Státní zastupitelství se konečně odhodlalo k činu a obžalovalo někdejšího komunistického ministra vnitra Vratislava Vajnara ze zneužití pravomoci úřední osoby. A to v souvislosti s děním u československé železné opony. Vajnar zmiňovaný úřad zastával v letech 1983-1988. Ostnaté dráty a elektrické vedení, které dělily republiku od svobodného světa, padly rok poté, co represivnímu aparátu přestal velet. Od té doby se státní orgány pokoušejí trestat zodpovědné osoby za to, co se u hranic dělo.
A nebylo toho málo. Násilnou smrtí tam zahynulo na 240 lidí - Čechů, Slováků, Poláků, Němců i Rakušanů. Roztrhali je psi, nástražné miny, zabil proud nebo zastřelili pohraničníci. Dosud přitom platilo, že na rozdíl od sousedního Německa si Česko (ale i sousední Slovensko) trouflo posílat před tribunál jen malé ryby. Pěšáky, kteří sice stříleli a zabíjeli, ale nepatřili k těm, kdo o represi rozhodovali a nařizovali ji. Zbraně a rozkazy jim dávali jiní. Přesto zde za zabíjení u hranic dosud byli odsouzeni jen čtyři řadoví pohraničníci. Ti, kdo vše řídili, se ze svých činů zatím zodpovídat nemuseli. Bez ohledu na to, jak soudní řízení s Vratislavem Vajnarem dopadne, je proto tak důležité, že obžaloba padla.
Nejenom kvůli těm, kteří zahynuli při cestě za svobodou, či jejich blízkým. Ale i kvůli řadovým vojákům, kteří byli za dění u hranice již potrestáni. Justice tak konečně prokáže, že se nezaměřuje čistě na ty nejsnáze dosažitelné. Jen celé zadostiučinění kalí fakt, že na něj dochází až dlouhých třiatřicet let poté, co vražedné hraniční zátarasy začaly mizet. A například také kormutlivá skutečnost, že ještě v roce 2015 měl někdejší velitel pohraniční stráže František Šádek, za jehož působení zahynulo u hranic 17 lidí, pohřeb s vojenskými poctami a čestnou salvou.
I samotný případ Vratislava Vajnara ukazuje, jak slabá je vůle české společnosti spravedlivě se vyrovnat s někdejšími křivdami, které byly v jejím jménu napáchány. K obžalobě někdejšího ministra totiž vedla nesmírně dlouhá a složitá cesta. A nebýt tlaku ze sousedního Německa (jehož občané u československých hranic také umírali) od Platformy evropské paměti a svědomí - a také soustředěného úsilí jednoho vytrvalého advokáta -, nejspíš by ani na tento ojedinělý opožděný proces nedošlo.
Ostatní zodpovědní funkcionáři, včetně dlouholetého normalizačního premiéra Lubomíra Štrougala, buď zemřeli, nebo jejich případy byly zastaveny kvůli zdravotnímu stavu. Vratislav Vajnar, během jehož působení v čele komunistického ministerstva vnitra zemřelo u hranic "jen" osm lidí, se tak možná stane prvním a zároveň i posledním politikem, který se bude odpovídat za zabíjení u československých hranic.
