Ve čtvrtek minulý týden šumperský okresní soud propustil z vězení dva muže odsouzené na 20 let za žhářský útok na domek Romů ve Vítkově na Opavsku a zmrzačení tehdy ani ne dvouleté Natálie Sivákové z dubna 2009. Václav Cojocaru a Ivo Müller si odpykávali dvacetiletý trest za pokus o několikanásobnou rasově motivovanou vraždu. Soudce Lubomír Kozák je propustil podmíněně se sedmiletou zkušební dobou. Odseděli si jen dvě třetiny trestu. Cojocaru a Müller byli pravomocně odsouzeni Vrchním soudem v Olomouci v březnu 2011. Spolu s nimi byli odsouzeni David Vaculík a Jaromír Lukeš, kteří dostali trest 22 let vězení.
Reakce na rozhodnutí soudce Kozáka jsou ostré a vyděšené. Anna Siváková, matka Natálky, řekla: "Jsem z rozhodnutí soudu v šoku. Chce se mi brečet. Chce se mi zvracet. Nesouhlasím s tím. Oni se nezměnili. Naše rodina, hlavně Natálka, budeme trpět celý život." - Advokát propuštěných sdělil, že Sivákovi o kontakt s odsouzenými nestojí. - Nedivím se jim.
Edita Stejskalová, politoložka a lidskoprávní aktivistka, napsala: "Soud podle mého názoru neposuzoval společenskou nebezpečnost a obzvlášť zavrženíhodné pohnutky žhářů, kteří zaútočili na rodinu. Útočníci byli členy neonacistického hnutí. Útok naplánovali. Pečlivě si vybrali své oběti podle jejich romské příslušnosti. I datum útoku si pečlivě vybrali. Vyvražděním rodiny chtěli oslavit narození Hitlera. Jejich čin odporuje lidskosti. Byl obzvlášť hanebný, podlý a zbabělý. Rodinu napadli v situaci, kdy spala a šance na záchranu jejích životů, a především dětí byla naprosto minimální. Útočníci museli předpokládat, že v domě budou děti. V neposlední řadě se chtěli vyvražděním romské rodiny zviditelnit, aby propagovali nejbrutálnější zločineckou ideologii v historii lidstva. V takovém světle se mi jeví argumenty obhájce a soudu za propuštění žhářů jako slabé. Myslím si, že rozhodnutí soudu o propuštění žhářů je v zásadním rozporu s morálkou a i s mezinárodním právem o odstranění všech forem a projevů rasové diskriminace."
Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková propuštění žhářů na svobodu o sedm let dříve vnímá jako nepřiměřené. "Považuji za mimořádně necitlivé, že se o propuštění pachatelů rodina dozvěděla až z médií. Chci se více informovat o tom, zda byly dostatečně zohledněny zájmy poškozené a zda se státní zástupce proti rozhodnutí o podmíněném propuštění plánuje odvolat," sdělila.
Nikoho zřejmě nenapadlo myslet na oběti, na Natálii Sivákovou a její rodinu
Tady se, prosím zastavme. Slova Kláry Laurenčíkové bychom neměli přeslechnout. Představme si celý ten proces, kdy dva žháři, dva muži, kteří se s dvěma dalšími pokusili vyvraždit romskou rodinu, aby oslavili narozeniny Hitlera, žádají o předčasné propuštění. Kolik lidí se tím musí zabývat, posudky z vězení, posudky psychologů, práce advokáta, zvažování soudce. Podle jednoho ze zmocněnců romské rodiny Markuse Papeho byla mediační služba "osobně u té rodiny, vysvětlila situaci a informovala je o tom, že probíhá takové řízení".
To se stalo loni. O tom, kdy bude soud a jak skončil soud, neinformoval Annu Sivákovou nikdo. Pape také řekl: "Poškozená rodina podle platných zákonů nemá právní možnost do předčasného propuštění mluvit nebo se nějak vyjádřit. Poškození jsou vyloučeni z rozhodování o předčasném propuštění, které se týká čistě jenom těch odsouzených." Připomeňme, že Natálie byla při útoku popálena na 80 procentech těla a přišla o tři prsty na rukou. Propuštění obou mužů je pro ni i pro její sestru a matku těžké trauma, události z roku 2009 se vracejí.
Jak Natálie propuštění nese? Dnes jí je patnáct let, neměl s ní někdo o propuštění mluvit, neměl soud myslet na její děsy a trápení, která musela zažívat po tom strašlivém, její život měnícím zážitku? Neměl vzít v potaz její právo na bezpečí a ochranu? - Trest má jistě být i šancí na nápravu pro odsouzeného, šancí, aby se změnil. Ale pekelný čin z roku 2009 byl šokem pro celou společnost, možná měla být celá romská komunita připravena na to, že soud žháře propustí, neboť je si jist, že se dva z nich napravili a již okolí neohrožují.
Připomenu, co se dělo, když byli čtyři náckové před lety odsouzeni. Verdikt napadl tehdejší prezident Václav Klaus: "Výše trestů se mi zdá nečekaná, nečekaně vysoká," řekl. Zopakujme, že šlo o předem organizovanou, společnou akci, pečlivě promyšlenou. Jejím výsledkem mělo být upálení romské rodiny. Klaus pokračoval: "Jenom se zamýšlím nad tím, jestli taková výše trestu, kterou porovnávám s některými žádostmi o milost, které dostávám, opravdu bude tou nejsprávnější cestou, jak zabránit do budoucna opakování podobných jevů." - Nižší tresty by rasovým vraždám bránily lépe? - Nutno však dodat, že Klaus rodině před rozsudkem pomohl.
Tehdejší ředitel tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky Petr Hájek zase napadl přenosy České televize. Prohlásil je za nátlak na soud, za "mediální lynč" a tvrdil, že mu to připomíná 50. léta - komunistické politické procesy. Totální absurdita. A minulý čtvrtek byla ta absurdita dotažena do konce. Ukázalo se, že nejen Václav Klaus považuje 20 let za příliš vysoký trest, soudce Lubomír Kozák, zdá se, taky.
Za nejhorší, největší chybu považuji lhostejnost "propouštěcí" justice, propouštějícího soudce, k Natálii, k rodině Sivákových a k romské komunitě. Ani zmocněnci poškozené rodiny nemají možnost rozhodnutí soudu nijak ovlivnit. Rodina se cítí bezbranná. "I v této dnešní chvíli bych si přál, aby státní instituce vynaložily větší úsilí a poskytly rodině v akutní situaci psychologickou pomoc a hlavně aby si vyslechli, co a jak cítí, a poradili s tím, co by v této chvíli mohly dělat, aby děti lépe pochopily tu situaci a co se děje," řekl Markus Pape. Pomoc od státu ale nepřichází. A systém je nastavený špatně, neboť na oběti zapomíná i ve chvíli, kdy nutně potřebují podporu, pomoc.
