrany". Po deseti letech v silových funkcích - od zástupce náčelníka generálního štábu přes hradního hodnostáře po velitele armády a ministra - stojí za to napsat, koho máme před sebou.
Zakalený "diamant"
Když Vlastimil Picek přebíral velení armády od Pavla Štefky, dostalo se mu ujištění, že dostává nevybroušený diamant, který zbývá už jen cizelovat, aby se zaskvěl v celé kráse. Jak se zanedlouho ukázalo, Štefkou vychvalovaný diamant měl dost kazů a šrámů a místy byl i dost neprůhledný.
Štefka totiž Pickovi předal generální štáb i s jeho černými fondy, z nichž se po léta platily opulentní večírky, nakupovalo luxusní sportovní vybavení, elektronika, damascenské dýky vykládané drahokamy, pronajímala tenisová hala a dokonce i malotraktor pro jednoho z generálů-zahrádkářů (režiséři černých fondů, Štefkovi nejbližší spolupracovníci, byli podmínečně odsouzeni až loni, když byl Picek už ministrem - pozn. red.).
Aby toho nebylo málo, nedlouho poté vojáci Jan Čermák s Hynkem Matonohou ukázali onen vychvalovaný "diamant" i v jiném šokujícím světle: své přilby si v Afghánistánu vyzdobili erby divizí SS Dirlewanger a Hohenstaufen.
Persona non grata
Oba tyto skandály jsem otevřel a popisoval, a protože zničily kariéru jeho předchůdce a nastávajícího diplomata Štefky, nabyl Vlastimil Picek zřejmě přesvědčení, že jsem si umanul zničit také jeho.
Svolal tiskové konference, přečetl tam s třemi generály v zádech prohlášení, že jde o selhání jednotlivců, otázky nepřipustil a odpochodoval.
Když ho poté ministr obrany Martin Barták jako náčelníka generálního štábu přinutil, aby cestou na oficiální návštěvu nad Bulharskem obrátil kvůli neonacistům v Afghánistánu letoun a vrátil se do Česka, uťal mezi námi velitel armády jakoukoliv komunikaci.
Martin Barták de facto převzal velení nad armádou: Čermák s Matonohou v ní skončili a plukovník Procházka, jenž jejich neonacistické výstřelky toleroval, se ocitl mimo službu. Tuhle rozhodnost jsem očekával právě od Vlastimila Picka, ale marně.
V zádech s Klausem
Generál Picek byl mužem z Hradu a tehdejší prezident Václav Klaus nad ním držel ochrannou ruku. A já si dnes říkám, zda ministru Bartákovi, který se podle všeho hodlal Picka zbavit (dlouho například umíněně odmítal kývnout na nákup dopravních letounů CASA), nehrály skandály s černými fondy a zejména s neonacisty do noty.
Martin Barták chtěl mít v čele genštábu dynamičtějšího muže - tehdy se spekulovalo o hrdinovi z Afghánistánu a šéfovi Vojenského zpravodajství Ondreji Páleníkovi, který se ostatně nikdy netajil, že Barták je jeho přítelem.
Vztahy Picka s Páleníkem se pak projevily i veřejně - když komando vojenské policie přepadlo během hlavní zpravodajské relace Českou televizi, vyvrcholila averze mezi nimi absurdním obviněním, že za útokem na ČT stojí šéf Vojenského zpravodajství, aby byl zdiskreditován tehdy nový ministr obrany Alexandr Vondra.
České nebe pro CASA
Někdy v té době jsem se Vlastimila Picka zeptal (vyslechl mě jen proto, že u toho byl ministr Vondra), proč se nechal zlomit k souhlasu s nákupem španělských letounů CASA, přestože opakovaně v odborných analýzách poukazoval na jejich nedostatky a odmítal je.
„Velitele armády jmenuje prezident a Václav Klaus by vás určitě neodvolal, pokud byste trval na svém. Proč jste nakonec s tím obchodem souhlasil?" říkal jsem mu. Generál jen pokrčil rameny a odtušil, že je to složitější, než si myslím. Byla to právě ta doba, kdy Miroslav Kalousek nazval Picka zbabělým sráčem.
Nákup španělských letounů zůstává stínem v Pickově kariéře, protože jako letec věděl, že je armáda z různých důvodů nepotřebuje. "Jenomže politici trvali na španělských strojích. Jejich tlak byl obrovský," komentuje tuto epizodu další bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý, podle něhož CASA předčasně nahradily stále ještě schopné letouny An-26 Antonov a pro armádu nemají dostatečnou přepravní kapacitu.
„Picek neměl šanci odolat. Jenomže nakonec kývl a dal politikům alibi," říká Jiří Šedivý.
A Miroslav Kalousek? Ten dnes o někdejším „sráči" říká: „Udělal obrovský kus práce pro armádu a za to je třeba mu poděkovat. Víc ze mě nedostanete."
Průvodce údolím smrti
Přednosti a omyly Vlastimila Picka je prostě třeba brát s ohledem na tlak, jemuž byl od politiků vystaven.
"Vedl armádu v letech tvrdě seškrtaného rozpočtu, v časech stagnace, propouštění a navíc v éře poškozené korupčními aférami. Provedl ji údolím smrti," formuluje to generál Šedivý. „Zasloužil se, že po této ´terapii´ a nezodpovědných experimentech, při nichž se vyplýtvaly miliardy, se za armádu nemusíme stydět a že je použitelná."
Jeden z někdejších nejbližších Pickových spolupracovníků si při ministrově hodnocení pomáhá porovnáním s generálem Štefkou. "To byl ledoborec, který přivedl lidi hulákáním téměř k infarktu, aby dosáhl svého - takže s lecčím nakonec pohnul. Zatímco Picek je parník plující klidně po proudu Mississippi. Jde o mistra kompromisu."
Cestou zpátky na Hrad
S touto taktikou uspěl Vlastimil Picek i při konfliktu, když jej sedmidenní ministryně obrany Karolína Peake ihned po nástupu do funkce odvolala z postu prvního náměstka resortu. Jak víme, Picek zakrátko obsadil ministerskou kancelář místo Peake a nakonec si ho jako ministra obrany vybral i Jiří Rusnok pro svou úřednickou vládu.
"Dosáhl většinou svého, třebaže při tom nebouchal do stolu," uznává generál Šedivý.
Právě on přitom Pickovi v minulosti opakovaně vyčítal, že jedná korektně i s lidmi, kteří mu za jeho zády "mažou schody".
Diplomatické jednání se bude ostatně Vlastimilu Pickovi určitě hodit i na Hradě, kam se v roli prezidentova poradce vrací po sedmi letech.
I tam ho čeká zajímavá "partie". Ředitelem bezpečnostního odboru prezidentské kanceláře je totiž Jan Fulík, který radil ministru obrany Bartákovi, když se Picek kvůli odporu k nevýhodným strategickým nákupům armády ocitl jako její šéf v nemilosti.
P.S. V časech odchodu z ministerstva obrany do služeb Hradu jsou naše vztahy s Vlastimilem Pickem urovnány. Ač mě dlouho nesnášel a poté zcela ignoroval, loni v prosinci jsme si přiťukli na vánočním večírku plzeňskou dvanáctkou.
