Byla to vlastně jen otázka času. Kdo jako první sebere odvahu a řekne nahlas, o čem tiše přemýšlejí všichni: Zelené dohody se Evropa sice vzdát nechce, už za pár měsíců si ale její obyvatelé budou potřebovat něčím zatopit.
Nevděčné role se nakonec ujal sám klimatický car Evropské komise, její první místopředseda Frans Timmermans. "Rozhodně nesplníme naše ekologické cíle, pokud nedostatek energie povede k rozvratu ve společnosti. Musíme zajistit, aby lidem v zimě nebylo doma chladno," přemítal v rozhovoru pro britský deník Guardian.
Do 1. listopadu tak chce veřejnosti představit kroky, které budou garantovat, že topení v domácnostech starého kontinentu nevychladnou. Shoda na tom, že sedmadvacítka kvůli tomu znovu začne ve velkém pálit uhlí, představuje v tomto ohledu ale jen první nezbytný krok.
Zelení pro uhlí
Za Timmermansovou otevřeností možná stála i jeho národnost - Nizozemsko patří ke skupině zemí, kterým Gazprom stopl dodávky mezi prvními. Na což tamní kabinet minulý měsíc reagoval zrušením veškerých stávajících restrikcí vůči fosilním elektrárnám.
Ještě výmluvnějším příkladem "uhelného obratu" je pak německý ministr hospodářství Robert Habeck. Jako vrcholný představitel místních Zelených založil svou kariéru na úsilí o co nejrychlejší odchod od fosilních paliv. Nyní přiznává, jak osobně bolestivé pro něj je pracovat na opaku.
Plány bude samozřejmě měnit i Česko. Příští rok měla skončit těžba černého uhlí na Karvinsku. Ministerstvo financí ale nyní promýšlí odklad termínu, protože zájem o uhlí dosahuje enormních hodnot.
Případ Drážďany
Jak ale vlastně s náhle tak žádanou surovinu zacházet? Komu ji prodávat? Primárně by se měla stát pojistkou pro případ, že Putin nechá definitivně zavřít kohouty produktovodů. Nemůže ovšem samozřejmě plně vyvážit energetické ztráty, které nás v zimě téměř jistě čekají, vezmeme-li v úvahu, jak se ruská agrese proti Ukrajině vyvíjí.
České podniky i domácnosti by tak už nyní potřebovaly vědět, kdo a kdy bude od energií odstřihnut v případě, že nepůjde zajistit jejich kompletní dodávky. Podobně, jako v tom brzy budou mít jasno Francouzi. Třebaže je Paříž na ruském plynu závislá méně než z pětiny, již otevřeně připravuje manuál, podle něhož bude postupně vypínat provozy, dojde-li na nejhorší. Premiérka Élisabeth Borneová již avizovala, že sestavuje seznam firem, které postiženy nebudou. Jinými slovy: ostatní musí počítat s opakem.
Evropští politici se nyní dušují, že na rozdíl od podniků se domácností odpojování týkat nebude. Těžko na to ale bezstarostně spoléhat, když drážďanské bytové družstvo Dippoldiswalde až do září zcela vyplo topení a teplou vodu dodává jen jedenáct hodin denně. Je to zatím ojedinělý krok, ale brzo být už nemusí.
Utěsnit a stáhnout
Mezi nahrazováním plynu uhlím a radikálním odpojováním spotřebitelů se samozřejmě ještě otevírá prostor pro širokou škálu nejrůznějších energetických úspor. Ministr průmyslu Jozef Síkela (za STAN) si sice v květnu vysloužil posměšky za brožurku o jejich zavádění na úřadech. Nakonec se právě ale tento přístup může stát jednou z nejúčinnějších zbraní, jež bude schopna Moskvu citelně zasáhnout.
Jinak se toho ovšem v Česku na této frontě zatím bohužel moc neděje. Republice chybí systematická kampaň, která by lidem radila, jak je možné efektivně se uskromnit už nyní, aby vzrostla šance, že to v zimě nebude třeba udělat totálně: co již teď mohou udělat podniky, co vlastníci domů a co lidé, kteří žijí v bytech? Pro mnohé jsou dobře utěsněná okna, stažené topení na noc či boiler nastavený na nižší ohřev běžnou rutinou, i tak ovšem zbývá dost těch, kteří by to považovali za novinku. A pak jsou zde samozřejmě složitější opatření, na jejichž zavedení lze čerpat dotace, o nichž však má nějaké povědomí zoufale málo obyvatel.
Bez ohledu na to, co budou říkat v příštích dnech meteorologové, čekají nás mimořádně horké léto i podzim, nechceme-li zažít bezprecedentně mrazivou zimu.
