První pohled na výsledky primárek v New Hampshire.
V republikánském hlasování zvítězil přesvědčivě Donald Trump. Muž, po jehož případném zvolení prezidentem existuje vážné riziko, že se zcela rozloží klíčové spojenecké svazky Spojených států po celém světě, že vypukne obchodní válka s nejdůležitějším ekonomickým partnerem země a že se vnitřní situace v USA přiblíží rasové válce.
Demokratické primárky vyhrál s obřím náskokem Bernie Sanders, muž, jehož případný nástup do prezidentské funkce může být následován naprostým stažením se Spojených států ze světa, úprkem kapitálu ze země a propuknutím vnitřního napětí, ne nepodobného třídnímu boji.
Druhý pohled na výsledky hlasování v New Hampshire.
Nikdo, je jedno, zda na republikánské, nebo demokratické straně, nemá prezidentskou nominaci jistou, není k ní předurčen. Ať už nakonec zvítězí kdokoli, bude si muset účast v podzimním finálním výběru zasloužit, vybojovat, odpracovat. Třeba tak jako Ted Cruz před stranickými shromážděními v Iowě či jako Bernie Sanders v New Hampshire.
Zhruba před rokem touto dobou se mělo za velmi pravděpodobné, že za demokraty bude o Bílý dům usilovat Hillary Clintonová a za republikány Jeb Bush. V únoru 2016 jsou to hodně zpochybněné a mimořádně nejisté scénáře.
Americká populace, především pak ta bělošská, je nervózní, rozhozená, vystrašená, bojí se toho, že přichází o vše, na co byla zvyklá, že země, jak ji znala, jí mizí před očima. Pro demokratickou, svobodnou a ústavní zemi není nic horšího, než když takový strach a obavy nejsou politicky reprezentovány.
Vítězové z New Hampshire, Bernie Sanders a Donald Trump, tyto nálady vtahují do politického a volebního procesu. Pomáhají tomu, aby lidé, kteří se takto cítí, byli politicky zastoupeni. Aby měli pocit, že jejich hlas je slyšen, že jejich jedinou možností nezůstává vzít moc, právo, zbraň do svých vlastních rukou.
Každý z nich přitom reprezentuje jiný strach, zlobu a naštvání.
Sanders zejména tu, která má dojem, že ekonomická prosperita posledních dekád byla velmi nerovnoměrně rozdělena ve prospěch zlomku těch nejšťastnějších a nejmajetnějších.
Donald Trump pak hlavně tu, jež došla k přesvědčení, že zemi si přebírají menšiny a přistěhovalci, že hodnoty, na něž byli zvyklí, definitivně ztrácejí na významu.
Politický proces, jak neúprosný, tak neatraktivní, už též koná svou práci.
Čím reálněji se před očima Bernieho Sanderse a Donalda Trumpa bude díky pokračujícím úspěchům v primárkách rýsovat perspektiva Bílého domu, tím reálnější plány budou prezentovat a tím víc „salonfähig“ bude jejich vystupování a chování. Ostatně, srovnejte slovník Trumpa z léta a podzimu loňského roku s tím z posledního měsíce a změna je slyšitelná. Ubral.
Volební působení Sanderse a Trumpa má žádoucí vliv i na kandidáty, jako je právě Hillary Clintonová a Jeb Bush. Nálady a postoje reprezentované vítězi z New Hampshire nemohou ignorovat. Chtějí-li uspět, musí je zohlednit ve svém vystupování a svých návrzích. Stávají se díky nim pro dnešní Ameriku lepšími kandidáty.
A platí to úplně pro všechny: čím déle se povede kampaň a v rámci ní debata, čím dále do budoucna bude odložena „korunovace“ v obou stranách, tím lepšími se jednotliví kandidáti stanou. Budou vystaveni zkoumání voličů i mediálnímu tlaku, Američané se o nich dozvědí, co by jim jinak mohlo zůstat skryto.
Samotné výsledky z New Hampshire, ale také socio-demografická a ekonomická data, která je „podpírají“, ukazují, že Demokratická a Republikánská strana, respektive jejich voliči, jsou rozděleny. Názory jsou rozpolcené doširoka, celé velké skupiny obyvatelstva se „oddělují“ ve prospěch různých kandidátů.
I tady je pokračující vnitrostranický souboj na obou stranách dobrá zpráva. Lidé různých názorů se spolu budou muset bavit. Budou si muset své postoje tříbit a přitom neztratit kontakt s ostatními.
Vachrlaté postavení Clintonové a Bushe dokládá ještě jednu pozitivní věc: volby si ve Spojených státech nekoupíš. Jak bývalý floridský guvernér, tak někdejší ministryně zahraničí mají přízeň bohatých sponzorů, kteří na jejich kampaně přispěli nadprůměrnou částkou. Kandidáti, kteří tuto podporu a peníze nemají, jim ale jsou schopni konkurovat.
Podíváme-li se blíže na situaci u republikánů, situace se pomalu (pomaleji, než se čekalo) chýlí k rozdělení na tři základní proudy: konzervativní, populistický a umírněný. Je to o jeden víc, než na co jsme byli u republikánů zvyklí dříve, ale není to žádná tragédie. Kdyby chyběl ten poslední, byla by situace o dost vážnější.
Za konzervativce se bude ještě dlouho blízko čela pelotonu bít Ted Cruz. Za populisty Donald Trump. Středoví republikáni mají po New Hampshire stále ještě tři alternativy: Marca Rubia, Jeba Bushe a Johna Kasicha (s Chrisem Christiem už není radno vážně počítat). Až se ustálí na jedné, bude vyvolený zřejmě velmi konkurenceschopným soupeřem pro Cruze a Trumpa.
Má-li znovu zlepšit své vyhlídky Hillary Clintonová, vtáhne blíž do řízení své kampaně Billa Clintona. I to je dobrá zpráva. Clinton prezidentoval v čase, kdy se on a republikáni v Kongresu dokázali dohodnout na důležitých reformách. Je to politik s mimořádně vyvinutým „čuchometrem“ na nálady a potřeby voličů. Je to síla, která táhne směrem do středu, ne ke kraji.
Ano, kampaň před letošními prezidentskými volbami v USA je divočejší než v minulosti. Ano, je zcela reálné, že se v podzimním souboji o Bílý dům mohou utkat Bernie Sanders a Donald Trump, takto politici, které komentátor New York Times Thomas Friedman označil za socialistu a fašistu, tedy reprezentanty ideologií pohřbených v druhé půli dvacátého století.
Navzdory všemu uvedenému je možné si dál držet naději, že americký politický systém a proces aspoň v tom nejzákladnějším funguje a dokáže i tak prekérní situaci, jako je ta letošní, zvládnout.
