reklama
 
 

Praha úpí pod turistickým ruchem. Musí se mu začít bránit

27. 7. 2017 14:05
Turistů přibývá. Podporuje to ministerstvo pro místní rozvoj. Jenže turistika může místo nejen rozvíjet, ale i paralyzovat. Především z pohledu lidí, kteří tu žijí - ale o ty snad jde v první řadě, ne?

Pražští radní uvažují o tom, že ve středu města zakážou noční prodej alkoholu ve večerkách. Má se tím čelit rušení nočního klidu - především turisty -, což je notorický problém. "Noční život centrum zatěžuje enormně. Kvůli antikuřáckému zákonu se to v některých lokalitách dostává do krajní situace. Jsou místa, kde se v noci nedá pomalu bydlet," popsal situaci komunální představitel ČSSD Daniel Hodek.

Dovolme si to parafrázovat a zjednodušit: ne že se v centru nedá bydlet "pomalu" a "v noci". V centru se už dlouho nebydlí. Centrum Prahy je místním obyvatelům vyvlastňováno turistickým ruchem, hotely, úřady a kancelářemi v dříve obytných domech, samozřejmě i s tím spojenými životními náklady. "Vylidňovací" fenomény jako ubytovací služba Airbnb jsou jen aktuální verzí procesu, který po roce 1989 dostal nové grády.

V roce 1980 v Praze 1 žilo 53 tisíc obyvatel, v roce 1991 43 tisíc, dnes necelých 30 tisíc. Ani ne polovina toho co v roce 1970. V Praze 2 je to podobné, od roku 1991 tu ubylo víc jak 30 tisíc lidí. (Údaje pocházejí ze sčítání lidu).

Vylidňování není přesný výraz: správně by se mělo mluvit o "vylidňování od místních obyvatel". Na takzvaně turisticky atraktivních místech je tomu naopak, město-atrakce je přelidněné. Ulice, Karlův most, Vltava pod ním.

Proměna města na atrakci je paradoxní: město tím pro statisíce návštěvníků svou atraktivitu ztrácí. Turistika vytěží jeho ducha.

Mnoho turistů, podle mého soudu jich přibývá, neoceňuje ani tak nejslavnější památky a okružní výlet autobusem jako autenticitu prostředí. Náladu. Život - opak skanzenu, natož disneylandu -, panující díky přítomnosti místních obyvatel, kteří tu neprodávají suvenýry, nýbrž bydlí. Ne nadarmo narážíme v bedekrech na kuriózní poznámku: "zde se můžete setkat s místním obyvatelstvem". Turisté nechtějí jen instantní zážitek pro masy, chtějí svůj vlastní zážitek, originální políčko v paměti.

Příkladem města, které se nevylidnilo a turistika tu místní lidi (zatím) neodsunula, je Lisabon. Samozřejmě, že i tam se porušuje noční klid a i tam bývá centrum přetížené. Ale zároveň v těch místech žijí desetitisíce obyčejných lidí, střední i nižší třída, a dokud to tak zůstane, město se na komerční atrakci nezmění. Starý Lisabon místy připomíná Malou Stranu před třiceti lety, jen s ne-komunistickou rozmanitostí navíc.

S vylidněním centra organizovaným turistickým ruchem (a nejen jím) se naopak potýkají Praha, Český Krumlov, Benátky nebo Barcelona. U nás zatím nesměle, jinde už hlasitěji nejen místní obyvatelé, ale i místní autority uznávají, že turistický ruch je také problém. Nad zprávami o přílivu turistů - do Česka přijelo loni rekordních 31,1 milionu zahraničních návštěvníků, meziročně o 11,7 procenta více - jen nejásají podnikatelé, hrubý domácí produkt a politici. Není to jen dobrá zpráva.

Oficiálně a za státní podpory turisty "lákáme". V popisu práce to má ministerstvo pro místní rozvoj; k turistice se "místní rozvoj" přiřazuje jakoby automaticky. Přitom turistika vůbec nemusí místo jen rozvíjet, ale i paralyzovat. Především z pohledu lidí, kteří tu žijí - ale o ty snad jde v první řadě, ne?

Turistický ruch se nemůže jen rozvíjet, je třeba mu také čelit. Na některých místech už je to tvrdá realita. Pokud tam má někdo žít. Tlak vyvolává protitlak.

Barcelonská radnice, kterou vede levicová starostka, v centru zakázala nové hotely a začala turistiku regulovat. "Měníme se na zábavní park. Zavírají se obchody s potravinami a místo nich tam jsou suvenýry. Ale pořád tu žijí a pracují lidé. Nejsme jen místem pro víkendový výlet," pravila zástupkyně starostky Janet Sanzová.

Na domech v přístavu Palma de Mallorca se objevila graffiti: "Turisté, jeďte domů". "I když zatím protestuje pouze menšina místních," píše agentura Reuters, "nápisy ukazují, že rostoucí počet návštěvníků v Palmě i jinde ve Španělsku vyvolává napětí. Turisté jsou sice přínosem pro ekonomiku, na druhou stranu ale také narušují život místních a zatěžují služby, od dopravy až po zdroje vody."

Řada Benátčanů protestuje proti obřím výletním lodím a vůbec tomu, jak turistický průmysl změnil, dá se říct podmanil si jejich město. V porovnání s dobou po válce v něm žije jen třetina stálých obyvatel.

Poradenská společnost KPMG ve zprávě pro českokrumlovskou radnici navrhla zvážit, jestli do města nevybírat vstupné. "V současnosti dochází k přetěžování historického jádra. To v budoucnu povede k nutnosti zavedení aktivních nástrojů regulace za účelem zachování autenticity památkových hodnot, ale také genia loci a atmosféry města." Peníze by mohly vybírat například postavy v historických kostýmech.

Praha 1 těžko může zavést turistické mýto, musí skanzenizaci svého území - vyztužené mezinárodně proslulou nabídkou levného piva - čelit jinak. Suchým zákonem ve večerkách nebo soukromou antikonfliktní ochrankou. Radnice se brání vedlejším účinkům turistiky. I tak, že zakazuje napřed segwaye, pak elektrokoloběžky a další vozítka, protože se do přecpaného centra nevejdou. A s komerční vaničkou by z pěších zón vylila i jízdní kola, na kterých se přepravují především Pražané a která jsou typickým úkazem autentického městského života. Zakazovat je? Nesmysl. Na nezvládnutou komercionalizaci by místní lidé doplatili podruhé.

Město jako Praha musí mít promyšlené nejen jak turistický ruch podporovat, ale i jak se mu v zájmu svých obyvatel bránit. Klidně tomu říkejte strategie.

autor: Jan Lipold | 27. 7. 2017 14:05

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama