Dnes je to přesně šest měsíců od začátku ruské agrese proti Ukrajině, která zároveň slaví svůj Den nezávislosti, tedy nejvýznamnější ukrajinský státní svátek. Půl roku je dlouhá doba, o to delší, že během ní řešíme řadu domácích problémů, jako je exploze cen energií, vysoké ceny potravin, nafty a benzinu, požár v Českém Švýcarsku. Tyto potíže pak pro mnohé zastírají děsivé události na Ukrajině, válku, její oběti, devastaci země, promyšlené ruské útoky na civilní obyvatele.
Půl roku je taky doba, kdy "jsme si zvykli", že kousek od nás zuří válka, kdy jsme si zvykli, že u nás žije 300 až 400 tisíc uprchlíků, už je to "normální", i když to je v roce 2022 krajně nenormální, šílené a mimořádně zlé. Nezvykli jsme si na vysoké ceny, na pekelné účty za plyn a elektřinu, protože to se děje u nás, ale zvykáme si na to, že jinde trpí nesrovnatelně víc, už to s námi mnohem míň otřásá. Přitom víme, že si na to zvyknout nesmíme, lhostejnost k tomu, co se děje o kus dál, je riskantní.
Pochopitelně nevydržíme být stále stejně otřesení tím, co Putin provádí, naše solidarita finanční i jiná logicky poklesla. Ale stejně jasné je i to, že přesně s tímhle Kreml počítá, když nedokázal Ukrajinu dobýt za týden, vsadil na úmornou, dlouhou, ničivou válku, jež má za cíl Západ, tedy i nás, vyčerpat, unavit, zlhostejnit. Jemu je zjevně úplně jedno, kolik ruských vojáků na Ukrajině padne, nepočítá je, nezáleží mu na nich, má své pekelné vize a plány.
O naší únavě mluvil v DVTV Martin Ondráček, spoluautor sbírky Dárek pro Putina, která slouží k zasílání peněz na zbraně na účet ukrajinské ambasády. Odpovídal na otázku, zda se po měsících konfliktu mění ochota pomáhat, zda sleduje její pokles: "Samozřejmě. Veřejnost - a já se teď omlouvám za to, co řeknu, ale to jsou čísla, která vidíme - reaguje na velmi špatné zprávy z Ukrajiny. Velmi citlivě je množství darů navázáno třeba na informace o nálezu masových hrobů. Třeba když se začalo mluvit o tom, co se stalo v Buči, tak my jsme to na těch číslech viděli. Během léta to znatelně pokleslo a my doufáme, že s 21. srpnem a s 24. srpnem, kdy má Ukrajina jako stát narozeniny, a s kampaní, kterou chystáme na říjen, to zase stoupne."
Takto jsme nastaveni, je to normální, potřebujeme být burcováni, upomínáni, abychom svou mysl obrátili k neštěstí a k potřebám druhých lidí, abychom nenechali zlo šířit. Ideální je, když se to burcování spojí s naším vlastním osudem, s naší historií, jako se to stalo právě nyní, když jsme vzpomínali na 54. výročí ruské okupace Československa.
Pojďme jim to vrátit (srpen 1968)
Iniciativa Zbraněproukrajinu.cz vyzvala, aby lidé na účet ukrajinské ambasády v Praze posílali symbolické částky spojené s výročím okupace v srpnu 1968. Heslem kampaně bylo "Pojďme jim to vrátit…". Někteří dárci k platbám připojili vzkazy jako třeba "Putine, to máš za mne a mé rodiče. Tenkrát byli mladí a chtěli tak žít naplno…" Většina lidí přispěla částkou 1968 korun, lidé posílali taky 68; 196,8; nebo i 19 680 korun. Za tyto peníze velvyslanectví zakoupí pro Ukrajinu vojenský materiál. Za uplynulý víkend ukrajinská ambasáda od dárců získala celkem 24,2 milionu korun.
Celkem Češi poslali na přímou podporu ukrajinské armády už přes 1,2 miliardy korun. Chargé d’affaires velvyslanectví Vitalij Usatyj řekl: "Samozřejmě, největší částky na tento účet chodily během jara, v době bojů o Kyjev. Avšak vybraný jeden milion amerických dolarů během tohoto víkendu výrazně svědčí o tom, že česká podpora Ukrajině nepolevuje." Ve skutečnosti víme, že podpora logicky polevuje, mimo jiné proto, že se zhoršuje ekonomická situace rodin, ale zároveň víme, že se ta ochota dá zase posílit, probudit.
Klíčovou roli jak v probouzení společnosti, tak v její ochotě pomáhat hrají občanské iniciativy, organizace jako třeba Člověk v tísni a elity, mezi něž patří špičkoví čeští politici. V občanských iniciativách silně převažuje podpora Ukrajiny, ale i tato oblast je zasažena ruskou hybridní válkou a najdeme skupiny, které brojí proti pomoci uprchlíkům a tvrdí, že pomáhat Ukrajině vojensky znamená ožebračovat Česko a podporovat válku. Zatím jsou sice hlučné, ale v podstatě nevýznamné. Zatím.
Horší je - jako obvykle - role tuzemských politiků. Fialova vláda je jasně proukrajinská, dodává zbraně, aby se Ukrajina mohla bránit, premiér je v této oblasti naprosto čitelný a přesvědčivý, dokáže jasně spojit 21. srpen 1968 s 24. únorem 2022, ministryně obrany Jana Černochová stojí pevně na straně Kyjeva a další ministři rovněž. Vnímám to jako zásadní a mimořádně důležitou změnu, na kterou jsme si ale už taky zvykli, ačkoliv po populistickém vládnutí Andreje Babiše není vůbec samozřejmá.
Vděční Ukrajinci
V podstatě úplně opačný postoj zaujímá opozice. U prokremelského hnutí SPD Tomia Okamury se to dalo čekat, pokračuje pilně v tom, co provádělo dřív. Tragický je však přístup Babiše, který objíždí republiku a vykládá, že vláda pomáhá Ukrajincům a na naše lidi kašle. Taky se nechal slyšet, že už bychom neměli na Ukrajinu posílat zbraně. Jednání bezcharakterní, populistické, které u exagenta StB ovšem opět nepřekvapí. O to víc jsou důležité iniciativy jako Zbraně pro Ukrajinu, Dárek pro Putina, sbírky Člověka v tísni a další.
Pro Čechy je také důležité, aby znali postoj Ukrajinců. Kdo se s nimi stýká osobně, ten ví, jak jsou za pomoc a azyl vděční. Kdo se s nimi nestýká, pro toho může mít smysl reklamní spot, kde ukrajinští uprchlíci Čechům děkují za přijetí, jehož se jim u nás dostalo a dostává. Při natáčení videa se spojili utečenci, marketéři, umělci i nevládní organizace.
Spot vytvořila agentura Zaraguza a Roman Biath, který v ní pracuje, řekl: "Při tvorbě jsme si vyslechli hodně lidí z Ukrajiny, ale také příběhy Čechů, kteří se zapojili do pomoci. Každý z nich byl výjimečný a přemýšleli jsme o nich ještě dlouho po setkání. Uvědomili jsme si, že právě díky velkému počtu těchto lidí se zde Ukrajinci cítí bezpečněji a jsou víc přijímáni." Produkci zajistila agentura Stink, která dlouhodobě podporuje občanskou společnost a konkrétní nevládní organizace.
Člověk v tísni, který na spotu rovněž participoval, připomíná některé důležité údaje o české pomoci Ukrajině, na něž můžeme být jako čeští občané hrdí - a to se nám moc často v posledních letech nestává. V mezinárodním srovnání jsme ze zemí evropské unie třetím nejčastějším cílem Ukrajinců prchajících před válkou. Zároveň jsme zemí s největším počtem ukrajinských uprchlíků v přepočtu na obyvatele na světě (k 17. 8. přes 400 tisíc lidí, zdroj UNHCR). Česko je také třetí v unii a sedmé na světě co do výše humanitární pomoci Ukrajině (0,11 miliardy eur k 18. 8.) a na šestém místě světa jsme ve vojenské pomoci a dodávkách materiálu (k 18. 8. byla v hodnotě 0,341 miliardy eur).
Když se na ta čísla díváte, uvědomíte si, že Putin rozpoutal zlo, ale zároveň dal do pohybu síly, které mu vzdorují a kterým nakonec podlehne, nemá na ně.
