Zvykli jsme si, že na Ukrajině zuří válka. Trvá už přes 900 dnů a je jisté, že vbrzku neskončí, potáhne se dál. A přece se tam situace mění. Ukrajinci vtrhli do Ruska, Putina zaskočili. Iniciativní je prezident Volodymyr Zelenskyj, tvrdí, že má mírový plán, který nejspíš úzce souvisí se vstupem ukrajinské armády do Ruska a s oznámením, že Ukrajina vyvinula svou první balistickou raketu.
Na tiskové konferenci podle serveru Ukrajinská pravda řekl: "Jaký další vývoj je na Ukrajině? No, myslel jsem, že je příliš brzy o tom mluvit, ale… Proběhl pozitivní test první ukrajinské balistické střely. Blahopřeji našemu vojensko-průmyslovému komplexu k tomuto úspěchu."
Rusové od začátku války varovali Západ před útokem na své území, to měla být jedna z "červených linií". A lze to i chápat, smyslem bylo zničit Ukrajinu, aniž by se to ruského území dotklo. První šok nastal, když se šéf soukromé Wagnerovy vojenské společnosti Jevgenij Prigožin vzbouřil proti ruské armádě, jeho jednotky se zmocnily Rostova na Donu, ovládly Voroněž a táhly na Moskvu. Druhý šok přišel nedávno, když Ukrajinci překročili ruskou hranici v Kurské oblasti. Protrhli červenou linii a… nic se nestalo.
Západ Putinovi de facto pomáhá v tom, že až na výjimky ukrajinské armádě zakazuje používat dodané zbraně na území Ruska. Známý je případ, kdy Rusové parkovali desítky vražedných bombardérů Suchoj Su-34 na letecké základně Voroněž-Malševo na jihu Ruska, 150 kilometrů od hranice s Ukrajinou. Ukrajinci žádali o povolení použít proti nim americké rakety ATACMS, ale administrativa Joea Bidena to kvůli opatrné politice neeskalace zakázala. Suchoje přitom devastují ukrajinská města i civilisty ve velkém.
Pokud bude mít Zelenskyj vlastní zbraň dlouhého doletu, která umožní zasahovat cíle hluboko v Rusku, nebude muset žádat spojence o povolení ji použít. Pro Kreml to bude znamenat velký problém nejen před domácím publikem. Nová zbraň doletí až 700 kilometrů a je kombinací rakety a dronu. Kyjev tvrdí, že bude odezvou na vlnu ruských bombardování.
Zelenskyj a jeho lidé dělají, co mohou. Znovu a znovu přesvědčují Američany, aby jim povolili zasahovat cíle zbraněmi dlouho doletu. My už to skoro nevnímáme, ale jejich obrana před přesilou je fascinující. Ukrajinský prezident to má těžší než Putin i jinak. Putin nemá opravdové spojence, jen státy, které chtějí na konfliktu urvat co nejvíc pro sebe. Důležité však je, že nijak nezpochybňují ruskou snahu Ukrajinu zabrat a vyhrát.
Zelenskyj sice má skutečné spojence, země, které chápou, jak obrovské riziko Rusko představuje, a vědí, že Ukrajina touží být západní zemí se západní demokracií. Slovně napadený stát podporují, ale zároveň neposkytují dostatečnou pomoc, aby Ukrajina doma vyhrála. Stále dál drží zjevně překonanou teorii neeskalace konfliktu. Země NATO neuzavřou nebe nad Ukrajinou a nesmyslně, nespravedlivě zakazují používat dalekonosné rakety na území Ruska.
Přijmout svobodnou část Ukrajiny do NATO
Česko je za současné vlády jasně na straně Ukrajiny, stejně jako Polsko, pobaltské a severské země. Ale těžké váhy, tedy Spojené státy, Británie, Německo, Francie, ty poskytují jen omezenou, viditelně nedostatečnou, limitovanou pomoc. Týká se to i uvalených sankcí.
