Bičováni dennodenními domácími událostmi, protesty, stávkami, cenami všeho možného a mnohdy trapnými souboji politiků zapomínáme na to podstatné. To podstatné nás přitom psychicky vysiluje jak svojí nebezpečnou naléhavostí, tak tím, jak se s tím setkáváme na každém kroku. Evropa se změnila, už to není klidný, ospalý kontinent, na Ukrajině zuří válka. Ale my s jakousi nevyslovenou vděčností obracíme mysl jinam, kamkoli jinam, jen když na tu temnou hrozbu nebudeme muset myslet. Přitom se zachráníme jedině tehdy, když na ni myslet budeme, a to velmi intenzivně.
Je několik přístupů, jak ruskou válku se Západem - o nic jiného dnes nejde - vnímat. Jeden je brát ji jako "není to naše věc, je to jejich věc". Sem patří i možnost, že Putin Ukrajinu porazí a obsadí, připojí si k sobě možná i Bělorusko a bude mu to stačit. Sem patří úvaha typu "jsme přece v NATO, není se čeho bát". A sem patří i spokojenost hodných lidí, jak jsme se pěkně postarali o ukrajinské uprchlíky.
K tomu jen dodám, že kdyby nedej bůh Putin okupoval celou Ukrajinu, uprchlíků by sem přišlo mnohem a mnohem víc, to bychom teprve pochopili, co je to uprchlická krize.
Další přístup říká, že Rusku jde jen o část Ukrajiny, "na kterou má nárok", i když ho nemá, a že se jinde nebojuje a celá věc je nafouknutá. Typicky tohle dělá proruský šéf SPD Tomio Okamura. V TV Nova třeba řekl: "Na Ukrajinu se jezdí normálně na dovolenou. I České dráhy tam posílily v létě vlakové spoje. Na části území Ukrajiny probíhá konflikt, ale ve městech, na západní Ukrajině je úplně běžný život… Ve větší části Ukrajiny není válka…" Je to lež, drony a rakety útočí na celou zemi, ale nevadí. Podstatné je, že se role Ruska a síla války hrubě bagatelizuje.
Sem patří i mimořádně nebezpečné tvrzení, že kdyby Západ nedodával Ukrajině zbraně a zpravodajskou pomoc, válka by skončila a Ukrajina s Ruskem a světovými velmocemi by seděly u jednacího stolu. Opět to tvrdí Okamura, jehož strana by podle říjnového modelu agentury Median získala 10,5 procenta hlasů, byla by tedy u nás třetí nejsilnější.
Jiný přístup stojí na faktu, že zdrcující většina zemí EU i dalších západních států Ukrajinu podporuje, dodávají jí vojenskou techniku, takže "děláme, co můžeme, a máme čisté svědomí". Sem patří i výpravy do Kyjeva, které začal český premiér Petr Fiala, budiž za to chválen. Méně politici mluví o tom, že pomoc je pomalá, nedostatečná a Ukrajinu stojí stovky tisíc životů padlých vojáků. Perfektně tu pomoc můžeme vidět na tom, jak Ukrajinci stále ještě nemohou bojovat ve vzduchu.
Závodíme s časem
Přitom dnes už analytici vědí, že se Kreml z počátečních neúspěchů na frontě poučil a mění taktiku. Vědí, že ukrajinská protiofenziva nepřinesla kýžené výsledky. Rusko zvýšilo výdaje na obranu a v některých odvětvích má před Západem náskok, třeba ve výrobě munice. Rusko chce Ukrajinu a Západ zatáhnout do vleklé zákopové války. Nikdo dnes už nepochybuje o tom, že válka bude dlouhá, stojí obří množství peněz, zatěžuje západní průmysl, který na válku nebyl připraven, a stává se přítěží pro místní politiku jednotlivých států. Typicky u nás "nekupujte stíhačky F-35, dejte to našim lidem".
Do toho Hamás rozpoutal válku na Blízkém východě, která jednak odvádí pozornost od podpory Ukrajiny, jednak vyžaduje velkou aktivitu Spojených států. Místo jedné krize tu najednou máme krize dvě, přičemž ta nová mobilizuje jak palestinské uprchlíky a jejich muslimské sympatizanty v západních zemích, tak protiizraelské levičáky. Atmosféra zhoustla.
Velmi realistický přístup k válce na Ukrajině předvedla Německá rada pro zahraniční vztahy (DGAP, Deutsche Gesellschaft für Auswärtige Politik). Té bychom se asi měli přidržet, protože si nic nenamlouvá, nemaluje naši budoucnost narůžovo a nedělá z nás dobráky, kteří "trpí za Ukrajinu a dělají, co mohou". Zveřejnila rozsáhlou analýzu nazvanou Prevence příští války s výmluvným podtitulem Německo a NATO závodí s časem.
