Obrana Ukrajiny - a tím i Evropy - je po záludném útoku ruské armády skloňována ve všech pádech. Dokonce i ti, kteří po léta zpochybňovali investice do českých ozbrojených sil, se změnili ze dne na den v jestřáby horující pro navýšení rozpočtu - armády, policie, hasičů. Najednou je každému jasné, že bezpečí je základem prosperity a rozvoje.
Jedno jsou ale řeči a něco zcela jiného konkrétní skutky. Pravdivý obrázek o tom, nakolik je Česká republika schopna bránit se agresorovi, nabídlo minulý týden jednání poslaneckého výboru pro obranu. Šokovaní zákonodárci si přiznali, že po desetiletých přípravách strategického nákupu pásových obrněných vozidel za 52 miliard jsme dnes v bodě nula, vlastně na úplném začátku. Nehledě na letitou podporu poslanců tomuto důležitému projektu. Nehledě na opakované a sebevědomé ujišťování managementu ministerstva obrany, že vše běží, tak jak má, podle plánu.
Ruští generálové si musí s úšklebkem mnout ruce.
Když chybí odvaha
Víme tak sice už, kdy strategický obranný projekt začal, kolik položek ho tvoří (úctyhodných 9000!), kolik obrněnců a v jakých variantách armáda potřebuje… Nevíme ale to zásadní: kdo je zodpovědný za kolaps léta připravovaného nákupu.
Dopátrat se pravdy není přesto až tak obtížné. Jde o kombinaci neschopnosti, malé odvahy (podle všeho i zbabělosti) konkrétních lidí, ale také neuvěřitelně zbytnělé byrokracie. A konec konců i letité lži o skutečném stavu plánovaného nákupu měl každý z poslanců výboru pro obranu přímo před nosem. Řečeno slovy náčelníka generálního štábu Aleše Opaty: "Dlouholetá podpora politiků modernizačním záměrům armády je k ničemu, pokud ji nedoprovázejí skutky."
Vyjádřeno selským rozumem: obranní plánovači, stratégové i experti, kteří se tak rádi předvádějí před politiky i na televizních obrazovkách - ať již ti vládní, ministerští či vojenští - selhali fatálně na celé čáře. Vždyť k čemu jsou jejich sliby spojencům, vize a mudrování o významu obrany Česka, když českým pásovým obrněncům sovětské provenience táhne už na šestý křížek, nákup nových se po deseti letech příprav sesypal, o předpotopních automobilech z padesátých let, bez nichž se armáda stále neobejde, ani nemluvě.
Obranní experti, kteří nyní analyzují chyby v postupu ruské armády a vyzdvihují statečnost té ukrajinské, by se měli možná více zajímat o schopnosti a stav českých ozbrojených sil.
Psáno Jaroslavem Haškem
Pak by se jejich pozornost možná více zaměřila na podezřelé, nekoncepční a předražené nákupy či servis nejenom resortu obrany (stačí si projít zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu), ale také vnitra. Jaroslav Hašek by si tak například ve svých satirách nepochybně zgustl na vnitrácké koupi slavnostních policejních uniforem za několik set milionů, které si policisté oblečou jen párkrát za dobu své služby, zatímco zásahové policejní jednotky nemají peníze na střelivo. Tohle snad nezažívali ani policisté s četníky v časech Švejkova Rakouska-Uherska.
Možná by se měli politici zeptat vojáků i policistů, co si myslí o zmíněných schopnostech, slibech, lžích či tendrech manipulovaných ministerskými úředníky.
Občana, který si podobné plýtvání platí, se tak může snadno a právem zmocnit děs. Tím spíše po připomínce, že na spadnutí je další strategický projekt v hodnotě desítek miliard: nákup stíhaček anebo také prodloužení nájmu stávajících švédských gripenů.
České vojenské letectvo vládne špičkovými odborníky, kteří své schopnosti opakovaně prokázali i při ochraně vzdušného prostoru Islandu či pobaltských republik. Ale opět: oni jen doporučují či specifikují nabídky. Realizují je lidé z ministerské sekce pro vyzbrojování. A ti už své "schopnosti" prokázali: ať už v kauze pásových obrněných transportérů, či při dojednávání nákupu vrtulníků, za což Úřad pro ochranu hospodářské soutěže napařil ministerstvu obrany půlmiliardovou pokutu.
Pořádný políček
Tento chaos - a na jazyk se derou i ostřejší přirovnání - tedy zdědila ministryně obrany Jana Černochová (ODS) s ministrem vnitra Vítem Rakušanem (STAN). Měli by viníky vymést? Určitě. A je za ně vůbec v Česku náhrada? Bezpochyby. Kvůli zmíněnému chaosu či rozvratu odešli však znechuceni do civilu. Třeba zástupce velitele nadnárodní divize NATO Karel Řehka šéfuje dnes raději Národnímu úřadu pro kybernetickou bezpečnost. Armádě dal s úlevou sbohem i špičkový historik Eduard Stehlík, dnes ředitel Památníku Lidice. Jiní byli účelově diskreditováni, takže raději následovali Řehkova či Stehlíkova příkladu. Dnes působí ve vysokých postech českého obranného průmyslu. A tak by se dalo, i pokud jde o policii, dlouho pokračovat.
O mimořádně schopných a výkonných lidech ostatně vypovídá i pomoc stovek obětavých Čechů (vojáky, policisty a záchranáře nevyjímaje) při zvládání nynější vlny uprchlíků z Ukrajiny - to je naopak ta dobrá zpráva o jejich schopnostech bránit se agresorovi.
Válka je pro Ukrajinu obrovskou tragédií. Měla by ale být i pořádným políčkem pro všechny, kteří se podílejí na řízení obrany České republiky a svým jednáním jí škodí. V opačném případě nebudeme pro lidi, jako je ruský prezident Vladimir Putin či jiní diktátoři, nikdy protivníkem, na něhož by se báli zaútočit a uloupit si, co chtějí.
VIDEO: Z Putinových slov o jaderné pohotovosti mrazí. Nikdo nechce zničit planetu, říká bezpečnostní analytik Milan Mikulecký
