Vládní trojice Alena Schillerová, Jana Maláčová a Andrej Babiš to už mají nacvičené. Ministryně financí nejprve vytáhne nějaký nápad, který nechává vzpomenout na časy, kdy ANO bylo ještě pravicovým hnutím. Ministryně práce z ČSSD okamžitě vystartuje, že je to nepřijatelné. A premiér chvíli neříká ani tak, ani onak, nechá dámy pár dnů samotné v ringu, ale nakonec se vždy přikloní k levici.
Přesně tak probíhala debata o valorizaci penzí důchodcům, kdy Schillerová chtěla příští rok přidávat 750 korun, Maláčová 900, což také u Babiše prosadila. Nyní si to trojice zopakovala u věku pro odchod do důchodu. Schillerová by ráda prolomila strop 65 let a u dnešních pětatřicátníků přidala zhruba dva roky. Maláčová okamžitě oponovala.
A Babiš opět sehrál tu svoji nacvičenou hru - kolegyni Schillerovou chválil, Maláčovou pomlouval, ale nakonec se opět přiklonil doleva a rezolutně prohlásil, že zvyšování věku pro odchod do důchodu nebude. A ještě to vyšperkoval úvahou, že Česko bohatne, takže by se věk pro odchod do důchodu měl naopak snižovat.
Tím se Česko definitivně ocitlo v říši divů.
Hlavně se dožít dalších voleb
V žádném evropském státě to není růžový pohled na demografický výhled - dětí málo, seniorů hodně. Ale málokde to bude takový náraz jako v Česku, až začne generace Husákových dětí žádat o důchod.
Trochu počítání: Ještě v roce 2000 připadal na milion a půl seniorů ve věku 65 a více let přes sedm milionů lidí v produktivním věku. Ti platili sociální pojištění a z toho se bez problémů vyplácely důchody. Nyní už je seniorů přes dva miliony a práceschopných pod sedm milionů. A průšvih začne ve třicátých letech, kdy postupně armáda seniorů vystoupí až na více než tři miliony a lidí v produktivním věku bude jen pět milionů. Raději nechtějme dopočítávat, jak vysoké by bylo sociální pojištění, aby se penze zaplatily.
Ne, důchodový systém jako takový by určitě nezkrachoval, ale místo důchodů by se vydávaly jen žebračenky. A aby na to nedošlo, mají tak politici zhruba dekádu, aby systém pomalu reformovali, aby změny tolik nebolely. Pak už změny budou muset být brutální.
Jenže dnešní politici jen popírají realitu a vše pouze zhoršují.
Andrej Babiš jako pravicový ministr financí se ještě před pár lety do krve hádal o tři stovky navíc pro důchodce, které chtěla ČSSD, že na to republika nemá. Nyní jako levicový premiér dává devět set.
Důchodce si to jistě zaslouží (a Babiš doufá, že ve sněmovních volbách 2021 ho penzisté postrčí znovu k vítězství), ale už jim neříká, kde na zvyšování vezme. Schodek rozpočtu na příští rok má být 40 miliard, což padne právě skoro celé jen na těch devět stovek navíc - půjde asi o 37 miliard dalších výdajů nad rámec dosavadního balíku peněz na penze.
A teď kontrolní otázka: Když vláda nedokáže najít prostředky bez zadlužování na navýšení důchodů ani v časech růstu, tak kde je najde v dalších - třeba horších - letech bez tak vysokých daňových příjmů? Jak je najde, až postupně budou ubývat lidé v produktivním věku a budou přibývat senioři?
Podobné je to s věkem pro odchod do důchodu. Všichni do jednoho na vládě vědí, že správnou cestou je motivovat důchodce k co nejdelšímu pobytu na pracovním trhu. Místo rigidního byrokratického věku pro odchod do důchodu hranici rozpustit a třeba daňovými pobídkami nakopnout pořádně zaměstnavatele, aby vytvořili tolik potřebnou "stříbrnou ekonomiku". Třeba jen na částečné úvazky - jak zdraví dovolí - by senioři předávali své zkušenosti mladším a mentorovali je. Sil mají možná méně, ale důležitých zkušeností hodně.
Místo toho ale politici udatně brání pětašedesátiletou hranici - vědí sice, že jednou padne, ale ať alespoň vydrží do těch příštích sněmovních voleb.
Kocovina po sérii zpackaných reforem
Není třeba opakovat všechny ty mezinárodní zprávy OECD, Evropské komise a dalších, že náš penzijní systém je časovanou bombou. Na to dokážeme přijít sami po tolika zpackaných reformách. Slavně jsme za Petra Nečase rozjeli soukromé fondové spoření, ale byla z toho spektakulární ostuda a zbylo nám po tom jen vyšší DPH, které nám už politici jaksi zapomněli zase snížit.
Jsme tak stále tam, kde jsme už roky neměli být. Zcela závislí na státním průběhovém pilíři, do kterého bude přispívat čím dál méně pracujících svým sociálním pojištěním. Je navíc naprosto nemožné zjistit, co z důchodu je solidární část garantovaná státem, co zásluhová dle příjmů a jaký zhruba bude náš budoucí důchod.
Neexistují soukromé přenositelné zaměstnanecké či kapitálové fondy, které by navyšovaly výrazně naši šanci mít lepší zajištění na stáří. Jedinou rozšířenou možností spoření na stáří mimo stát je doplňkové penzijní spoření, "penzijko". Jenže to degenerovalo do bizarního produktu, který stát mocně podporuje, ale na konci je jen minimum slušných pravidelných penzí, což byl přitom původní cíl.
Ne, tohle není sociální stát na úrovni roku 2019. To je neefektivní postkomunistický etatismus, který nezvládl za tři dekády udělat dobře žádnou z liberálních reforem, a teď jen ve strachu čeká na demografický náraz do zdi.
Strach udělat to správné
Odpovědný politik by nelenil a okamžitě začal s potřebnými reformami. Oddělil by garantovanou solidární část důchodu a zásluhovou podle výše příjmů. Motivoval by budoucí penzisty, aby si spořili na stáří, kde to jen jde - u zaměstnavatele, v soukromých fondech.
Ve 21. století by neměl být sebemenší technologický problém se každý večer podívat na web České správy sociálního zabezpečení a tam ve své schránce najít aktuální modelaci budoucí výše důchodu (to by vystrašilo nejednoho mladého). A daňovou i jinou podporou "stříbrné ekonomiky" by se stát snažil o vznik spousty částečných úvazků pro seniory, kterým se ještě nechce jen luštit křížovky.
To by udělal odpovědný politik. O takových však v Česku už dlouho není nic známo.
Zato nezodpovědný politik by navyšoval důchody, aniž by na ně měl i do budoucích let. Případně by s vidinou dalšího volebního vítězství tvrdil naprostý nesmysl, že bohatnoucí, leč o to rychleji stárnoucí republika může snižovat věk pro odchod do důchodu.
Takových politiků má Česko bohužel hodně…
VIDEO: Srovnají se penze žen a mužů?
