Máme za sebou vypjatý 28. říjen. V Praze na Staroměstském náměstí trucoslava, na Hradě oficiální sláva, jíž se neúčastnila část pozvaných poslanců a osobností. Země se pohnula, cítili lidé na Staromáku. Nebo se pohnula jen v Praze? Nakolik se to týká i lidí v malých městech a na vesnicích? O to půjde v příštích měsících.
Atmosféra v hlavním městě vzdáleně připomínala listopad 1989. Tenkrát jsme žili v totalitě, dnes v demokracii. Jenomže část občanů se o demokracii obává. O to, abychom ještě za pár let patřili na Západ. Na obou svátečních podnicích šlo o to, kdo na nich nebyl. Na Hradě chyběl Jiří Brady, vyškrtli ho ze seznamu kandidátů na státní vyznamenání, protože jeho synovec Daniel Herman přijal dalajlámu.
Na pódiu na Staroměstském náměstí chyběla celá řada lidí, celá ta „stará, pravdoláskařská garnitura“. A mnozí další, kteří hlasitě dávají najevo odpor vůči hradní politice. Chyběli ti, které si pozval Jan Kraus do své talkshow, Táňa Fischerová, Jan Ruml, Jiřina Šiklová, Michael Žantovský, Michal Kocáb atd. Výjimkou byl Petr Gazdík.
Co se to na Staromáku dělo? Večerní pokojná demonstrace měla víc rovin. Desetitisíce lidí daly najevo odpor k politice vůči Číně. Vadilo jim jak vyškrtnutí Bradyho, tak prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů. Shromáždění u Husa by se dalo shrnout do sloganu „28. říjen si ukradnout nenecháme“.
Šlo i o Miloše Zemana. Na jednom plakátu stálo POŽADUJEME ZEXIT (Zeman exit). Další rovina se vázala na Jiřího Bradyho. Četní lidé si zamilovali toho malého velikána, skromného člověka, který slouží jako protipól Zemana.
Jiná rovina. Objevili jsme, že máme kvalitní lidi, najdou se i mezi politiky. Díky dalajlámovi byl „objeven“ Daniel Herman. Přitom on není razantní politik, žádný Kalousek. Je slušný, asertivní, pevný.
Demonstrací na Staromáku na sebe znovu upozornili Starostové a nezávislí (STAN). Jejich předseda Petr Gazdík akci svolal, STAN ji zaplatili. Ta strana je čím dál sebevědomější.
Hlavní postavu Staromáku však představoval textař Michal Horáček. Nyní už jasný kandidát na Hrad. Akci organizovala Horáčkova agentura Kudykam. Ve velkém proběhlo cosi podobného, s čím už delší dobu objíždí republiku.
Národní kýč se svíčkami
Horáček odstartoval svoji kampaň, aniž ji odstartoval. Ujal se role moderátora demonstrace. Role moderátora je role prezidenta. Miloš Zeman ji však nevykonává. Staromák proběhl v Horáčkově aranžmá. Sledovali jsme jakýsi národní kýč, který však byl namístě. (Agentura kupříkladu pořídila svíčky, jež byly lidem rozdány, a oni je na povel z pódia zapálili. Kdosi to nazval „mystickým okamžikem“. (Dobře zorganizovaná politická mystika.)
Na Facebooku po akci Horáček napsal: „... a neuveď nás v pokušení. Tak se modlíme. Je za co. Ano, přiznávám, bylo to neskonalé pokušení: vystoupit před desetitisíci lidmi shromážděnými ze všech koutů naší země a využít té šance pro vlastní cíle. Hlava se z toho zatočí a člověku se tolik chce říct, co někteří očekávají; něco důrazného a burcujícího. Takovým pokušením je však nutné se bránit. Shromáždění na Staroměstském náměstí bylo společnou oslavou státního svátku a já si předsevzal úkol to pouze moderovat...“
Horáček demonstraci perfektně využil, pohltil energii soupeře, který dělá chyby. Tedy Zemana, u něhož ovšem ještě není jasné, zda najde sílu znovu kandidovat. Ona to není legrace.
Horáček se jakoby upozaďuje, ale v tom upozaďování jde zase o něj. Na Facebooku pokračoval: „Tato hra moje nebyla. Patřila těm, kteří chtěli radostně, sebevědomě a důstojně oslavit státní svátek. Nepřišli kvůli mně, já přišel kvůli nim.“
Dál: „Zakrátko začne jiná hra. Má vlastní. Bude mít pravidla, která mi řeč důraznou a, bude-li třeba i burcující, dovolí.“ Přímý odkaz na prezidentskou kampaň.
Horáček si 28. října zvolil stranu: Západ a demokracie proti Východu a autoritářství. Zvolil si i politickou stranu, STAN. Na pódium přišli starostové z různých měst, aby bylo jasné, že to není jen pražský protest, jen pražská oslava. Dodejme, že i Gazdík si musel spočítat: spojení s kandidátem Michalem Horáčkem chci, vyplatí se nám.
Zexit a Horadvent
Zajímavý byl výběr aktérů na pódiu. Jak už řečeno, chyběli havlovci. Až na jednoho. Připuštěn byl bývalý předseda české vlády, lidovec Petr Pithart. Logicky, on je po svém vystoupení v Rudolfinu na výročí nedožitých narozenin Václava Havla hvězda.
Stejně jako jsou hvězdy Jiří Brady a ministr kultury Daniel Herman. I ti jsou nyní nemalou částí veřejnosti ctěni za své pevné postoje. Je dobře, že se k nim Horáček hlásí. Oba jsou noví, nové hvězdy. Kdežto Pithart je hvězdou, jež po letech zazářila, blikla.
Méně pochopitelná byla přítomnost Miroslavy Němcové, exhvězdy ODS. Preference Gazdíka? Vzkaz Kalouskovi, který na pódiu nestál? Za lidovce přišel kromě Hermana ještě ministr zemědělství Marian Jurečka. Horáček-moderátor ho nazval „výborným traktoristou".
„Proč nebyl pozván Tomáš Halík?“ ptal se mě kdosi na Staromáku v ten večer. Důvody neznám. Ale Halík není hvězda, lid jej nebaští. Jistěže by tam patřil, jenže Horáčkovi (Gazdíkovi?) se nehodí. Příliš silná osobnost, tomu by aplaudovali divoce. Jenže tahle demonstrace mířila dál než na přítomné občany. Mířila do televizí v bytech na vesnici. Pokud se na záznam skuteční traktoristé koukali.
Co se to 28. října stalo? Horáček začal „moderovat“, spustil kampaň. Zeman utržil dvě rány. Lidé si nepřejí poklonkovat komunistické Číně a dali mu to najevo. První rána. Druhá: od Zemana se distancoval jeho přítel, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.
Popsal, jak vidí Česko za Zemana: „Můj smutek trvá již velmi dlouhou dobu... Zejména jde o xenofobní postoje, nacionalismus, který se jeví v absolutním stavu, a to zejména v eurofobii a odmítavém postoji k celému procesu evropské integrace.“ Proti tomu demonstrovali občané na Staromáku, volali po ZEXITU. Horáček udělal vše pro to, aby volali po HORADVENTU (Horáčkovu příchodu).
Na náměstí řekl: „Je to země, kterou milujeme, a do lásky nepatří žádná zloba, žádná zášť, pojďme si to udělat pěkný, s dobrou vůlí dneska.“ I když si vybral pravý břeh, snaží se oslovit i ty na levém.
