Pokud by ministerstvo průmyslu bez tajností dalo vědět, že se ještě před zahájením tendru na dostavbu dukovanské elektrárny chce zeptat všech zájemců na nějaké ty detaily - a proto jim posílá dokumentaci - mnoho by se toho asi nestalo. Těžko někomu vyčítat snahu získat před zásadním rozhodnutím maximum informací.
Mohou se snad kvůli tomu Rusové dozvědět něco supertajného o elektrárně, kterou stavěli Sověti a kam oni nadále dodávají palivo? Stejně tak asi není nutné se obávat, že by mohlo jít o začátek výběrového řízení. Nejde.
Každopádně je ale dobře, že věc řešila Bezpečnostní rada státu. Otázka, proč vlastně vláda zčistajasna začíná pátrat po dalších detailních záměrech dodavatelů, když o něčem takovém dosud nepadla zmínka, je samozřejmě extrémně zajímavá. A že je i správná, potvrdilo hlasité mlčení, jež jsme slyšeli místo odpovědi.
Nový dopis zájemcům o dostavbu je totiž výsledkem spletité přetlačované mezi Pražským hradem, ČEZ a vládou. Každému z této trojice se hodí, protože všem dává šanci na vítězství v souboji, který proběhne po říjnových volbách. Kdokoli může vyhrát, anebo ztratit úplně všechno. Sázky tak letí střemhlav vzhůru a hru na vrub Česka už nikdo nedokáže kontrolovat.
Premiér chvíli stál, již stojí opodál
Premiér Andrej Babiš je v této hře momentálně jako kůl v plotě. Asi ani sám netuší, jak moc se dostal na vedlejší kolej. S novou bezpečnostní obsílkou souhlasil, protože mu to umožní před volbami tvrdit, jak na nové jaderné elektrárně maká. Ve skutečnosti už delší dobu v tomto ohledu ztrácí slovo a když mu nedávno ukázali, kolik by stály dodávky proudu z nové elektrárny, začal zuřivě šlapat na brzdu.
Archivy jsou ale nemilosrdné a opakovaně zdokumentovaly jeho ne zas tak dávnou chvástavost, že postavit jaderku je primitivní. Citujme jeho slova z roku 2017: "Už dávno jsme měli stavět blok v Dukovanech a je to triviální. Ale lidé ve vládě, kteří nikdy nepodnikali, tomu nerozumí. Nedali příkaz ČEZ a řekli, vemte Dukovany, strčte to do dceři, oceňte to a udělejte soutěž. A ČEZ si to klidně může zafinancovat, 110 miliard není problém. Můžeme hledat strategického partnera, jsou to triviální podnikatelské operace."
Že vše má zatáhnout ČEZ, už navíc také neplatí - premiér nedávno odsouhlasil, aby tíže financování ležela na bedrech státu.
V situaci, která je pro něj čím dál obtížnější, uvítal novou dohodu, podle níž se uchazeči o stavbu mají "předkvalifikovat" - nesplněný slib díky ní může dál hrnout před sebou.
Čím více zmatku, tím pro Hrad lépe
Pražský hrad toto vše samozřejmě ví, ale ani Martinu Nejedlému předkolo jaderné Ligy mistrů nevadí. Vysněného vyhlášení tendru sice zatím nedosáhl, ale má jistotu, že i po volbách zde Rusové zůstanou ve hře.
Případ maďarské elektrárny Paks je dostatečně známý od 14. ledna 2014, kdy Viktor Orbán uzavřel dohodu s Vladimirem Putinem, že výstavbu bloků si vezme bez soutěže na starost Rosatom. Pro Česko je ale nyní důležité, co tomu předcházelo. Na Paks se také chystal tendr, v různých sondážích se hlásila francouzská Areva a severoamerický Westinghouse. Shromažďovala se dokumentace a pak najednou bác, úzký okruh kolem Orbána vše v mžiku překlopil ve dvoustrannou dohodu. Pokud by se u nás odehrál po říjnových volbách podobný scénář, Pražský hrad by jistě nic nenamítal.
Takovému průběhu může bohužel nahrát karta, jíž použil i Viktor Orbán, když připomínal, že Rusové krom dodávky reaktoru nabídli také financování. Až později se ukázalo, jak hrozně drahé. V Česku se dosud mělo za to, že ČEZ zaplatí stavbu alespoň ze třetiny. Nedávno ale vicepremiér Karel Havlíček oznámil, že účty uhradí kompletně stát. Má však jaderná banka Česko někde k dobru přebytečné dvě stovky miliard, nebo ráda skočí po zájemci, který nabídne "výhodnou" půjčku?
Hlavně aby byla družba
A pak je zde pragmatický ČEZ. Ten chce logicky stavět za co nejnižší cenu. Což pro něj znamená udržet Rusy ve hře. Bez nich by v ní totiž zůstal vlastně už jen kanadsko-americký Westinghouse. Až v závěsu za ním jihokorejská KHNP a francouzská EDF, jež se o dobrou referenci teprve snaží.
Poučné je odůvodnění ministerstva průmyslu, proč najednou začalo toužit po dosud nezmiňovaném bezpečnostním posouzení. Ministr Havlíček prohlásil, že uchazeči mohou během něj dále pracovat na svých dodavatelských řetězcích. To jistě lahodí ČEZ, neboť právě od něj je slyšet už dlouho, že by výstavbu nakonec mohl vést nikoli jeden zájemce, ale nějaké širší konsorcium.
Pokud by se Rusové chtěli soutěží prosmýknout dál, nabízí se nejen několik tuzemských partnerů, ale kdo ví, možná i francouzský podvozek. S EDF už totiž spolupracují při snaze získat zakázku na dostavbu jaderné elektrárny v bulharském Belene. Česko by tak zase jednou dělalo vratký most mezi východem a západem.
Takže ani ČEZ tedy rozhodně není proti mysli nová situace.
Povolební výbuch
Zkusme si však představit, co bude následovat po říjnové volební noci, pokud z výsledků nebude jasné, kdo s kým povládne a jak dlouho potrvá vyjednávání o nové koalici. Všichni přitom budou vědět, že Andreje Babiše může Pražský hrad držet ve Strakově akademii, jak dlouho je mu libo, a že do prosince má vláda schválit seznam uchazečů, jež vyzve k jaderné nabídce.
Do této chvíle se tak zkoncentruje vše špatné, co se zatím v chystaném tendru na Dukovany událo. Místo přesvědčivého odborného konsenzu, jakým způsobem co nejlevněji nahradit odstavování uhelných elektráren, dojde na přízemní hokynaření, zda za souhlas s ruskou dostavbou Dukovan někdo v budoucí vládě získá o křeslo bez portfeje více či méně. Případně zda Zeman dotyčné ministry vůbec jmenuje či nejmenuje. To vše za mocného bubnování místních velmocenských expozitur.
V takové situaci by bylo potupné odvolání soutěže a spektakulární krach celého tendru (už druhého po neúspěchu v Temelíně) vlastně ještě tou lepší variantou. Je totiž naprosto naivní si myslet, že bychom zde počátkem prosince mohli mít natolik zaběhanou novou vládu, aby byla schopna dobře rozseknout obří geopolitickou hru, jež ovlivní Česko na dalších 80 let.
