Tenhle případ první oddělení odložilo. Útok nožem na Syřana v Praze-Vršovicích, který se měl odehrát letos v lednu, se neodehrál, zní usnesení vyšetřovatele.
Hlavní zdůvodnění: policie nenašla na bezpečnostních kamerách to, co tam podle svého soudu najít měla, kdyby se zločin v parku skutečně stal. Napadený (smíme mu tak ještě říkat?) prý nevysvětlil nesrovnalosti, se kterými ho policisté konfrontovali. Vyšetřování mělo tři verze: podle první muže skutečně někdo cizí úmyslně bodl, podle druhé k tomu došlo neúmyslně a podle třetí si zranění způsobil sám. Cizí úmysl nakonec policie vyloučila.
Zraněný Isaak T. – třícentimetrová bodná rána na břiše je neoddiskutovatelná – policejní verdikt popírá. Trvá na tom, že ho napadli dva muži, útočník byl podle několik měsíců starého policejního popisu „asi 195 centimetrů vysoký, svalnatý, sportovní postavy s mohutnými kulatými zády a svaly na ramenou… Oblečen byl do maskáčové bundy s kapucí s barevnějším tzv. německým maskáčovým vzorem.“
Mordparta (zlo)čin klasifikovala jako těžké ublížení na zdraví s rasovým podtextem. Po vyšetřování změnila názor a obzvlášť v takovém případě je důležité přesvědčivě obhájit proč. Teď by, v logice zákona, mohl být stíhán naopak Isaak T. za křivé svědectví.
Proč by to ale dělal, proč by si celou věc vymýšlel? Aby si vyřídil účty s nácky? Byl by tak naivní a myslel si, že se na to nepřijde?
Vyšetřovatelé spekulují – to je to pravé sloveso – o tom, že Isaaka T. ve skutečnosti omylem zranil někdo blízký a on to na něj nechtěl říct. Dokonce de facto zpochybňují jeho tvrzení, že mu – a jeho přítelkyni – někdo vyhrožoval a na auto nastříkal hákový kříž: vyšetřovatelé nerozumí tomu, proč na útoky nikdy neupozornil nebo si je nevyfotil na telefon. To jsou příliš odvážné a málo podložené výroky. V policejním podání se oběť napadení mění v nedůvěryhodnou postavu, která něco skrývá.
Dál s jistotou nevíme, co se v parku přesně stalo a nestalo. Muži, odpovídající popisu útočníků, tam skutečně byli, to kamery zaznamenaly, viděl je i správce. Jestli se s Isaakem T. potkali a měli spolu nějaký konflikt, není jasné. Syřan v nich ale útočníky nepoznal. V době, kdy mělo dojít k útoku, si jich nevšimly ani policejní hlídka, ani rodina, která poblíž nakládala věci do auta. Neboli nikdo a nic výpověď poškozeného plně nepotvrdilo.
Je možné, že policejní úsudek je správný. Nejde o to, mermomocí ho vyvrátit. Je to případ jako každý jiný, nezasluhuje speciální, jen zevrubné a nestranné vyšetřování. Na druhou stranu: vzbudil zaslouženou pozornost jako další, zatím vůbec nejvážnější ze seriálu útoků proti lidem, kteří ne-nenávidí, neparticipují na atmosféře zášti k běžencům a islámu, naopak dávají najevo svou spoluúčast.
Už proto by bylo dobré, kdyby proti usnesení vyšetřovatele podal Isaak T., respektive advokát, stížnost a postup policie byl ještě jednou prověřen. Jde o vážnou věc a měli bychom mít nejvyšší možnou jistotu, jak se odehrála. Jestli to byl, nebo nebyl podvrh.
Současná situace v důsledku znamená, že stín padá nejen na Isaaka T., ale nepřímo i na šlechetné úmysly mnoha dalších lidí, kteří se protiví kultuře nenávisti a strachu. Z policejního závěru vyplývá, že jeden z nich vážně lhal o tom, že se stal obětí kvůli svému přesvědčení. A to, ať chceme nebo ne, škodí kreditu jiných.
Pokud bude policejní rozhodnutí definitivní, ať už po přezkoumání, nebo ne, znamená to, že jsme byli podvedeni a vyholený obr s kapucí se ničeho nedopustil. To může být nebezpečný argument pro zpochybňování, bagatelizování jiných incidentů, útoků a výhrůžek s podtextem nenávisti. „Kdoví, jestli si to zase nevymysleli. Kdo ví, jestli si to neudělali sami,“ slyšeli bychom častěji.
