Třiadvacet mostů v Praze je ve velmi špatném stavu, vyplynulo ze zprávy, kterou pro dopravní výbor magistrátu zpracovala Technická správa komunikací. Pohybují se na šestém stupni zchátralosti ze sedmi možných. Sedmička už znamená ceduli "Vstup zakázán".
Nejde jen o méně frekventované můstky a lávky, i když i ty pochopitelně musí být bezpečné, ale také o páteřní mosty: Palackého, Karlův a Libeňský. Zjevně v příšerném stavu je Hlávkův most, po kterém denně projede 50 tisíc aut a několik set tramvají. Špatně je na tom Barrandovský most, bez kterého by automobilová doprava okamžitě zkolabovala. A tak dále.
Nadmíru výtečná
Vltavské mosty dostaly zabrat při povodních 2002 a 2013. Ale už to, že se problém týká nejen mostů přes řeku, dokazuje, že jeho hlavní příčinou je dlouhodobě zanedbávaná údržba a oprava.
Sice se o tom - hlavně tam, kde situace začala bít do očí, jako u Libeňského mostu - mluvilo a něco se s tím občas dělalo, permanentně se opravuje Nuselský most. Ale dokud se v prosinci nezřítila lávka ze Stromovky do Troje, magistrát se v podstatě tvářil, že situace je nadmíru výtečná. Až katastrofa Trojské lávky přiměla politiky, aby se situací vážně zabývali. Ujasnili si rozdíl mezi padacím a padajícím mostem. Z mostů se stalo téma komunálních voleb v říjnu 2018.
Despekt
Proč je o mostní stavby pečováno tak mizerně? Lenost, šlendrián, neprozíravá stavební a investiční politika? Dejme tomu. Ale tyhle příčiny nespadly z nebe, správci města si jen tak sami od sebe neusmysleli "na mosty budeme kašlat", a to několik desetiletí po sobě.
Zanedbaná péče je důsledkem mentality novosti, která ústí až do obsese budováním, vyráběním, užíváním a konzumováním nových věcí. Jejím rubem je mentalita despektu k tomu starému, k tomu, co už je. Panuje dojem "dobře existovat - to je přece tak málo!".
Vůbec nejde o pražský ani o český, ale o kulturní a civilizační problém. V zemích, které mají patřičnou životní úroveň na to, aby si jejich obyvatelé mohli mentalitu novosti osvojit.
Investice do novosti
Něco rozjet, spustit, vystavět a otevřít má ve společenském povědomí v porovnání s péčí a opatrováním příliš vysoký status. Nezbytné jsou samozřejmě oba dva typy činností. Ve stavitelství, v obchodě, v médiích, kdekoliv. Ale mentalita novosti znamená, že ten první typ je přeceňován a ten druhý, "pouhá péče", se naopak nedoceňuje. Mosty v Praze jsou extrémním příkladem, jak na to doplácíme.
Slovo investice si propojujeme se stavěním - domů, silnic, ranvejí, továrních hal. Investice do údržby jsou jakoby méněcenné, druhořadé, neviditelné. Nemilované. Jistě, slavnostní páska se dá přestřihávat i na zbrusu nově opraveném mostě - ale obecně se investice do oprav "prodávají" daleko hůř než investice do novosti.
Viz třeba projekt smart cities. Fajn. Slyšíme o něm každou chvíli. Ve městě, které se dopracovalo do fáze, kdy mosty hrozí zřícením, představují chytré lavičky a wi-fi v lanovce právě ten - až brutální - kontrast mezi dvojím typem investic.
Městské vetešnictví
A teď z Prahy jedna dobrá zpráva. V Holešovické tržnici vznikne sběrna k odkládání nepotřebných fungujících věcí. Takzvané Re-Use centrum by mělo vzniknout v nevyužívané hale číslo 23, schválili tento týden radní.
Lidé sem budou moci nosit použitelné vybavení domácnosti, nábytek, knihy, nádobí, kola nebo hračky. Ty pak bude centrum za symbolický poplatek přeprodávat - lidem, kteří jsou chudí nebo si prostě nelibují v nových věcech a vyhledávají použité.
"Městské vetešnictví" rozrušuje převládající mentalitu novosti. Nikdo nikoho samozřejmě nenutí, aby nakupoval jen v sekáči a na blešáku. Ale je správné, že péče o věci, co "už jsou", dostane větší příležitost. Kdybychom ji naopak škrtli, použité zboží rovnou vyhazovali a jediným obstarávacím reflexem by se stal nákup, můžeme v téhle logice zchátralé mosty rovnou bourat a pořizovat si místo nich nové.