Hned na začátku se nám dostane varování: "Rusko se svými imperiálními ambicemi představuje největší a nejnaléhavější hrozbu pro země NATO. Jakmile intenzivní boje na Ukrajině skončí, moskevský režim může potřebovat pouhých šest až deset let, aby rekonstituoval své ozbrojené síly. V tomto časovém rámci musí Německo a NATO umožnit svým ozbrojeným silám Rusko odstrašit a v případě potřeby proti němu bojovat. Jen tak budou schopni snížit riziko, že v Evropě vypukne další válka."
Smutné na tom realistickém přístupu je, že couváme o padesát a více let zpátky. Rusko se nezměnilo, dál funguje jako nebezpečná velmoc s titánskými ambicemi. Nejde jen o prezidenta Putina a kremelské elity, ale i o ruskou inteligenci. Ti všichni by rádi obnovili ruské impérium a omezili vliv NATO a EU. "Historické kategorie, v nichž uvažují, vycházejí z analogií s carským impériem a Sovětským svazem. V jejich myšlení Rusko existuje daleko za svými současnými hranicemi, rozšiřuje se na všechna místa, kde kdy žili Rusové nebo kde kdy vládlo Ruské impérium či Sovětský svaz." Říkají tomu "Ruský svět".
Nemáme vliv na to, jestli Rusko povede válku, nebo nepovede
Německá rada pro zahraniční vztahy varuje, že Německo i NATO má omezené možnosti. Nemáme vliv na to, jestli Rusko povede válku, nebo nepovede. Jediné, co můžeme podle DGAP udělat, co je v našem bytostném, existenčním zájmu udělat: odstrašit Rusko, natolik posílit svoji obranu, že Rusko ani nenapadne pokračovat dál. "Čas, který Rusko potřebuje na obnovu svých ozbrojených sil, určuje potřebu rychlosti NATO. Aliance musí být schopna odrazit ruský útok do šesti let. Delší časový rámec již zvyšuje riziko války."
Nejen pro Německo to ovšem znamená, že se musí změnit mentalita společnosti, její naladění, její vnímání reality. Pokud si včas neuvědomíme, jak vážně je Západ Ruskem ohrožen, jak chce Rusko svoji vlastní bídu řešit válkou, velkou válkou, tak tu válku budeme mít. Přitom o "lidskosti" Rusů po jejich bestiálním, genocidním řádění na Ukrajině, kdy znásilnění a mučení používají jako zbraň, kdy unášejí a znásilňují děti, si snad nikdo nedělá iluze.
DGAP počítá, že Rusko může "ročně vycvičit přibližně 280 tisíc rekrutů. Za šest let je to téměř 1,7 milionu a za deset let 2,8 milionu lidí s vojenským výcvikem. Díky výcviku v jednotkách, které v současnosti bojují na Ukrajině, budou rekruti těžit z jejich bojových zkušeností".
Připomenu, co podle Business Insider nedávno řekl Putin. Vyzval ženy, aby více rodily, protože ve válce s Ukrajinou zemřelo mnoho Rusů. Rusko se prý "musí vrátit do dob, kdy byly velké rodiny normou", "mnoho našich babiček a prababiček mělo sedm, osm nebo i více dětí". Také řekl: "Zachovejme a vzkřisme tyto nádherné tradice. Početné rodiny se musí stát normou, způsobem života všech Rusů. Rodina je nejen základem státu a společnosti, je to duchovní fenomén, zdroj morálky." Když domyslíme, že chce ty děti proto, aby pak padly ve válce, je to vskutku děsivé.
Přístup postavený na principu odstrašení je zřejmě pro Evropskou unii a Západ jediná mírová cesta, cesta bez války s Ruskem. Podle Německé rady pro zahraniční vztahy experti a tajné služby "odhadují, že Rusku bude trvat šest až deset let, než obnoví svou armádu do té míry, aby se mohlo odvážit zaútočit na NATO". Odpočítávání začne, jakmile se na Ukrajině přestane bojovat. Tehdy může Rusko spustit obnovu svých ozbrojených sil.
Zbrojit, investovat do nejlepších stíhaček a kvalitní vojenské techniky, odrazovat zběsilého nepřítele, to není výhled, jaký jsme si ještě před pár lety představovali. Ale mnohem horší výhled je, že sem vtrhnou Rusové a v našich městech to bude vypadat jako v Buče. A to je to podstatné, na co bychom měli čím dál víc a čím dál odhodlaněji myslet.