Tuto středu (nazývá se Popeleční středa) začíná pro křesťany čtyřicetidenní půst před Velikonocemi. Snaha o duchovní proměnu, o cestu k Bohu, tím pádem také od sebe k druhým. Půst má prastaré kořeny, provází člověka po tisíciletí. Vyhladovět, odpoutat se od "pozemské schrány", vyhlédnout jinam. Postí se i židé, muslimové a další.
Křesťanské církve v Evropě nezažívají zrovna boom, hedonismus, "spotřebák", konzumní kultura jim dává pěkně na frak, věřících ubývá, nebo jsou vlažní. A tak se církve pokoušejí oslovit svoje okolí nějak aktuálně, srozumitelně. Využívají i dobu půstu před Velikonocemi.
V Německu se do kostela chodí víc než u nás. Předvelikonoční půst proniká i do státních úřadů. A tak Spolkový úřad pro životní prostředí (Umweltbundesamt), Zelení a ADAC, největší německý automotoklub, vyzývají k autopůstu. Řidiči by ho měli držet mezi Popeleční středou a Velikonocemi, vozy nechat dobrovolně stát, přesednout na jiné dopravní prostředky. Církve, úřad i autoklub nabádají, aby se lidé na čtyřicet dní aut zřekli.
Katrin Dziekanová ze Spolkového úřadu pro životní prostředí a Stephan Kühn, dopravní expert Zelených ve Spolkovém sněmu, sdělili, že by toho německé dráhy a regionální dopravci mohli využít, poskytnout na tu dobu slevy a nalákat tak nové zákazníky. Spolková ministryně pro životní prostředí Barbara Hendricksová (SPD) akci také podporuje. Podle ní nejde o zakazování aut, nýbrž o to, že "můžeme změnit naše perspektivy".
Na konci ledna německý úřad pro životní prostředí oznámil, že v roce 2016 byl vzduch v německých městech ještě víc zamořený a na vině jsou, jak jinak, auta, především pak diesely.
V Česku jsme podobnou postní kampaň ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) neznamenali a Zelení u nás nemají ani zlomek síly, jakou disponují v Německu. Na jejich stránkách se o žádné postní iniciativě nedočtete. Ale kupříkladu čeští evangelíci (Českobratrská církev evangelická) veřejnosti nabízejí postní kalendář a autopůst. Kalendář poskytuje návod, jak žít alternativně, ekologicky své běžné dny i víkendy až do Bílé soboty.
Den bez počítače? Návrat do pravěku
Navrhuje, abyste si změřili vlastní ekologickou stopu (kolik zdrojů spotřebováváte), omezili spotřebu masa, jezdili na kole nebo veřejnou dopravou, šetřili vodou atd.
Šestý den se můžete "postavit za klimatickou spravedlnost", devátý den se máte vyhnout řízení auta. Dvanáctý den: "Dejte hlas těm, které nikdo neposlouchá! Všímejte si ve svém okolí akcí (třeba podpisových) na podporu znevýhodněných skupin, dětí, přírody; věnujte těmto věcem trochu svého času, myšlenky, podpis."
Evangelíci se hlásí k občanské společnosti: "Zeptejte se své vlády nebo své radnice či kraje, co dělá pro snížení emisí. Pošlete jim dopis nebo e-mail." (15. den kalendáře.)
Zajímavý, provokativní, se jeví 17. den bez techniky: "Zkuste se jeden den obejít bez počítače, MP3 přehrávače, televize, snad i bez svého mobilu." - Tady si křesťané dovolili hodně, na mušku si vzali naši nejhlubší závislost. Půst od mobilu? Den bez mobilu? A představte si 40 dní bez mobilu a počítače! Naprostá hereze, návrat do pravěku.
Míjejí tyhle české i německé "půsty" původní smysl náboženského odříkání si? Jsou evangelíci "blbě moderní", podbízejí se? Nikoliv. Žijeme zapasovaní ve svých návycích; když jedeme autem do obchoďáku vzdáleného dvě stanice tramvají, nikomu tím nechceme ublížit. Ale zároveň kazíme životní prostředí.
Jet vlakem na Velikonoce, ve vagónu plno dalších lidí, které jsme nikdy neviděli. Oprostit se od sebe, koukat ven. Půst od auta, mobilu, techniky? Úžasné. Ale nejcennější by u nás v Česku byl půst od strachu. Třeba od strachu z lidí, kteří utíkají před válkou a nikdo je nechce. Bránit se strachu, to by bylo mimořádně křesťanské, myslet na tyhle vyhnance. Půst od strachu o sebe.
