Pozornost médií i politiků vzbuzuje šestnáctiletý student obchodní akademie Jakub Čech z Prostějova. Atypický mlaďoch, který se s vervou stará o své okolí. Podává podněty, chce prošetřit nešvary v rodném městě. Stal se díky tomu veřejně známou osobou, byl vícekrát oceněn a zván do "velkých" médií či na veřejné diskuse. Zamíchal se například i do prostějovského sporu o zničený židovský hřbitov a jeho částečnou obnovu.
Jakub Čech dráždí, je mu šestnáct a "kecá jim do toho". Spojuje dvě vlastnosti: je inteligentní a nelhostejný, nesoustředí se jen na sebe, na svou kariéru. Osobní zájmy spojuje s městem, kde žije, a s jeho problémy. Přirozeně veřejný člověk. Typický člen občanské společnosti, jen mu není třicet nebo padesát, ale méně.
Sám to vidí takhle: "Lidé mají pocit, že politika je něco, co se jich netýká. Že politiku řeší v těch parlamentech a zastupitelstvech papaláši, kteří s nimi nemají nic společného. Ale tak to podle mě není, tenhle pohled se musí překonat. Politika se extrémním způsobem dotýká i čtyřletého dítěte." Neobvyklý pohled, leč sedí.
Je to brzy, když patnáctiletý či šestnáctiletý řeší věci veřejné? Brzy to není, jen to nejen dnes vypadá neobvykle. Rodiče děti často tlačí do úspěchu, kariéry, nekonfliktnosti. Starat se o "jiné věci", mluvit do toho radnici či magistrátu? Co blbneš! Chceš si zbytečně komplikovat život?
Ono "mě se to netýká" jsme zdědili ze socíku: starat se o sebe, nevyčnívat, s těmi nahoře být zadobře, nestavět se na zadní. Klasická věta za bolševika: "O to se nestarej, stejně s tím nehneš." - Zásadně jinak se tehdy žilo v opozičních či disidentských rodinách. Tam bylo běžné, že patnáctiletý kluk či holka uvažovali "politicky", angažovaně, rodiče je vedli k nelhostejnosti se všemi riziky, která to s sebou neslo.
Žijeme už v jiném režimu, ale střet s radnicí stále není radno vyvolávat. "Pak po nich budeš něco chtít, nějaký povolení, a oni ti zatopěj." Potíž tkví v tom, že "oni ti zatopěj", i když držíš ústa a krok, nebo právě když držíš pusu a krok. "Oni" na tebe v nemálo případech z výšky kašlou. A k tomu mají moc ti komplikovat život.
Jakub Čech představuje nelhostejného občana, který do střetu jde. Takové kluky a holky potřebujeme, takoví kupříkladu jezdí pomáhat uprchlíkům do Řecka, Itálie a jiných zemí. Vidí věci jinak. Moderně, dovolím si říci.
Pavka Morozov senior v ODS
Smutné je, že jeden "aktivista" (to slovo má u nás negativní nádech, pro mnohé je to podezřelý úchyl, potížista) vyvolává tak velkou pozornost. Proč? Částečně supluje generaci svých rodičů a prarodičů, z nichž mnozí "to mají na salámu", jak se dřív říkalo. Být u nás aktivnější občanská společnost, Jakub Čech by tolik nevyčníval.
Mimochodem, šestnáct (patnáct) zas není tak málo. Od roku 1995 mohou v některých evropských zemích volit už šestnáctiletí. Začalo se s tím v Dolním Sasku, následovaly další spolkové země Německa a Rakouska. Před devíti lety snížili v Rakousku volební hranici na šestnáct let i pro parlamentní volby. Tam by Jakub rozhodně nebyl tak nápadný.
Nechutně na mladého nelhostejného muže zareagoval ódeesák Václav Klaus junior. Na svém Facebooku mladíka označil za udavače a srovnal ho s hrdinou sovětské propagandy Pavlíkem Morozovem: "Tento mladý člověk již toho velmi mnoho v životě dokázal. Udal asi čtyři lidi. Možná víc. Ale marná věc, dokud neudá vlastní rodiče, bude stále světovou jedničkou Pavlík Morozov - mladý hrdina sovětské kolektivizace."
Lživé "větičky". Někoho prásknout je něco jiného než se starat o prostředí ve městě, kde žiju. Jablko však žuchlo přímo pod strom, junior se ve svých "úvahách" neliší od seniora, exprezidenta Václava Klause, který proslul představou, že do věcí veřejných smí kafrat jen "lidé zvolení". Ptával se rád "kdo vás volil" nebo "kdo je volil", jako by jedině volba dávala právo mít o veřejný prostor zájem.
U Klause mladšího zaráží i fakt, že řídil gymnázium (PORG), měl mladé lidi na starosti. Čekalo by se, že by pro juniory měl mít cit, pochopení, mít je rád. Místo toho z něj vyhřezla nenávist. Útočí na Jakuba vztekle. Co o něm ví? Co ví o jeho rodičích? Jen chce urazit, ublížit, zesměšnit.
Potatěný Klaus junior se stává frontmanem starého postbolševického postoje. Reprezentuje "neobčanskost", pohrdání lidmi a jejich aktivitami. Komické, že takový politik figuruje v Občanské demokratické straně. Útok na Jakuba Čecha je neobčanský a nedemokratický. Zaráží, že se od Klause předseda Petr Fiala nedistancuje. ODS zřejmě o mladé lidi nestojí. Ne Jakub Čech se chová jako produkt sovětské bolševické politiky, ale právě syn českého exprezidenta.
Co by našemu veřejnému prostoru prospělo? Méně Václavů Klausů (seniorů i juniorů) a více inteligentních šestnáctiletých aktivistů.
