Během aktuální energetické bouře byla zatím veškerá pozornost upřena na to, jak pomoci domácnostem proplout nadcházející topnou sezonou. Drtivá většina evropských států už tak schválila konkrétní podpory svým obyvatelům, aby byli schopni zaplatit horentní sumy za plyn a elektřinu.
Ale co firmy? Mnohé z nich už začínají zavírat, protože si spočítaly, že zimu nemají šanci přežít. Jiné se zatím drží, protože se mohou spolehnout na pomoc jednotlivých vlád. A právě tento rozdíl v sobě má potenciál zásadním způsobem otřást celým kontinentem. Zatímco domácnosti se totiž sotva budou stěhovat přes půl Evropy jen proto, že jinde mají naději na větší energetické dotace, o firmách to rozhodně neplatí.
Pokud nebude jejich podpora koordinovaná na unijní úrovni, může také rychle skončit celý evropský klub v podobě, v jaké jej dnes známe. Jeho základním pilířem je totiž jednotný trh. A co by z něj zbylo, kdyby vláda v jedné zemi byznysu pomáhala řekněme dvojnásobnou energetickou dotací, než jakou si mohou dovolit kabinety jiné? Takovou situaci je snad lepší si ani nepředstavovat.
Eroze evropské myšlenky
Když Aktuálně v červnu vedlo rozhovor s končícím guvernérem České národní banky Jiřím Rusnokem, stočil nečekaně řeč od úroků a inflace k úplně jinému tématu. "Podle mě vidíme obrovskou nepřipravenost evropského jednotného trhu v tak klíčové věci, jako jsou ceny základních komodit. Padesát let vytváříme jednotný trh ve všem možném, navíc máme i měnovou unii. A najednou destruujeme evropský hospodářský prostor tím, že na různých místech jednotného trhu platí různé ceny vstupů klíčových pro výrobu.
Ještě nedávno jsme přitom řešili detaily kdejaké evropské fúze a najednou nevadí, že je jiná cena elektřiny po dotacích ve Francii, jiná pod stropem na Slovensku a jiná u nás? Vůbec neříkám, že nemáme regulovat, když trh selhává. Ale podle jednotných pravidel."
Rusnok to dokonce nazval "erozí evropské myšlenky", což tehdy znělo poněkud přepjatě, protože v unii stále ještě panovala euforie z toho, jak se tváří v tvář Vladimiru Putinovi dokázala semknout. Teď už ale podobné obavy přehnané být přestávají.
Německo získalo od Evropské komise souhlas, že smí společnostem v energeticky náročných odvětvích rozdat 27,5 miliardy eur. A nejrůznější masivní podpory pro byznys připravují i další státy, aby jim firmy nekrachovaly před očima. Krize bez debat dosahuje rozměrů, které vyžadují zásahy, a vlády nemohou jen nečinně přihlížet, jak se hroutí celá odvětví. Evropu jako celek ale těžce poznamená, pokud pomoc bude organizovaná lokálně a bez jednotného rámce, takže zatímco v jedné zemi se budou podniky pokládat, do jiné se budou kvůli štědrým energetickým dotacím přesouvat. Má-li unie krizi přežít, musí jí čelit společnými kroky.
Další úkol pro předsednictví
České diplomacii a ministrovi průmyslu Jozefu Síkelovi (za STAN) se v červenci podařilo vyjednat unijní dohodu, že členské státy v případě nouze ušetří 15 procent plynu, aby mohly být mezi sebou solidární. Byl to velký úspěch, který si zaslouží ocenění, nyní je ale naléhavé, aby se české předsednictví pokusilo o další: dosáhnout toho, aby v krizi jednotlivé země podporovaly byznys s ohledem na ostatní.
Samozřejmě to neznamená, že každý stát musí dávat každé firmě úplně stejný měšec, velmi by ale pomohl jednotný rámec, podle něhož by se pomoc konstruovala. Je například možné debatovat o tom, zda se má podnikům na nějaký čas všude odpustit příspěvek na obnovitelné zdroje, jako to nyní udělalo Česko. Případně lze diskutovat o emisních povolenkách, když jejich účelem bylo zvýšení ceny fosilních paliv - a ta jsou dnes astronomicky drahá i bez nich.
Způsobů, jak čelit obtížím, jež se na unii řítí, je nepochybně řada, tím nejhorším možným řešením by ale bylo národovecké sobectví, které by se v posledku vymstilo úplně všem. Například v Česku nyní rezonuje pokušení, aby ČEZ přestal prodávat nedostatkovou elektřinu na lipské burze a dal ji levně "našim lidem". Fajn, a co pak budeme dělat, až se ostatní státy budou chtít zachovat obdobně v případě plynu?
Národní plán obnovy energií
Pokud by české předsednictví bylo opravdu ambiciózní, může přijít i s jedním radikálním návrhem. V reakci na covidovou pandemii se před časem unie dohodla na obřím obnovném programu za dva biliony eur. Záměr to byl chvályhodný, jenže na národních úrovních se pak konkrétní plány sepisovaly narychlo na koleni a podle toho také dopadly - kupříkladu ten zdejší je absolutně nepoužitelný.
Proč by tedy dnes Česko jako předsednická země nemohlo otevřít debatu o tom, zda podstatou část už schválené postpandemické pomoci neupravit tak, aby ji bylo možné použít především k hašení akutního energetického požáru? Což by nakonec možná Evropě ve svém důsledku mohlo přinést i obdobu hamiltonovského momentu z americké historie, kdy společné ručení za válečné dluhy vedlo ke vzniku federace.
I bez velkých snů ale platí, že má-li sedmadvacítka mít vůbec nějakou budoucnost, neobejde se bez jednotného trhu. Zdejší velmi otevřenou exportní ekonomiku by jeho případný krach položil jako první. Je v našem nejvlastnějším zájmu udělat všechno, aby nenastal.
Evropské ceny energií prudce rostou (video z 23. srpna 2022)