Prezident Petr Pavel nedávno poskytl rozhovor Novinkám.cz. Řekl, že máme dát Ukrajině všechno, co potřebuje. "Musíme jí umožnit, aby prováděla údery na území Ruské federace, protože z jednoduché logiky, pokud by Rusové věděli, že Ukrajina nemá svolení střílet na ruské území, pak by klidně hned za hranicí mohli soustředit velké množství sil, techniky, materiálů a logistických zásob a pak ho beztrestně využívat k útokům. Je naprosto v souladu s pravidly vedení ozbrojených konfliktů, že jsou zasahovány i cíle na území útočníka." Logické, v souladu s pravidly, leč neděje se to.
Pavel nepočítá se stoprocentně spravedlivým mírem pro Ukrajinu v budoucnosti. Podle něj Rusko asi bude dlouhodobě okupovat část ukrajinského území, Západ bude respektovat mírovou dohodu mezi válčícími stranami, ale odmítne akceptovat změnu mezinárodních hranic dosaženou na základě agrese.
Nejzajímavější pasáží rozhovoru je moment, kdy Petr Pavel říká, co by mělo po mírové dohodě následovat, "nejenom přijetí Ukrajiny do EU, ale také přijetí Ukrajiny do NATO. Nechat Ukrajinu v bezpečnostním vzduchoprázdnu by znamenalo si předplatit budoucí konflikt." Silné.
Pavel tak vstup Ukrajiny do NATO posouvá do jiné polohy. Podle něj není "nutným předpokladem plná obnova kontroly nad celým územím. Pokud dojde k vymezení nějaké administrativní hranice, pak můžeme brát tuto administrativní hranici jako dočasnou a Ukrajinu v teritoriu, které bude v té době kontrolovat, přijmout do NATO". Připomíná příklad Německa, které bylo přijato do NATO v roce 1955, "přestože část Německa byla okupovaná Sovětským svazem".
Je otázka, nakolik jsou to pouze prezidentovy teorie, úvahy a nakolik jde o nějaké plány, které se spřádají mezi zeměmi Severoatlantické aliance.
Na Pavla ihned na síti X ostře zareagoval europoslanec ANO Ondřej Knotek: "Pan prezident připustil, že Ukrajina může vstoupit do NATO i v případě, že na jejím území probíhá válečný konflikt. To je za mě nepřijatelné. Znamenalo by to, že se stane NATO včetně Česka součástí otevřeného válečného konfliktu. Ukazuje se, že heslo @AndrejBabis z prezidentské kampaně ´Nezavleču Česko do války´ bylo pravdivější, než si mnozí mysleli."
Knotek překrucuje, Pavel mluvil o vstupu do NATO po uzavření mírové smlouvy, nikoli v době bojů. A se zavlečením Česka je to taky úplně jinak. Aby byla Ukrajina přijata do NATO, musel by to schválit nikoli Petr Pavel, ale všechny parlamenty členských zemí aliance. Babišův europoslanec ukázal, jak složité to případně bude, jaké obavy to bude vyvolávat. Přitom platí, že pokud by byla Ukrajina, nebo alespoň její velká, svobodná část, členem NATO, znamenalo by to ohromný posun i pro českou bezpečnost.
Tyto konstrukce dnes představují vzdálenou budoucnost. Zatím je Západ přikrčeně opatrný, zbytečně "neeskalační" a Ukrajině jen nedostatečně pomáhá k tomu, aby osvobodila co největší část svého okupovaného území.
Naopak Ukrajina dělá maximum. Pro sebe i pro nás. Za západní minimum, které by mělo následovat, můžeme považovat povolení, aby západními střelami zasahovala vojenské základny na ruském území a chránila tak vlastní občany a energetickou strukturu. A my sami, my, občané, bychom měli dál na Ukrajinu denně myslet a sami ji podporovat.
