Robert Kagan je slavným poradcem několika amerických prezidentů, který ve své dosavadní historické práci vyhodnotil americkou zahraniční politiku prvního zhruba století existence státu. Kniha „Dangerous Nation“ vyšla v roce 2006, česky jako „Nebezpečný národ“ o dva roky později (nakladatelství Lidové noviny). Kagan vyhodnocuje různé směry zahraničně-politického stylu amerických prezidentů do roku 1899. Jak probíhaly změny směrem od intervencionismu k izolacionismu, jak se rozvíjelo zahraniční angažmá Spojených států, kde a kdy existovaly mocenské páky ve formě loďstva a podobně. Popisuje také, jak se vyvíjely pozice dvou hlavních amerických politických stran a jejich zahraniční politiky. A dokládá, že se jejich stanoviska vůči zahraničí měnily a často i vyměňovaly. Deset let již čekáme na druhý díl této práce, po tom, co autor sám světu sdělil, že ho napíše. Kagan byl dlouho republikánem, sloužil jako poradce Ronalda Reagana, ale později se neštítil ani Hillary Clintonové. Před nedávnem z republikánské strany vystoupil a zveřejnil v listu The Washington Post své pojednání, které charakterizuje styl politického chování Donalda Trumpa. Text lze přečíst v originále zde.
Robert Kagan tvrdí, že politika Donalda Trumpa je jedinečná a nemá nic společného s republikánskými principy. Loajalita Trumpových fanoušků vůči novému prezidentovi prý neprochází stranou a jejími principy, ale vnímá jen jeho osobu. Trump sám prý principy nemá, protože umí měnit pozice ze dne na den. Soustavně ovšem kultivuje svůj profil „silného muže“. Kagan shrnuje, aby odvodil svou argumentaci, vlastnosti minulých fašistických vůdců a dodává popis dnešního putinismu, kde opět dominuje silný jedinec, který chrání své stádo před veškerými hrozbami. Kagan vidí v současném Trumpově sektoru republikánské strany i mimo ni, ve vlastním chování Donalda Trumpa, jisté analogie s historií vůdcovských principů. A klade si klíčovou otázku: Může se člověk s Trumpovou minulostí stát najednou člověkem mnohem skromnějším, se silnějším úsudkem, méně mstivým, než je dnes, než byl po celý svůj život? Snižuje rozšíření moci korupční potenciál? Ke své sadě řečnických otázek ihned dodává: To, co vidíme, je, jak do Ameriky přichází fašismus.
Původ těchto úvah a publikace textu se datuje z doby krátce před americkými volbami. Ale Kagan už velmi jasně předpovídá vývoj Trumpových kroků a jeho „uchopení moci“. Kaganova vize předjímá dnešní vývoj, který zůstává historií rychlých změn názorů zvoleného prezidenta. Kaganův styl uvažování, odvozený nejen ze studia historie amerických prezidentů, ho vede k tvrzení, že egomaniak Trump je schopen zacházet s historickými tradicemi relativně lhostejně. Buď se republikánská strana za ním sjednotí, nebo ji odsune stranou. Se svým studiem historie amerických prezidentů je Kagan tou opravdu kompetentní osobou, která smí vyslovit domněnku, že tu takový prezident ještě nebyl. Když konzervativní Kagan na politický vývoj republikánů strany reaguje dokonce opuštěním této strany, zaslouží si jeho úvaha pozornost. Jako potomek východoevropských židů má také jistou „anténu“ vůči potlačování lidských práv menšin. Jistě si také vzpomíná na otázku migrace jako záchrany před nebezpečím. A když po nějaký čas chtěl žít v centru politických debat, přestěhoval se do Bruselu. Je to osoba velmi zajímavá.
