Vláda se rozhodla zlomit xenofobní odpor a strach české veřejnosti z příchodu patnácti set uprchlíků, informují Hospodářské noviny s odvoláním na státního tajemníka Tomáše Prouzu. Ten popsal obrysy zamýšlené osvětové kampaně: "Chápu, že se dneska lidé bojí. Když totiž slyší slovo muslim, jediné, co znají z médií, je řezání hlav a popravy. My potřebujeme rozbít tuhle masovou představu. - Až přijdou, musíme ukazovat konkrétní lidi, jejich tváře a jejich příběhy. Naše představa je, že to budou vyprávět v komunitě. Rodina bude mluvit o tom, co zažila, před čím utíká − před řezáním krků, z válkou zničeného města, kde už nestojí jediný dům, že jim část rodiny už zabili. Jde o to, aby se pak přestali bát hlavně jejich sousedi.“
Hlavní úlohu tak mají sehrát starostové nebo faráři, kteří v obci či ve městě, kam se přistěhuje rodina imigrantů, uspořádají setkání, přednášky a dají novým sousedům možnost, aby starousedlíkům vyprávěli svůj příběh.
Podle Prouzy nepůjde o žádné „billboardy na tři měsíce“, čili naštěstí snad nikoho nenapadlo dělat státní reklamu na uprchlíky, jako by to byl druhý důchodový pilíř (možná si vzpomínáte na milionovou kampaň se zeleným kanystrem opatřeným trikolorou). Podstatou bude osobní kontakt, lidé z masa a kostí. Potud správně. Uprchlíky není možné „prodávat“ přes nějaký slogan typu „nejsou tak hrozní, jak si myslíte“. To se hodí tak pro pivo Gambrinus, nanejvýš.
Kampaň má být vysvětlovací, obavy se mají drolit tím, že se neznámé učiní známým, zpřítomní se. Ale k tomu rozhodně nestačí, když pan starosta nebo farář uspořádá besedu. Politici s přístupem do hlavních médií mají mnohem větší moc, a taky dluh. Pokud strach z uprchlíků přímo - nebo nepřímo - nepodporují, dělají v naprosté většině jen velmi málo pro to, aby obavy rozptýlili, pokud jsou přehnané. Respektive aby je uvedli do mezí odpovídajících realitě.
Ukázkovým příkladem je politik s potenciálně nejvyšší autoritou svých výroků – prezident republiky Miloš Zeman. Pokud bude po krajích dál dávat k lepšímu, že uprchlíci jsou „jako jezinky“, případně že „se mezi nimi mohou vyskytovat džihádisté, kteří nám vyhodí do povětří Pražský hrad“, jeví se vládní osvětová akce poněkud platonickou. A to vliv prezidenta na veřejné mínění nepřeceňuju.
Zemanův předchůdce si zase myslí, že „jedinou smysluplnou reakcí evropských států je domluvit se, že každého uprchlíka, který sem přijede, hezky pošlou zpátky do místa, odkud přijel“. Tolik k názorům s visačkou Hradu. Ve formě jistě rozdíl je, ale podstata obsahu se od šibeničních demonstrací až tolik neliší.
Z toho, jak mluví a konají politici řekněme středního proudu, je cítit, že uprchlíky berou jako „hrozbu“, které je třeba „čelit“. Čímž jistě běženci, respektive jev masové nekontrolované migrace, jsou – ale přece nejen tím. Politici řeší „uprchlickou krizi“, jako by šlo o výpadek v dodávkách zemního plynu. Na dialog a uklidňování obyvatelstva, zjitřeného konzumací médií a především Facebooku, jim nějak nezbývá čas. Snad si členové vlády nebo poslanci najdou alespoň cestu na radnici nebo na faru, až tam bude ta beseda.
Tón veřejné diskuse o uprchlících zatím odpovídá tomu, jako by šlo o první setkání polonahých divochů se španělskými dobyvateli (kdo je kdo, vyberte si).
Odsouzení rasismu, výhrůžek, nesnášenlivosti běžně prezentované na internetu a občas na ulicích je ze strany rozhodujících politiků zatím vlažné, nedostatečné. Atmosféra strachu se přitom běžně vyvolává pomocí zveličených polopravd a lží.
„Je třeba, aby občané podobné zprávy nešířili a nebavili se jimi. V době, kdy EU řeší problém přerozdělení desetitisíců žadatelů o azyl, kteří se nyní nacházejí v Itálii a v Řecku, to zneklidňuje obyvatelstvo,“ vybídla jihočeská policejní mluvčí spolu s informací, že ženě z Jindřichohradecka hrozí obvinění za šíření poplašné zprávy. Protože na Facebooku napsala, že v obci Lidéřovice skupina arabských uprchlíků drobnému zemědělci podřezala veškerá hospodářská zvířata. Dle tvrzení ženy přežil pouze kůň, který byl bezpečně zavřený.
Jestli tenhle nesmysl má vyšetřovat policie jako poplašnou zprávu, je diskutabilní. Možná by úplně stačilo, kdyby ne policejní mluvčí, ale vlivní politici důrazně říkali: „Lidi, prosím vás, neblázněte. Klid.“
