reklama
 
 
Erik Best

Pomalá smrt kapitalismu. Vítězí podvodníci všeho druhu

6. 2. 2012
Foto: Jan Lipold
Morální chování se v byznysu stává překážkou na cestě za úspěchem

"Západní kapitalismus selhává, protože ztratil svůj smysl pro morálnost," píše pro Aktuálně.cz novinář a vydavatel internetového zpravodaje Fleet Sheet Erik Best.

Co se pokazilo na kapitalismu? Byl to přece tak slibný systém a zároveň původce tolika užitečných vynálezů a vymožeností moderního života. Avšak na počátku 21. století to vypadá, že mele z posledního. Světoví kapitalisté se nedávno sešli v Davosu, aby vyšetřili churavějící tělo kapitalismu, ale ne aby vyléčili chorobu, která jej v hloubi sžírá. Pouze prodiskutovali způsoby, jak jej udržet při životě o něco málo déle. Evropští politici zkouší přikládat pijavice, jakoby pouštění žilou mohlo nějak oživit jeho zmírající orgány. Jak dlouho to pacient vydrží, nikdo netuší.

Kapitalismus dnes znamená tolik odlišných věcí, že nám někdy uniká skutečnost, že má několik odlišných forem. Ne všechny z těchto forem jsou vážně nemocné, avšak ty choré s sebou stahují své zdravější sourozence.

Základem je ten kapitalismus, o které jsme se všichni učili ve škole. Teoreticky zde máme volný trh s poptávkou po zboží a službách na jedné straně, a s jedinci, jež se snaží tuto poptávku uspokojit, na druhé straně. V ideálním světě učebnic se na hracím poli kapitalismu hraje poctivě, tudíž vyhrává ta firma či osoba, která má nejlepší nápad nebo výrobek při nejlepší ceně.

V dnešním světě tento model nejlépe odráží způsob, jakým funguje malé podnikání. Pokud jsou v jedné ulici dvě pekařství, tak to s nejlepšími produkty a službami zpravidla prosperuje lépe, než to druhé. Říká se tomu zdravá soutěž a může to celkem dobře fungovat.

Ve skutečnosti se však kvůli podvádění tato soutěž často stává nezdravou. Možná jedno z pekařství začne šidit na váze svých výrobků, co mu umožní potírat konkurenční ceny. Tento druh nekalého podnikání existuje již věky a není ničím novým nebo překvapujícím.

Nicméně to, co je relativně nové, je jeho mnohem sofistikovanější forma - něco, co bychom mohli nazvat „podfukářským" kapitalismem. Mnoho firem se spoléhá na triky, pomocí kterých se jim daří prodávat zákazníkům produkty, o které by jinak vůbec neměli zájem, anebo je považovali za příliš drahé. Maloobchody zvyšují ceny zboží na několik dní jenom proto, aby je pak mohly snížit a následně na „akční slevy" přilákat nic netušící zákazníky. Nebo mobilní operátoři - ti zase nabízejí tak nepřehledné sazby, že zákazníci to často vzdají a koupí si něco, co nutně neodpovídá jejich potřebám, nebo je dražší, než by normálně mělo být.

Řada největších nadnárodních korporací - ať už v oboru financí, potravin nebo spotřebitelského zboží - spoléhá na nějakou formu podfukářského kapitalismu, aby rozšířila svá odbytiště napříč celou zeměkoulí. Jedná se o velkou černou skvrnu na systému volného podnikání, ale zdaleka to ještě není ta nejhorší forma kapitalismu.

O stupeň či dva horší než podfukářský je kapitalismus kriminální. Tato forma může stavět na doslovně kriminální činnosti, jako je např. tisknutí falešných dopravních jízdenek paralelně s výrobou pravých „originálů". Tuto formu lze rovněž popsat jako ten typ spolupráce mezi byznysmeny a politiky, který ústí v krizi na trhu rizikových hypotečních (subprime) úvěrů, nebo vede k nesmyslným válkám, které vysávají společnost, zatímco pár jedinců bohatne.

V té nejhorší podobě je kriminální kapitalismus zcela legální. Politický systém je natolik prorostlý korupcí, že zákonodárci schvalují opatření, která by společnost za normálních okolností nikdy netolerovala, jako například finanční páky 40x větší než je disponibilní kapitál banky, nebo prosazování drakonických zákonů proti padělání a sdílení zboží všeho druhu.

Státní kapitalismus ve formě, v jaké je prosazován Čínou nebo Ruskem, v sobě kombinuje různé prvky ostatních druhů kapitalismu a díky centralizovanému dohledu a důrazu na dlouhodobé cíle, které plně souzní s národními zájmy, se zdá být ještě efektivnějším než ty ostatní. Tento důraz na strategické, dlouhodobé cíle je v příkrém protikladu s krátkodobým, oportunistickým pohledem většiny velkých západních společností.

Státní forma kapitalismu však může prosperovat za hranicemi země svého původu jenom tehdy, když jeho evropská a americká odnož pokulhává. Jestliže se čínským, státem vlastněným či podporovaným společnostem daří pronikat do Evropy, Ameriky nebo dokonce i do Afriky, je to dáno tím, že západní protějšky nebyly s to si dobře naplánovat své cíle do budoucna a nabídnout atraktivní podobu kapitalismu.

Každý, kdo si myslí, že čínská varianta kapitalismu představuje trend budoucnosti, by si měl uvědomit, že Číňané spatřují v současném stavu kapitalistického rozvoje pouhý mezikrok na cestě za konečným cílem komunismu. Jinými slovy pokud západní kapitalismus bude nadále selhávat, zatímco státní bude vzkvétat, můžeme se v další fázi jeho vývoje dočkat toho, čím si Češi prošli už v minulosti, a sice velkých státních podniků řízených centrálně státem samotným, které nakonec nebudou brát na tužby zákazníků téměř žádný ohled.

Západní kapitalismus selhává, protože ztratil svůj smysl pro morálnost. Druh kapitalismu, který praktikují naše největší firmy, se v ničem nepodobá principům volného trhu, jež jsme studovali ve škole. Ve skutečnosti se morální chování v byznysu stává překážkou na cestě za úspěchem. Pokud nenabudeme zpět onen smysl pro „morální kapitalismus", můžeme vskutku hovořit o jeho nadcházející smrti.

autor: Erik Best

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama